Skutečnost, že nacisté během druhé světové války opustili Zemi a na Měsíci vybudovali vesmírnou základnu, patří k těm absolutně nejbláznivějším konspiračním teoriím, které kolem nacistů kolují. V roce 2012 však vznikl film, který tyto praštěné nápady shrnul do dvouhodinové ptákoviny plné divokých a bizarních nápadů, bláznivých eskapád, vtipů hodných České sody a docela ostré politické satiry. Nad to všechno je to ale film o nacistech, kteří mají základnu na Měsíci!
Iron Sky vznikal dlouhých šest let. Finský režisér Timo Vuorensola a producent Tero Kaukomaa totiž dlouhou dobu nemohli na výrobu sehnat peníze. Není se čemu divit, protože kdo příčetný by dal svoje peníze na film, kde hlavní roli hrají nacisté? Postupně se našlo několik společností, které uvolnily finance a zbytek mezi sebou vybrali fanoušci na internetu.
Nešlo však o klasický crowdfunding, jak jej známe dnes, kdy své peníze pošlete přes Kickstarter tvůrcům a (možná) dostatene produkt dřív než ostatní a s nějakým bonusem. Vuorensola a Kaukomaa přišli s nápadem na davové investování (crowd investing), kdy přispěvatelé poslali peníze a kromě filmu se jim mohl nějaký zisk ještě vrátit. Díky tomu filmaři vybrali přes půl milionu liber a mohlo se začít točit.
Jsou tam a čekají
Kdybychom měli děj filmu Iron Sky shrnout, tak nacisté v roce 1945 utekli po porážce Reichu na Měsíc, aby na důkladně vybudované základně postavili armádu a Zemi to následně splatili i s úroky. Nacisté své sídlo na odvrácené straně Měsíce postavili do tvaru obřího hákového kříže. Jakkoliv se to vzpírá logice, wow efekt při prvním nájezdu kamery na měsíční sídlo vás zarazí do křesla.
Kosmické lodě nacistů mají tvar létajících talířů (a taky vzducholodí…). Nicméně, diskovité létající stroje jsou další velmi známou konspirační teorií. Třeba podle publicisty Petra Vokáče měla Luftwaffe testovat letoun ve tvaru disku na kbelském letišti v Praze, záhadolog Ivan Mackerle dokonce uvádí počet 40 kusů diskových letounů s kolmým startem, které prý Němci testovali.
Existuje jistá šance, že nějaký bláznivý německý inženýr vymyslel, prosadil a nakonec zkonstruoval diskový letoun, ale ten rozhodně v masovém měřítku konstruován nebyl. A jelikož i dnes v době supermoderních technologií nelétáme v discích, asi na nich nebude nic tak světoborného, že? Zpět k filmu.
Tajnou základnu nacistů náhodou odhalí američtí kosmonauti, kteří na Měsíci plní zdánlivě vědeckou, ale jinak veskrze propagandistickou misi. Letí s nimi dokonce i model James Washington, který se tak stal prvním černochem na Měsíci. Mimochodem, barva pleti hraje v Iron Sky silnou roli. Přeci jenom se to u filmu o nacistech samo nabízí, ale snímek reflektuje i rasismus moderní. A na nějakou korektnost z vysoka kašel. Přeci jenom v roce 2012 si to filmaři ještě mohli dovolit.
Kontakt s realitou
Na měsíční základně udržují nacističtí exulanti vše při starém, přeci jenom špička velení z druhé světové války stále žije. Vrchní velitel si říká Mondführher (Měsíční vůdce). Mladí se ale derou k moci, jako například Klaus Alder, kterého vedení pošle na průzkum na Zemi, aby se ho zbavili. Inu, tam začíná ta pravá jízda.
Spolu s Klausem cestuje na zem i mladá učitelka Renate Richter. Herečce Julii Dietze se podařilo naivní a pohlednou čistokrevnou árijku zahrát s naprostým přehledem. O to drastičtěji její ideály narazí na realitu. (On nacismus ve své čisté propagandistické formě bylo strašně fajn státní zřízení, pokud si odmyslíme koncentráky a systematické vyvražďování celých národů). A tou realitou je myšlena třeba jen kratičká scéna, jak nacistka potká moderní neonacisty.
