Mafia: Domovina přináší návrat ke kořenům série – nabízí silný příběh zasazený do srdce Sicílie, charismatické postavy, český dabing na špičkové úrovni a atmosféru, která vás vtáhne od první minuty.
Když se řekne Mafia, většině hráčů se okamžitě vybaví první díl – temná, atmosférická jízda ulicemi Lost Heaven, silné postavy a příběh, který se vryl do paměti. Další díly to měly těžké. Druhý dokázal obstát, třetí už rozdělila komunitu na dva tábory. A pak přišlo čekání – dlouhé, tiché a plné otázek, jestli se tahle značka ještě vrátí v podobě, která by stála za to.
Když jsem poprvé slyšel název „Domovina“, čekal jsem jen další bezpečný sequel. Ale už po prvních minutách jsem věděl, že tentokrát se vývojáři rozhodli hrát na jistotu tam, kde to má smysl, a zároveň si dovolit dostatek odvahy, aby se hra necítila jako recyklát. Byť se to ne vždy úplně povedlo.
Tady nejde o obrovskou mapu a stovky ikon, které tě mají zabavit. Tady jde o příběh. O charaktery. O to, že když zazní poslední replika a obrazovka potemní, zůstane v tobě pocit, že jsi něco prožil. Nebo alespoň o to se vývojáři ze studia Hangar 13 snaží, zda tomu tak skutečně je, je otázka do pranice.

Příběh, co má váhu
Zapomeňte na staré známé, tentokrát hrajeme za Enza Favaru, muže, který začíná svůj život v sirných dolech Sicílie. Tvrdá práce, žádné vyhlídky, jen monotónní dny a tiché sny. Ale pak se objeví šance – nebezpečná, nečistá, ale lákavá. Krok za krokem se zaplétáme do sítí organizovaného zločinu, kde není místo pro slabost.
Tady se Mafia vrací k tomu, co umí nejlépe – k dramatům, kde každé rozhodnutí něco stojí. Nejsou tu žádní superhrdinové. Jen lidé, kteří se snaží přežít, získat něco víc a přitom si udržet čest… pokud to ještě jde.
Vedle hlavní linie příběh přirozeně rozvíjí i osobní vztahy. Enzova cesta není jen o kulkách a zradách, ale opět zde máme i romantickou linii, která je důležitější a silnější, než kdy dřív. A tak se vcelku záhy seznámíme s Isabellou. Její vztah s Enzem naštěstí nepůsobí na první dobrou jako klišé, ale jako niterný motiv, který dodává postavám další rozměr.
Sicílie jako hlavní postava
Jak už samotný název hry tak nějak napovídá, opouštíme prašné ulice amerických měst a vydáváme se tam, odkud původní mafiánské rodiny pocházejí, tedy na Sicílii. San Celeste a jeho okolí jsou víc než jen kulisa – jsou samostatnou postavou.

Uličky, kde se mísí vůně čerstvého pečiva s potem a střelným prachem. Sluncem zalité vinice, na kterých se jednou ruku sklízí a druhou uzavírají špinavé dohody. Přístav, kde se večer na vodní hladině odráží světla a v temných koutech mizí lidi i zboží.
Hra běží na Unreal Engine 5, což zajišťuje výjimečně detailní prostředí. Sicílie v raném dvacátém století je ztvárněná vizuálně krásně – od vinic a olivových hájů po městské uličky a historické interiéry. Vývojáři dokázali prostředí nejen vykreslit technicky skvěle, ale dát mu duši. Ať už projíždíš v autě po úzkých silnicích nebo se tiše plížíš zadním dvorkem, vždycky máš pocit, že tenhle svět žije i bez tebe.
Dabing a hudba
K dokreslení celkové atmosféry nemalou měrou u této série pomáhala hudba a samozřejmě i dnes už legendární dabing, který se všem fanouškům prvního dílu vryl nesmazatelně pod kůži.
A s nadšením můžeme říct, že vývojáři netroškařili a českým fanouškům i tentokrát naservírovali dabing, který je na opravdu špičkové úrovni – dialogy zní přirozeně, intonace sedí a herci se opravdu snaží předat emoce. Italské vsuvky působí autenticky, nenuceně.
Hudební doprovod střídá melancholické melodie s napjatými smyčci v akčních scénách. Je to soundtrack, který si klidně pustíš i mimo hru a okamžitě se ti vybaví konkrétní scény. Nakolik se ale stane klasikou, jako v případě prvního dílu, ukáže až čas.

