Oživlé počítače, obří koťata, či zrychlená evoluce jsou jen zlomky z nápadů povídek Terryho Pratchetta. Čtěte jen, pokud vám nechybí fantazie.
Rozšířené obzory
Terry Pratchett je znám především jako autor Zeměplochy, rozsáhlé série knih o plochém světě, který vesmírem nesou čtyři sloni stojící na krunýři želvy. Pokud přistoupíme na Pratchettovu hru, kdy se absurdní stává reálným, dostane se nám pořádné dávky satiry, humoru, zajímavých postřehů a v neposlední řadě autorova vynikajícího pochopení všeho lidského.
Pratchettova povídková kniha Mrknutí obrazovky nabízí v zásadě to samé, jen v roztříštěnější podobě a v širším žánrovém spektru. Kniha obsahuje 32 povídek a 1 dodatek, což se na rozsah 350 zdá hodně. Řada povídek je však velmi krátká a některé vlastně ani skutečné povídky nejsou, spíše jakési hříčky, či nahozené nápady.
Například Sběratelské karty Ankh-Morporkské fotbalové asociace jsou „jen“ popisem kartiček týmu Neviditelné univerzity a jiných týmů, byť vzbuzují úsměv. Mrknutí obrazovky je prostě Pratchettova všehochuť, kde dostanete od každého něco a je nutno počítat s tím, že něco se vám bude líbit více, a něco naopak méně.
Staří i noví známí
Myslím, že znalejší čtenáře Pratchettova díla bude jako první zajímat, nakolik je Mrknutí obrazovky obsahově shodné se sbírkou Divadlo krutosti, která v česku vyšla téměř před dvaceti lety. Odpověď je jednoduchá, Mrknutí obrazovky v sobě zahrnuje všechny povídky z Divadla krutosti, takže pokud si chcete zkompletovat Pratchettovu tvorbu, nemusíte vyprodané Divadlo krutosti pracně shánět po antikvariátech.
Zároveň však tyto již vydané povídky tvoří pouze asi třetinu obsahu. Zbytek jsou povídky v českém překladu nové, takže i ti, kdo už Divadlo krutosti mají, si Mrknutím obrazovky knihovnu rozšíří.
Vzhledem k tomu, že dvorní překladatel Terryho Pratchetta Jan Kantůrek již není mezi námi, překladů nových povídek se ujali čtyři další zkušení překladatelé. A dle mého názoru v této zkoušce se ctí obstáli. Dávám také velké plus i editorské práci za to, že při běžném čtení není poznat rozdíl ve stylech, názvosloví a sbírka působí jazykově konzistentně.
Pestrý výběr
Tematicky je kniha rozdělená na dvě části: Nezeměplošské povídky a Zeměplošské povídky. Tím také v zásadě končí jakýkoliv pokus o žánrové dělení, zvláště Nezeměplošské povídky jsou naprostá všehochuť sci-fi i fantasy motivů. Pro tuto knihu je typické, že si u jedné povídky říkáte, že už jste četli lepší a další povídka vás pro změnu nadchne. Nebo vám v paměti utkví dokonce jen některé věty či postřehy, na které v textu narazíte, a už po ně stojí za to číst dále.
Nemá smysl všechny povídky jednotlivě popisovat, je jich příliš mnoho. Zmíním jen některé podle mě nejzajímavější.
Hned první povídka sbírky Kšeft v Hádu je pozoruhodná ani ne tak dějem jako tím, že ji Pratchett dle svých slov napsal, když mu bylo třináct let. V tu chvíli musím konstatovat, že Pratchett se jako spisovatel narodil, protože k takovéto úrovni dialogů se mnozí spisovatelé propracovávají léta a někteří jí nedosáhnou do smrti.
Nejlepším povídkou je Moře a malé rybky. Bábi Zlopočasná se rozhodne rafinovaně pomstít tím, že se bude k lidem chovat laskavě. Okolí tím naprosto vyvádí z míry, protože je to to poslední, co by od ní kdokoliv čekal. Lidská závist a malichernost jsou věčné, ale Terry Pratchett baví, jak takovýmto vlastnostem obratně nastavuje zrcadlo.
Horní křížení je povídka úzce souvisící se sérií Dlouhá Země, kterou Pratchett napsal spolu se Stephenem Baxterem. Povídka sice vznikla před napsáním jejího prvního dílu, ale obávám se, že s pochopením budou mít mnohem méně práce ti, kdo Dlouhou Zemi četli.
