Ohrožuje nás v budoucnu invaze z mimozemského světa nebo lidská hloupost? V barevném polokomiksu s notnou dávkou cynismu, krve a nelítostných činů vám svou vizi nemilosrdně naservíruje autorka, která se rozhodně nebojí jít proti proudu.
Mnozí by mohli podotknout, že se jedná o parazitování na slavném díle Káji Saudka – Muriel a andělé nemají postavy, děj ani sdělení s touto ikonou komiksové tvorby nic společného. Naopak cílit na náhodnou záměnu čtenářem, by nebyla příliš šťastná volba.
Přesto, nebo spíš právě proto, že v tom spousta lidí spatřuje záměr, se dílo setkává s urážkami. Přiznám, že ani mně to nepřijde vhodná volba, ale nepovažuji to z tak zásadní překážku v touze objevit něco nového a neotřelého.
Kdo je vlastně ta Murie? Taková sympatická obluda, která zeleně světélkuje a hledá svého hostitele, aby ho nakazila a nechala umřít v ukrutných bolestech. Odněkud z vesmíru k nám emigrovala společně s Amébami a Žahavci. Co chtějí? Nikdo neví. Co dělají? Inu, vraždí obyvatele naší planety, když se pokouší získat zpátky elektrárny, které nezvaní návštěvníci okupují.
Proti nim se postaví osmnáctiletý sebevrah Formánek, který počítá s tím, že umře. Přesně tak, jak mu předpověděl jeho otec. Loser ve všech ohledech a zdeptaný budižkničemu je pro Rosanu Zvelebilovou typickou postavou, kterou obsazuje do popředí svých děl. I zde mu dokáže přichystat věrohodné pozadí a v úvodních kapitolách čtenáře přinutí bezpodmínečně s ním soucítit.
Děj se odehrává v roce 2223, lidé mají v mozku čipy, které pomáhají například armádě gumovat vzpomínky a manipulovat s obyvateli. Což je velmi omezené využití, vždyť pokud je reálná implantace čipu, tak programování, které už dnes je na vysoké úrovni, by neměl být problém, ale to se pouštím do polemizování. Čipy mají ještě jednu vlastnost, zabraňují lidem v sebevraždě a jako bonus jim po takovém pokusu zčervenají vlasy. Takoví jsou pak terčem šikany, protože sebevrah je v tamějším světě horší než vrah.
Formánek samozřejmě červené vlasy má, protože chtěl být ušetřen hrůzného umírání na vojně, která je povinná a branci chodí po krátkém výcviku do boje. Jen nikdo neví proč a proti komu se bojuje. Přeživší veteráni si na nic nepamatují.
Nešťastný Formánek se záhy vše dozví, když mu na vojně do čipu nalijí všechny informace o protivníkovi a způsobu boje. Svou smrt nyní skutečně považuje za nevyhnutelnou.
Očekávaný plot twist samozřejmě nastane a on zjistí jak bojovat s Žahavci. Armáda ale jeho objev nechce prozkoumat, zaslepeně míří dál jako dosud. Formánek pro ně má být jen obětním beránkem. On už ale se smrtí vůbec nepočítá, protože potká někoho do koho se zamiluje, kdo v něm samotném objeví ideální protějšek.
Ke vší smůle chytne Formánek Murii a je definitivně odepsaný. Je tomu ale skutečně tak? Co když stejně jako s Žahavci zjistí, že Murie není tak docela neporazitelná? Co když se mu podaří zjistit, co neznámí vetřelci chtějí?
Ve spoustě částí knihy nastolí autorka děj definitivně bezvýchodný, ale dokáže z něj pokaždé brilantně vybruslit. Některé postavy působí sice trochu černobíle, což by spravil asi jedině rozsáhlejší útvar, než je povídka, ale vynahrazuje to bohatý děj.
Ten vykresluje lidstvo velmi nelichotivě, obzvlášť co se umanutosti a charakterních nedostatků týče. Lidé jsou vesměs zlí a nechtějí naslouchat. Formánek, který v sobě objeví, jak je pro autorku také typické, sklony k masochismu, se z největšího exota na planetě mění ve stále lidštějšího protagonistu.
Příběh je vyprávěný v ich formě přítomného času. Děj zprvu plyne poněkud těžce, čtenář si musí zvyknout, že text je barevně členěný podle narátorů a odlišuje i myšlenky hlavního hrdiny, což mi přišlo už nadbytečné. Příběh je proložen komiksovými skeči, které mi obzvlášť ze začátku byly milejší. Poměr textu samotného a komiksového vyprávění je přibližně půl na půl a vzájemně se brzy skvěle doplňují.
Text v komiksu je prezentován formou přímé řeči, myšlenkami i popisy a vše je odděleno různě barevnými bublinami. Myšlenky se v něm trochu ztrácejí protože jsou v černém podkresu a zbytečně tak rozsekávají čtenářovu pozornost. Na druhou stranu ilustrace velmi dobře ztvárňují náladu konkrétní scény a dobře pracují s emocemi.
Autorka se dokonce nebála pustit do ilustrací děje odehrávajícího se ve tmě, používá rozličné dělení obrazů k umocnění napětí, využívá ztvárnění zvuků a technická stránka věci je zvládnutá poměrně dobře.
Vizuál samotný je odrazem osobitosti Rosany Zvelebilové. Vše je kresleno ručně a někdy je to docela poznat. Zatímco v jednom obrazu si vyhraje s grimasami, v jiném by to chtělo pár tahů navíc, aby postava nepůsobila tak jednoduše nebo se nelišila od svých předešlých já.
Formánek samotný se také občas rozchází, obzvlášť je toto možné sledovat v nákresech z profilu, či zepředu, jednou má bradu vystouplou, ostře řezanou, jindy zase více kulatou. Z jedné strany je to výsledek ruční práce, která dílu sice dává další rozměr a je z toho cítit srdíčko, ale i tak je třeba dát si pozor na výrazné odlišnosti.
Závěr děje směřuje k velkému rozhřešení pro lidstvo a odhalení, které se s trochou snahy dá logicky odvodit. Proto na mě konec působil trochu natahovaný a spíš mě zajímalo, jak to ještě bude pokračovat dál.
Osudy některých postav zůstávají lehce otevřené, ale celkově příběh končí v tom správném místě, kdy se lidstvo ocitne na prahu velké změny. A vybrali si ji sami. Což je možná další rozměr sci-fi, ale vzbuzuje příjemné naděje. To je na díle nejmilejší.
Pro tvorbu, kterou nás Rosana Zvelebilová zásobuje až neuvěřitelnou rychlostí, je třeba mít ty správné buňky, které se nebojí vybočení z mainstreamu. Bezesporu jde o žánrovou lahůdku na které si smlsnou především skalní fanoušci.
Svět Rosany Zvelebilové je ale ovšem otevřený všem. Skýtá napříč jejími díly spoustu easter eggů a neotřelého humoru, který je černý, ale upřímný a nesnaží se hrát na falešnou strunu.
Rosana Zvelebilová: Murie
Vydal: CANC s.r.o. (2023)
Ilustrace: Rosana Zvelebilová
Počet stran: 137 str., brožovaná
Cena: 550 Kč