Hratelnost: osvědčený recept bez revoluce
Mechaniky jsou známé – krycí střelba, tiché likvidace, jízda vozidly a občasné speciální sekvence. Nic převratného, ale všechno funguje, jak má. Byť je potřeba říct, že vše působí ještě více konzolidovaným dojmem, než kdykoliv dřív, což samozřejmě nemusí vyhovovat všem.
Příjemným zpestřením jsou souboje na blízko, kde jde o načasování a rychlé reakce, a také krátké pasáže s koňmi, které dodávají příběhu nečekaný nádech. Zároveň se ale jedná asi o nejslabší stránku týkající se hratelnosti.
Některé pasáže, zejména souboje s noži, působí repetitivně – obzvlášť v závěrečných fázích hry, kdy se budete modlit, abyste tyto části měli již za sebou. Jinak se dá říct, že se autoři více méně drželi osvědčeného receptu a nepřináší žádné zásadní inovace. Což je na jednu stranu fajn, na druhou stranu může toto pojetí přeci jen rychle omrzet.
Vedlejší obsah je střídmý – pár sběratelských předmětů, dokumenty rozšiřující příběhové pozadí, drobné aktivity. Je to přesně tolik, aby svět působil uvěřitelně, ale aby tě nezahltil.

Délka a rytmus
Hlavní příběh zvládnete za nějakých deset hodin, ale pokud se necháte unést atmosférou, zastavíte se na každém rohu a posbíráte všechny dopisy, protáhne se to klidně na dvojnásobek. Tempo ale naštěstí zůstává plynulé a žádná část nepůsobí zbytečně.
Verdikt
Mafia: Domovina je přesně ten návrat, který fanoušci chtěli – a možná ani nevěděli, jak moc. Je to hra, která ví, co chce být, a nesnaží se za každou cenu konkurovat blockbusterům s nekonečnými světy.
Místo toho nabídne silný příběh, který vás provede od skromných začátků až na vrchol… a možná ještě dál. Byť upřímně samotný konec hry by mohl být dle mého skromného názoru trochu lepší. Ale nebudu nic prozrazovat, abych vás náhodou nepřipravil o nějaké to překvapení.
Nechybí napětí, lidskost ani krutost – všechno v balení, které voní střelným prachem, mořským vzduchem a vínem z vinic. Pokud milujete původní Mafii a máte rádi hry, které se hrají jako dobrý film, tohle je jasná volba.
Ano, prvnímu dílu se Domovina pravděpodobně nikdy nevyrovná, ale po rozpačitém třetím díle je tohle krok správným směrem

Mafia: Domovina
Vývojář: Hangar 13
Vydavatel: 2K Games
Série: Mafia
Platformy: PlayStation 5, Xbox Series X a Series S, GeForce Now, Microsoft Windows
Čtěte dál
Mohlo by vás zajímat
PC a videohry Remake Mafie přináší českou klasiku v modernějším kabátku pro novou generaci hráčů
PC a videohry Assassin’s Creed Black Flag Resynced – Ubisoft vykradl sám sebe. A vyplatilo se
PC a videohry Borderlands 4: Střílej první, ptej se nikdy. Explozivní comeback legendy
PC a videohry Towa and the Guardians of the Sacred Tree: Hra, kde za každé vítězství zaplatíte životem