Systém alternativních Zemí, podrobně popsaný v knize, v povídce Pratchett nijak nerozebírá a rovnou šlape na plyn. Nakonec je to nejspíš nejrozporuplnější povídka knihy, kterou mohou různí čtenáři hodnotit od geniální až po odpad právě kvůli neporozumění.
Povídka Mandloplaš, gnóm z Rovné vrchoviny je zárodkem budoucí Velké jízdy, knihy o Nómech, maličkých bytostech, které žijí v obchoďáku až do chvíle, kdy ho jednoho dne musí opustit a vydat se do neprobádaného světa.
Poslední odměna pojednává o setkání knižní postavy se svým stvořitelem, čili autorem. Téma to není zcela originální, ale Pratchettovo zpracování je přinejmenším nápadité.
V Gramofonech noci se zanícený sběratel hudby potká na diskotéce se Smrtěm, který tentokrát není součástí Zeměplochy, ale reálného světa. Smrť je zde šarmantní svým obvyklým stylem.
Bylo nebylo… A bude? Cestovatel v čase se ocitne v alternativní minulosti v Albionu a rozhodne se napomoci uskutečnění Artušovské legendy. Ale nebyl by to Pratchett, kdyby se jeho dobré úmysly poněkud nezvrtly.
Trollí most je povídka s barbarem Cohenem, který vyrazil do boje s posledním trollem pod mostem. Vyprávění dokáže vyvolat nostalgický pocit, i když jste „staré dobré časy“ v téhle verzi nikdy nezažili.
Divadlo krutosti, po kterém je pojmenovaná minulá sbírka povídek, patří k těm spíše slabším a kratším kusům. Desátník Karotka v ní vyšetřuje jedno podezřelé úmrtí.
Smrť a co přijde po něm tvoří debata mezi Smrtěm a umírajícím filozofem, krátká ale trefná.
Univerzitní výbor pro potírání prohnaných plánů je porada na Neviditelné univerzitě, které se lord Vetinari rozhodl trochu podívat na zoubek. Názor vážených akademiků na toto vměšování si můžete domyslet.
Přidaná (ne)hodnota
Povídky ale nejsou to jediné, čím kniha baví. V neposlední řadě jsou zde také barevné ilustrace Joshe Kirbyho plné pohybu a detailů. Jsou na rozdíl od zbytku knihy na lesklém křídovém papíře, a tvoří pěkný stylový bonus, kterým se dá dlouho kochat.
Je třeba ale také zmínit nejhorší věc na této knize: Obálku. Že by se kniha neměla soudit podle obalu, je známé rčení, a v tomto případě platí dvojnásob. Autor obálky se sice zjevně inspiroval v originální anglické verzi.
Ovšem tento „grafik“ je skvělým příkladem toho, že když dva dělají totéž, není to totéž a s přehledem vyhrává soutěž o nejošklivější výtvor široko daleko. Je škoda, věnovat knize takovou péči, dokonce jí dát solidní tvrdou vazbu se záložkou, a pak ji „zabít“ podobně odpudivým vzhledem.
Verdikt
Terry Pratchett je stále jméno, které prodává. Jeho romány mívají víceméně konstantní kvalitu, povídky jsou bohužel mnohem rozkolísanější. Téměř by se dalo říct, že čím delší povídka je, tím je lepší, jako by potřeboval Pratchett větší prostor na to, se skutečně projevit. Kratičké hříčky nebo nahozené nápady budí místy dojem pouhého vysypávání šuplíku z autorské pozůstalosti.
Kniha není špatná, na to je Pratchett příliš dobrý spisovatel, jen některé povídky mně příliš neoslovily. Ale pokud vám autor chybí a toužíte po jeho další knize, není nad čím váhat. Dostanete svou dávku fantastična a v průřezu Pratchettovy povídkové tvorby zjistíte, že jeho fantazie sahala o dost dál než jen k okrajům krunýře želvy A´Tuin.
Terry Pratchett: Mrknutí obrazovky
Vydal: Nakladatelství Talpress, 2021
Překlad: Jan Kantůrek, Eliška Pospíšilová, Vladimír Pospíšil, Lenka Weingartová, Alena Byrne
Počet stran: 368
Cena: 265 Kč
