Genevieve Cogman: Neviditelná knihovna cover
Zdroj / Autor: parkseil

Dva knihovníci se vydají do alternativního Londýna za účelem nalezení dětské knihy pohádek. Ne, nejde o podivnou anekdotu, ale o svižné fantasy s milým steampunkovým prvkem o hledání vzácných beletristických děl, cestování mezi realitami a osamělém životě knihovníků.

Příběh se točí kolem hlavních postav, Irene a Kaie, kteří žijí jen a pouze pro knihy. Zní to nudně? Ani náhodou! Být knihovníkem Knihovny není pouze o studiu knih a jejich přeorganizovávání, ale také o hledání vzácných výtisků, životě v utajení, loupežích a smrtelném nebezpečí, neboť rozhodně nejsou jediní, kdo po těchto knihách touží.

Příběh nás zavede do Knihovny a barvitým popisem nám objasní vzhled, velikost a funkci této instituce. Knihovníci jsou totiž něco jako tajní agenti pracující pro „vyšší moc“. Jejich úkolem je vychovávat další chráněnce, schraňovat knihy a skrze ně posilovat své spojení se světy a realitami, ze kterých konkrétní knihy pochází.

Hlavní hrdinové dostávají za úkol najít a přinést vzácný výtisk Pohádek bratří Grimmů z reality, která byla, jak se brzy dozvídají, masivně zamořená chaosem. Magie se prolíná s vědou, všude se promenádují magičtí tvorové, kteří tam nemají co dělat, parní přístroje a vynálezy fungují mimo své definice, zlo převládá nad dobrem a svět se chová nepředvídatelně, hloupě a ve zkratce nedává smysl.

Genevieve Cogman: Neviditelná knihovna obálka
Zdroj: Nakladatelství Omega

Řádu-milovná Irene samozřejmě z pobytu na takovém místě není nadšená, zvlášť když má na starosti nezkušeného nováčka Kaie. A co víc – kniha, pro kterou přišli, byla již dávno ukradená někým jiným.

Špatné střídá horší, knihovníci se zamotávají do problémů nelogického světa, ztrácí pevnou půdu pod nohama, čelí Londýnské frakci, která po knize touží stejně, jako naši hrdinové a za neustálých naschválů kouzelných bytostí se snaží najít zloděje, přechytračit ho a knihu mu ukrást. Zatímco je v sázce nejen Irenina pověst, ale i stabilita a existence reality, ve které se nachází, odhalují čtenáři Kaiovo nepříjemné tajemství.

Není žádným tajemstvím, že jsem velkým příznivcem young adult literatury. Ráda se občas nechám pohltit jednoduchým příběhem, předvídatelným rozuzlením a přehnaným důrazem na vztahy postav (zvláště těch romantických). Knihy, které neoplývají barvitým jazykem, převratným nápadem ani dechberoucím zakončením, nepovažuji nutně za špatné, pokud si na to autor nehraje.

Bez prostých příběhů by mnoho lidí se čtením nikdy nezačalo. Nicméně tady trochu váhám nad tím, jestli to autor zvládl nebo ne.

Příběh rozhodně hezky plyne, není mnoho hluchých míst a propojení magie, vědy, vysokých cylindrů a knihovny jako útočiště pro tajné agenty se dá považovat za dobrý nápad. Není mnoho knih, které by tak čtivě a ochotně prezentovaly tolik různých žánrů mladé generaci čtenářů.

Obzvláště oceňuji mnou neustále omílané zapojení steampunku, pro který mám speciální slabost. Nenásilným způsobem prezentuje čtenáři kouzlo parního mechanického světa, který se nesnaží svou podivnost vykřičet do světa, ani nechce vyděsit mlaďochy složitostí.

Přestože se autorka celou dobu úspěšně drží logiky tohoto knižního světa, díky fikanému zapojení chaosu se zavedená logika zamotává, ohýbá a tvoří svěží vtipný celek, který zůstává dostatečně atraktivním po celou dobu jeho fungování.

Příjemným překvapením je i nenucené zapojení romantiky a vztahů mezi postavami. Pocitově tento vedlejší motiv nijak nenarušuje plynulost děje a funguje v něm jako doplněk, a ne jako násilný prvek, který při čtení překáží a nadělá víc škody než užitku.

Celou dobu totiž platí, že v případě nebezpečné mise není čas na nějaké nemístné utužování vztahů s pohlednými chlapci a děvčaty. A toho se hlavní hrdinka rozhodně drží, přestože sem tam nějaké sympatie proběhnou.

