Od bizarro horroru můžete očekávat… absolutně všechno. Tento subžánr fantastiky si nebere servítky a nezná vůbec žádné hranice. Na co se tedy má připravit obyčejný čtenář, který si nelibuje v mučení zvířátek a vzývání Satana?
Carlton Mellick III je průkopníkem bizarního hororu, který se už před časem zahnízdil na literární scéně. Od doby, kdy čtenáře šokoval Clive Barker nebo Stehen King, se posunuly hranice toho, co je čtenář ochoten snést, a Mellick je autorem, který ochotně zaplňuje díru na knižním trhu. To s sebou nutně nese ohlasy kladné i záporné.
V každém případě je lepší přistupovat k žánru s obezřetností. Obzvlášť k této knize, která je daleko více brutálnější, než předchozí autorovo dílo Strašidelná vagína. Osobně nedoporučuji s Lidožrouty z Lízátkova začínat jako s první volbou tohoto žánru. Protože Lidožrouti žerou hlavně děti!
Klasický mellickovský hrdina
Franklin je looser ve všech ohledech, předurčuje ho k tomu křestní jméno po neoblíbeném americkém prezidentovi, jeho submisivní postavení v manželství a neúspěch po pracovní stránce. Děti si z něj navíc dělají legraci pro jeho jasně červený oblek. Franklin má dvě manželky, trpasličí kočku a umělý mozek. Také miluje death metal, koťata a nesnáší spoustu věcí, například cukráky. Celý jeho život je ovlivněn traumatickým zážitkem, kdy se s nimi jako dítě setkal.
Cukráci a cukrandy jsou zrůdy stvořené z karamelu, želé, lízátek a dalších myslitelných sladkostí. O jejich existenci kolují mýty, ale kdo si jí je naprosto jistý, jsou rodiče malých dětí, které zmizely. Nebo spíše – byly brutálně zavražděny.
Franklin toho byl svědkem, když jedna cukranda omámila svou jahodovou vůní, působící jako droga, jeho sourozence a pak je přímo před ním sežrala. Sladký vzhled jejich oběti přirozeně vábil, ale proč Franklin tehdy dokázal utéct a nepodlehl, není v knize dostatečně osvětleno.
Franklin je každopádně celý život posedlý touhou se pomstít. Nechá si transplantovat umělý mozek, který má zvýšit jeho matematické a dedukční schopnosti, což hodlá využít při lovu na cukráky. Zatím se mu ale nedaří, nikdo mu nevěří a je akorát pro smích. Dojde tedy k názoru, ačkoliv není žádný bojovník a odvážlivec, že v první řadě musí jejich existenci veřejně dokázat. A to udělá jedině tak, že přivleče na policii tělo cukráka. Franklin si tedy opatří zbraň a vyráží na lov.
V tu chvíli se samozřejmě pokazí všechno, co se pokazit může a Franklin se setkává někým, koho už velmi dobře zná. V tuto chvíli se krvavý horor s depresivní příchutí změní v pestrobarevnou směsici bizarností, která nejvíc připomíná středověké mučení na tripu.
Něco tady nehraje
Příběh je prostá fikce, bizarní horor s prvky sci-fi, přesto si zachovává iluzi reálna, která je někdy přetažená za hranice možností. Vynechám-li operaci mozku, snaží se autor reálně popsat bolest a vývoj neléčeného zranění, včetně jeho následné sepse, ovšem z dlouhodobého hlediska nepřichází v úvahu přežití po tak dlouhou dobu.
Ve chvíli, kdy hrdinovi musí selhávat orgány se potýká pouze s krutou bolestí, o které sice mluví a bere na ni svou drogu (jahodová marmeláda, která je v Lízátkově prakticky tělní tekutinou), ale jinak je vzápětí schopen heroických výkonů. Přitom by stačilo, kdyby se dokázal snadněji adaptovat. Že to lze nám již autor ukázal.
