Zahrát si virtuální hru může být dobrá zábava – pokud tam nezůstanete uvězněný ve těle chodící mrtvoly. Začíná hra o život, podaří se Johnovi najít cestu ven do reality dříve, než zemře?
Nový (anebo skoro nový) žánr
Literárně zpracovaná dobrodružství ve virtuálních světech (LitRPG) je poměrně nový žánr. Nápad samotný zase tolik originální není, můžeme si vzpomenout i na docela staré filmy jako Jumanji, Tron, anebo celkem nedávný Ready Player One.
Ty všechny pracovaly s podobným konceptem, LitRPG ho jen oprašuje a v některých oblastech vylepšuje.
Když se hra kapku zabuguje
Ústřední zápletka knihy je jednoduchá: John je uvězněn ve virtuální hře bez možnosti se odhlásit a vrátit do reálného světa.
K opuštění hry potřebuje získat Svitek vzkříšení, který se ovšem nachází ve zdánlivě nedobytné, nedostupné pevnosti.
Navíc hraje za postavu oživlé mrtvoly na levelu jedna, čili má šarm Quasimoda a zabít ho dokáže kdokoliv.
Naštěstí smrt neznamená konečnou, jen návrat ho bodu vzkříšení a nový pokus.
Postupně také zjišťujeme, že Johnyho uvíznutí ve hře nebylo tak docela náhodné, a že v reálném světě má mocné nepřátele, kteří ho následují i do virtuálu.
Že mu jde o život je jasné, jeho tělo napojené do virtuální hry musí jíst a pít skutečné věci, nejen ty virtuální. Když se tedy ze hry včas nedostane, z oživlé mrtvoly se promění v mrtvolu definitivně a doopravdy.
Tempo především
Největší předností románu je rychlost. Kniha se po opakovaných virtuálních vzkříšeních nezadrhává, ve stejných situacích hrdina zkouší různé způsoby, případně autor použije zkratku a několik neúspěšných pokusů shrne pár větami.
Hrdina putuje za svým cílem přes jeskyně, lesy i bažiny, nikde se příliš nezdržuje a stále se děje nebo objevuje něco nového, co udržuje čtenářovu pozornost.
Je jasné, že celou cestu nepodnikne na levelu jedna, ale postupně se vypracovává z oživlé mrtvoly k děsivějším statistikám i voleným schopnostem, které se přitom konstantně odráží na jeho „umrlčím“ vzhledu.
Z toho pramení první zdroj humoru. Už teď je jasné, že ani v dalších dílech z něj nebude vampýrský krasavec a lamač dívčích srdcí. Nechybí ostatně ani trpká zklamání stran intimního života, protože k jistým věcem je, zvláště u mužů, prostě potřeba funkční krevní oběh.
Vedlejší postavy stojí za zmínku jen tři. Úhlavní herní nepřítel, který je bohužel smutně papírový a jeho přerod z Jekylla na Hydea by byl uvěřitelný leda v dětských knížkách. Toto je naneštěstí nejslabší bod zápletky, protože zde dostává na frak nejen postava samotná, ale i logika.
Můžeme se například jen marně dohadovat, proč vůbec jde po Johnovi pouze jeden člověk, když by pro nepřátele v reálném světě nemělo být složité, angažovat do hry na jeho likvidaci třeba celou rotu žoldáků.
Bojová kněžka už je zajímavější, Třebaže také nemá hlubší psychologii, dává hrdinovi zabrat a její komentáře jsou alespoň zábavné.
Korněv není vyloženě typem „konverzačního“ autora, který by utáhl celou knihu jen na dialozích a kvantech vtipných hlášek, ale pár pěkných zásahů se mu občas podaří. Kupříkladu oslovení kotě budete po dočtení nejspíš skutečně „milovat.“
Nakonec zbývá počítačem generovaná postava hocha, který se začal nezvykle vyvíjet z poslušného Johnova poskoka v postavu s vlastními cíli.
Vyvstává přitom otázka, zda je tento vývoj také chybou zaviněnou Johnovými činy, herním záměrem, anebo jakýmsi spontánním vznikem vědomé inteligence, ale autor ji v tomto díle nijak neřeší. Tak třeba příště.
Všichni ostatní jsou pak jen víceméně křoví či potrava pro meč, herními charaktery počínaje a dalšími hráči konče.
Dobří, zlí a nemrtví… natřikrát
Rozdělení herního světa je také poměrně generické, máme tady hlavní soupeře Světlo a Tmu. Do jejich věčného zápolení jim však v úvodním díle hodilo vidle Království mrtvých v čele s Pánem rozkladu coby nejvyšším bossem.
Jeho služebníci sice jdou po krku zásadně úplně všem, ale pořád jde o nemrtvé, což dává hrdinovi jako mrtvole občas drobné výhody.
Mrtvý lotr je prvním dílem trojdílné série Pouť mrtvého. Díly jsou těsně provázané, naštěstí na další nemusíme čekat, v češtině už vyšly všechny. Všechny mají zhruba stejnou délku a ve třetím díle je příběh uzavřen, takže není třeba bát se nekonečného pokračování.
Za zmínku stojí také stylová modro-černá obálka od kreslíře Vladimira Manyukhina, která zaujme na první pohled a na druhý nutí k prozkoumávání detailů.
O autorovi a shrnutí
Autor Pavel Korněv je u nás znám svou sérií Příhraničí. Kdo by si však na základě jeho obliby pořídil Mrtvého lotra, bude možná zklamán, postavy v Příhraničí mají lepší psychologii a vůbec je to tak nějak „větší“ román.
Anebo naopak, pokud se vám Příhraničí příliš nelíbilo, Mrtvý lotr může být pro vás naopak to pravé. Příhraničí je pomalejší a prostředí tam se moc nemění, nehledě na hrdinu Leda, který je dost rapl. Série se od sebe dokonce liší natolik, že by každou mohl psát jiný autor.
Knihu bych doporučila LitRPG začátečníkům právě pro její jednoduchost. Nezatěžuje čtenáře mechanikami budování velkých raidů, příliš mnoha postavami či pletenci vztahů hráčských klanů.
Nekonají se žádné složitosti, žádné nepřehledné magické systémy ani desítky exotických cizích ras s vlastními kulturami, jazyky a mytologiemi. Všechno, co si představíte pod pojmem „spotřební fantasy“ Mrtvý lotr plus mínus splňuje, a bere to jako přednost.
Rychle odsýpá a pokud víte kdo je berserk či drow, neztratíte se v tom. Vlastně i ta místy skřípající logika k tomu jistým způsobem dobře pasuje.
Na druhou stranu i znalejší se mohou pobavit u téhle odpočinkové četby. Je to ideální kniha pro dny, kdy se vám nechce přemýšlet a řešit těžkosti života, jen se zabavit něčím nenáročným.
A třeba pod dočtení dostanete chuť, zapnout na počítači nějakou onlineovku a zkusit se plížit jejím světem jako Mrtvý lotr osobně.
Pavel Korněv: Mrtvý lotr
Vydal: Nakladatelství Fantom Print, 2020
Překlad: Kateřina Niklová
Obálka: Vladimir Manyukhin
Počet stran: 288
Cena: 268 Kč