Já osobně jsem si čtení opravdu užila, přestože jsem si plně vědoma značných nedostatků. V první řadě je nutné podotknout, že způsob prolínání žánrů, motivů, a vůbec všeho, co se v knize vyskytuje, není zrovna nejšťastnější.

Autorka tam toho má zkrátka moc a nebyla schopná ukočírovat své nadšení (jak já jí rozumím). Z toho důvodu její soustředění přeskakovalo z jedné strany na druhou a ničemu nedala tu správnou váhu, kterou by si mnohé nápady zasloužily. Pozornost čtenáře často ulpí na něčem, co se v příběhu již neobjeví, přestože to při prvním setkání působilo důležitě, a postavy měly jen tolik prostoru, kolik jim chaotický příběh dovolil.

Barvité popisy postav, předmětů, místností a vůbec všeho z počátku působí nezáživně a prázdně, i když do nich autorka vložila opravdu mnoho slov. Není snadné se do těch slov vžít a představit si obraz situace jako celek. Postupem času se popisy stávají záživnější, hezčí a čtenář se na ně může snad i těšit, bohužel s ubývajícím prostorem ubývá i popisů a zůstávají jen zkratkovité přehledy, které mají zabránit úplné ztrátě orientace v ději a prostoru. A to není problém jen popisů, dle mého názoru je kniha obecně napsaná nekonzistentně.

Co mě mrzí na celé knize nejvíc je plytká psychologie postav. Kai se ukazuje v přijatelně dobrém světle, působí zajímavě a jistě se dočkal i jisté oblíbenosti, ale s Irene je velmi těžké sympatizovat a souznít s ní. Není to špatná postava, má své kouzlo, ale na hlavní postavu to zkrátka není dostačující.

Někteří padouši naopak přetékají charismatem a upřímně jsem si každý jejich výskyt v ději opravdu moc užila, i když to bývají nepodstatné vedlejší postavy, jimž autorka mnoho prostoru ani dát nechtěla. Hlavní padouch je tak trochu Gary Stu v anti-hrdinské verzi. Velký, zlý, nebezpečný a nikdo o něm nechce mluvit, protože by se asi okamžitě zjevil za dveřmi a všechny je na místě roztrhal. Není však známo, proč přesně se z jeho jména třesou i poličky v Knihovně.

Musím podotknout, že značný kus atraktivity ubírá docela nešťastný překlad, který zavinil časté opakování slov, nehezká slovní spojení, chyby a sem tam se objevují i špatně přeložené věty, kvůli kterým pasáže ztrácejí své kouzlo.

Ale i přes solidní výčet negativních vlastností knihu hodnotím spíše kladně a vřele ji doporučuji každému čtenáři, který nemá přehnaná očekávání, chce začít číst, ale bojí se příliš uměleckého jazyka či délky knihy, nebo prostě jen má rád oddechové blbůstky, tak jako já.

A pro motivaci všech, kteří váhají – série je s každým dílem lepší a lepší!

Genevieve Cogman: Neviditelná knihovna

Vydal: Nakladatelství Omega, 2017

Překlad: Heřmanová Kateřina

Obálka: Jiří Miňovský

Počet stran: 288 / pevná vazba

Cena: 314 Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
77 %
Zpracování, cena
69 %
Styl a překlad
57 %
Cíl knihy, splnění
73 %
Karen Janda Peršina
Pracuje v nemocnici, vystudovala ergoterapii a pochybný zdravotnicko-managementský obor o pěti slovech. Ve volných chvílích se nechává šikanovat svým psem a ježky a nikdy se nedostala z fáze anime posedlosti. Vyrostla na ruských pohádkách a horrorech. Miluje knihy všeho druhu, deskovky, čaj a filmy se superhrdiny. Nejšťastnější je v kokpitu větroně a nikdy nedokoukala své nejoblíbenější anime.
neviditelna-knihovna-naborovy-roman-pro-vsechny-zajemce-o-praci-knihovniku-ale-i-fanousky-steampunku-fantasy-a-dobrodruzstvi+ plynulost děje + velmi odvážný a dobrý nápad zkombinovat různé žánry + atraktivní svět + skvělá kniha pro začátečníka + zanechá po přečtení příjemný pocit + nejsem si vědomá hluchých míst – kniha je silně nekonzistentní – autorka nezvládla ukočírovat své nápady a uspořádat je tak, aby plně využila jejich potenciál – překlad nic moc – plytká psychologie postav