Děj plyne pozvolným tempem kupředu, dialogy jsou přirozené a popisy perfektně barvité. Dokáží nenuceně odpovědět na spoustu otázek o světě cukráků. Zároveň se ale vyhýbají všemu, co se přímo netýká děje, aby náhodou nedošlo k informačním faulům.
Pokud se v Lízátkově objevují mravenci, proč ne i jiní živočichové? Pokud cukráci přišli na svět zcestnou evolucí, proč u nich fungují továrny na cukrovinky? Ačkoliv cukráci mají lovit děti v době, kdy jsou jejich rodiče v práci, proč Franklin na jednoho narazí o půlnoci? Co dělal o půlnoci venku cukrák a malé dítě?
Další výrazný nedostatek shledávám v hrdinově umělém mozku. Navzdory tomu, že by měl být schopný uvažovat progresivně, počíná si jako skutečný idiot a jeho dedukce se točí v kruhu, jsou předvídatelné, ale velmi opožděné.
I když v příběhu nejde tolik o logickou stránku jako spíš o absurdno, kazí tyto nesrovnalosti úžas nad Mellickovou bezbřehou fantazií. V knize jde hlavně o vyvolání extrémních dojmů vybičovaných na maximum.
Plusové body
V jiných ohledech naopak autorovi kvetla pšenka. Když dojde na střet dvou rozdílných kultur a vzájemné nepochopení jejich mentality, snaží se protagonisté o situaci diskutovat a najít bod, ve kterém se shodnou. Mezi řádky tak vyvstává sdělení, že vzájemná komunikace, tolerance a pochopení dokáží mnohé.
Dalším výrazný aspekt, který se do knihy vloudil spíš záměrně než omylem, popisuje genderové stereotypy, nevyváženost mužské a ženské role ve společnosti. Nejedná se o vlezlé moralizování, naopak zde Mellick vyhnal vše do extrému a mluví o situaci naprosto bez skrupulí.
S.E.X. a láska na závěr
Nelze tuto stránku vynechat. Protože v knize se stane kopec nechutností, protože celou dobu čekáte, že na to dojde, protože prostě Mellick. Čekáte a vrtá vám hlavou, jak může vypadat želé pohlavní orgán, jak to dělají, jestli se rozmnožují po našem, nebo cukrandí miminka sjíždějí z pásu v továrnách… dočkáte se. Povídku Fantastické Orgie to sice nepředčí, ale svou porci šílenosti (včetně dvojitého nášupu a dezertu) tady dostane také.
Většinu knihy si hlavní hrdina nalhával, že stále jedná s vidinou své pomsty. Některé jeho úvahy však naznačovaly, že tím jen maskuje vlastní city. Což zapříčinilo poměrně nepřehledný závěr a postupně kvetoucí emoční stránku věci zde zastínil nečekaně akční konec. Někdo na něj čekal, protože barevný děj se táhl jako žvýkačka (ovšem nenudil), jiní zase doufali v nějaký jasný postoj, který Franklin konečně zaujme.
Lidožrouti z Lízátkova jsou skutečně netradiční dílo, které se vymyká na první pohled. Jasně barevná obálka křičí na všechny strany, že tady půjde o „úchylárnu nejtěžšího kalibru“. Co na ní chybí, je varování s věkovým omezením, protože pokud si naše dítě nemůže bez občanky koupit cigára, alkohol a savo, ale za to Mellicka ano, tak je někde něco špatně.
Pokud se rozhodnete vykročit na scestí a pustit se do četby, musíte být připraveni na všechno. Musíte přijmout fakt, že papír snese všechno. Na druhou stranu dneska také vyjde všechno. Často to bývá nelogické, vleklé, bez napětí, trapné… ale tahle kniha to není.
Autor umí vyprávět, šokovat, psát, vytrhnout z letargie a místy dokonce pobavit. Jestli jste připraveni vystoupit ze své komfortní zóny, tak s tímto autorem jedině odvážně a s očekáváním neočekávatelného.
Carlton Mellick III: Lidožrouti z Lízátkova
Vydal: Nakladatelství Carcosa, 2020
Obálka: Ed Mironiuk
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 160 / brožovaná vazba
Cena: 219 Kč
