Ačkoliv dnešním herním světem hýbou tituly, které svou grafikou nemají daleko k dokonalosti, každý z pamětníků snad někdy zatoužil zavzpomínat na léta dávno minulá a užít si trochu nostalgie u pořádného 16 bitu. Právě na tyto hráče cílí společnost Sega se svou ultimátní kolekcí Sega Mega Drive Classics, která nám přináší více než 50 herních hitů, které vládly tehdejší době.
Retro ve své ryzí podobě
Ostatně právě společnost Sega nám je servíruje takřka s železnou pravidelností na každou generaci konzolí a ani ta aktuální tomu neunikla. Otázkou zůstává, zda mají podobné tituly v dnešní době ještě smysl. Odpověď na tuto otázku rozhodně není jednoduchá. Na druhou stranu je fakt, že Mega Drive byla nejúspěšnější konzolí od Segy a přinesla nám takové perly, jako je legendární Sonic, Golden Axe, či Virtual Fighter. A tak by bylo dobré na tyto skvosty nezapomínat.
A právě to je jeden z hlavních nosníků aktuálního titulu Sega Mega Drive Classics. Ten vyšel již před nějakou dobou na PS4 a Xbox One, aby je krátce před Vánoci doplnila i varianta pro stále populárnější Nintendo Switch. A právě o této verzi bude dnes řeč, i když 90% bezpochyby bude platit pro všechny zmíněné platformy. V jednom se však tato platforma přeci jen odlišuje. Nintendo totiž svým předplatitelům služby Nintendo Switch Online (obdoba PS+, či OX Gold) poskytuje zdarma přístup do katalogu “starých” NES her, který se navíc stále zvětšuje. A tak to na této platformě nebude mít Sega se svou kolekcí vůbec jednoduché.
První spuštění a první pohled
Už na první pohled zaujme “menu” této kolekce, nečekejte žádnou klasiku, kde budete mít pouze výběr her, které si spustíte a hotovo. Naopak v tomto ohledu si dala Sega pěkně záležet. Celé menu je stylizované do “dětského pokoje” vyzdobeného plakáty a hračkami. Celé scenérii pak vévodí stará CRT televize s připojenou konzolí a policemi s herními kazetkami, kde již na nás čeká výběr toho co si pro nás Sega tentokrát připravila. Na tomto místě však maličko zamrzí absence obrázků, které by maličko usnadnili samotný výběr her. Dost často tak se tak připravte na menší překvapení.
Poče
Na jedné straně dostáváme přehršel titulů, mezi kterými se skví perly jako Sonic the Hedgehog, Golden Axe, Dr. Robotnik’s Mean Bean Machine, Streets of Rage, či Virtua Fighter 2, na straně druhé je zde nemalé množství kousků, po kterých takříkajíc neštěkne ani pes. Nemluvě o tom, že část titulů je dnes už prakticky nehratelná. A tak je po pár minutách zase vypnete a přesunete se dál. Samozřejmě čest výjimkám, avšak až na pár překvapivých kousků zůstane většina hráčů u nejprofláklejších titulů, které si svou výbornou hratelnost ponechaly až do dnešních dní.
V tomto okamžiku bychom s recenzí mohli v podstatě skončit, Sega si však pro hráče připravila i pár příjemných překvapení. Úprava zobrazení a celkové vylepšení grafiky pro dnešní televize a displaye je v podstatě samozřejmostí. Avšak i přes tato drobná vylepšení si veškeré hry dokázali zachovat neopakovatelné kouzlo a vzhled. Dalším a nejspíše i nejpodstatnějším bonusem je implementace online multiplayeru, která potěší nejednoho příznivce hraní ve více hráčích.
Kazy na herní kráse
Bohužel ani na tomto místě Sega úplně neexceluje. Dost často se tak můžete připravit na nepříjemné lagy, které celkový dojem trochu sráží. Otázkou však zůstává, na kolik za tento problém může právě Sega, či rychlost připojení jednotlivých hráčů. Co však naštěstí funguje zcela bez problému je možnost Quick Save a jeho nahrání Quick Load. Což oceníte především u náročnějších kousků, kterých zde rozhodně není málo. Ostatně co si budeme povídat, celková náročnost her šla v průběhu let rapidně dolu a tak by pro řadu dnešních zhýčkaných hráčů byla řada her bez saveu prakticky nehratelná.
Poslední věcí, která může některé hráče na Nintendu Switch zarazit je samotné ovládání. Ne snad, že by bylo vyloženě špatné avšak funkcionalita jednotlivých tlačítek je u valné většiny her maličko jiná, než u této kolekce. Připravte se tedy na to, že především ze začátku můžete maličko tápat. Samozřejmě je to jenom o zvyku, na druhou stranu je to další kaňka na kráse této kolekce, která by měla být výkladní skříní Segy.
Sega Mega Drive Classics rozhodně není bez chyby a tak po sobě zanechává spíše než nadšení jen rozporuplné pocity. Pro nadšence retro hraní se jedná samozřejmě o jasnou volbu. Normální hráče však může tato kolekce i přes přítomnost opravdu věhlasných jmen herní historie nechat zcela chladnými. Obzvláště když mají hráči na Nintendu Switch v rámci předplatného Switch online přístup do podobné služby od Nintenda.