Celý film je plný takovýchto ostrých, nesmlouvavých a velmi odvážných gagů, kterými scénáristé Johanna Sinisalo a Michael Kalesniko zesměšňují kde co. V jejich podání vede Ameriku Prezidentka Spojených států amerických. Ne, to není nějaké zveličování funkce, filmaři skutečně tuto postavu nepojmenovali občanským jménem, ale Stephanie Paulová hraje Prezidentku Spojených států amerických. A hraje ji božsky.
Její parodie na známou političku Sarah Palinovou je vynikající. I bez parodického podtónu je ale její hlava Bílého domu dominantní, egoistická mrcha, které táhne na padesát, snaží se vypadat na třicet a všem touží ukázat, jaká je silná a mocná. Proto vede kampaň za své znovuzvolení tím nejagresivnějším způsobem.
Klasika nikdy nezestárne
Prezidentčin PR tým vymýšlí jednu megalomanskou akci za druhou, ale už mu dochází dech, když jim doslova z nebe spadne záchrana. Nácek Adler sice zpočátku vůbec nechápe, do jakého světa to právě přistál, ale zná postupy německé propagandy vypilované Josefem Goebelsem k dokonalosti. A neváhá je použít. S nacistickou rétorikou slaví naprosto nečekané úspěchy.
Cítíte ten obří sarkasmus? Čistokrevný nácek vychovaný pohrobky Adolfa Hitlera a Heinricha Himmlera vede kampaň v demokratických volbách nejdemokratičtějšího státu na světě… to je silné kafe, že?
Snímek však nabízí i mnohem „přízemnější“ fóry. Například narážky na mírumilovnost Finů. Většina velkých zemí světa vyslala na orbitu Země svoji národní vesmírnou loď. Sice tam jen tak krouží, ale propagandu je třeba živit. Nicméně jedině ta Finská nebyla tajně vyzbrojená.
Flotila ozbrojených kosmických lodí se nakonec ukáže jako docela užitečná, protože jak snímek eskaluje, nacisté spustí útok z Měsíce na Zemi. Najednou spřátelené státy proti nim vyšlou flotilu, kterou vede americký hvězdolet s nečekaným jménem George W. Bush.
Jo a megaobří vesmírný létající talíř Götterdämmerung, který nacisté na Měsící budují, aby měli dostatečnou sílu pro potření jakéhokoliv odporu při návratu, pohání iPad, který má dostatečnou výpočetní kapacitu, aby oživil vesmírného behemota.
A to je jen stručný nástřel děje. Bizarní, že? To jsme ještě nezmínili albinizér… na to ale musíte přijít sami.
Dozajista smíšené pocity
Iron Sky patří do kategorie „tak trochu jiných filmů“ a jen těžko jej můžeme zařadit do nějakého žánru. Je to trochu komedie, trochu ostrá politická satira, trochu řádné sci-fi a trochu naprostá šaškárna, kde ožívají ty nejvíc ujeté nápady, kterými se bavíte s partou kamarádů po sedmém pivu. A to je důvod, proč film působí tak rozpačitě.
Jak se filmaři snažili procpat do scénáře všechno, film se jim postupně rozpadá na jednotlivé gagy seřazené za sebou. Naštěstí je příběh tak jednoduchý a hladce odvyprávěný, že zvládne udržet celé dílo pohromadě a divák, byť s obtížemi, jej dokouká až do konce. Potom ale bude mít smíšené pocity. Část vtipů mu zůstane v paměti ještě dlouho, z části filmu bude zklamaný nebo dokonce znuděný.
Za zkoušku ale Iron Sky opravdu stojí. Je to naprosto bláznivá, nevázaná ptákovina, která zpracovává příběh o nacistech na Měsíci, kteří se chtějí vrátit na Zem. Už to je dostatečně jasné hodnocení, kterým byste se měli řídit při rozhodování, zda si film pustit.
Iron Sky
Komedie / Sci-Fi / Akční
Finsko / Německo / Austrálie, 2012, 93 min (Director’s cut: 113 min)
Režie: Timo Vuorensola
Scénář: Michael Kalesniko, Johanna Sinisalo, Timo Vuorensola
Kamera: Mika Orasmaa
Hudba: Laibach
Hrají: Julia Dietze, Christopher Kirby, Götz Otto, Udo Kier, Peta Sergeant, Stephanie Paul, Tilo Prückner, Michael Cullen, Kym Jackson a další