Víte, jak se říká, že i Češi umí psát velké fantasy příběhy a nebude trvat dlouho, a i toho českého Harryho Pottera se jednou dočkáme? Máme pro vás špatnou zprávu – musíte čekat dál. Landie Jakuba Trpiše onou vysněnou knihou, která vytře zrak celému světu, totiž rozhodně není.
Byla, nebyla jedna fantasy krajina. Jmenovala se Landie, a protože klasická fantasy už je nuda, byla vlastně tak trochu i sci-fi. Lidé tu žijí v symbióze s roboty, od severu útočí tajemné přízraky a v pověstmi opředeném Údolí světla se mladí lidé učí tajemnému umění materializace.
Že to zní dobře, říkáte si? Pak tedy vítejte v Landii: ve světě z pera mladého českého autora Jakuba Trpiše, který se v roce 2017 rozhodl, že k vydání knihy nepotřebuje nic víc než nadšení, pár set popsaných stran papíru a dobrou internetovou reklamu.
Skoro by mu to vyšlo. Na cestě za svým jménem na obálce knihy ale zapomněl na to nejdůležitější: dobrou knihu dělá především dobrý příběh a zvládnuté spisovatelské řemeslo. A ani jedním Trpišova Landie nedisponuje.
„Nesourodá družina“ opět zasahuje
Začíná to přitom nadějně. A klasicky: totiž hřejivým rodinným krbem. Právě v přátelském rodinném kruhu poznáváme první ze čtyř hlavních postav celé knihy, mladou a talentovanou Lajlu. Jinak také ukázkový typ „young adult fantasy hrdinka, verze 1.0“: Lajla je totiž fakt krásná, fakt talentovaná a fakt ryze holčičí. Nejvíc ji totiž zajímá, kdy se, chudinka nebohá, vlastně zamiluje.
Jak jistě tušíte, u hřejivého rodinného krbu se nezdržíme dlouho. Lajla totiž má, stejně jako její předchůdkyně z Akademie výjimečných a podobných YA opusů, tu smůlu, že je zkrátka talentovaná až příliš. A tak se přesouvá do pověstmi opředeného Údolí světla, aby zdokonalovala svou schopnost přemisťovat sebe i ostatní napříč sférami.
A nejde jen tak o ledasjaké pověstmi opředené místo: Údolí světla je výjimečná škola pro nadané děti z celé země, které se tu učí tajemnému a zapomenutému umění materializace. Což je trochu matoucí, protože to sice zní jako Harry Potter nebo Akademie výjimečných, ale nevzrušujte se, ve skutečnosti jde jen o podivné místo, na kterém je zajímavé vlastně jen to, že se tu hlavní hrdinové (krkolomně a nevěrohodně) dají dohromady.
Právě v Údolí světla se totiž setkáváme se zbytky toho, co bude autor Jakub Trpiš později nazývat „nesourodou skupinkou hlavních hrdinů“: hloupého a arogantního Cháru, který sice nemá na nic talent, ale z jakéhosi důvodu se mu povede vyvolat třicetimetrového golema, nejistého Natého, který je sice úplně zbytečný, ale dělá Chárovi kamaráda a Lajle obdivovatele, a taky Kobeho, což je citlivý robot s duší, co umí předpovídat budoucnost. Tedy někdy – hlavně když se to příběhově zrovna hodí.
Po zřejmě nejtrapnějším vzniku družiny v dějinách literatury (iniciační věta zní, cituji, „nevím, co a proč hledáme, ale zkusíme, jak nám to půjde“) spolu čtyři hlavní hrdinové absolvují první společný quest. Což je samozřejmě naprostý sukces, takže, tadááá, mistři usoudí, že už naši hrdinové umí vše, co potřebují, a slavnostně je pasují na poutníky. Okamžitě navíc dostanou na starost úkol, při kterém selhali i jejich mnohem zkušenější předchůdci. Protože proč ne.
Místo, kde jazyk pláče
Pokud jste po přečtení předchozích řádků získali dojem, že největším problémem Landie je fakt, že jde o nekončící přehlídku dějových klišé, mýlíte se. Dokonce i předvídatelná dějová linka a typizované postavy, které Trpiš představuje, by se za jiných okolností mohly stát základem alespoň průměrně dobré knihy – kdyby ovšem autor uměl psát.
Znáte slavnou poučku, podle které dobrý příběh vznikne ve chvíli, kdy už nemáte co škrtnout? Jakub Trpiš o ní očividně nikdy neslyšel. Jeho Landie je totiž spletité, nepřehledné a velmi temné literární místo.
Míhají se v něm stovky postav, aby za chvíli zase zmizely, děj se nevysvětlitelně vleče, aby vzápětí týdny putování přeskočil jedinou větou. Fungování světa je navíc tak nepochopitelné, že si autor musí vypomáhat nepřirozenými dialogy teenagerů o místním ekonomickém systému nebo roli elektronických psů.
Chlupaté myšlenky, co jsou fakt nejdál
Dialogy (a že si jich na více než 500 stránkách užijete), to je v Landii vůbec kapitola sama pro sebe. Hlavní hrdinové mají zřejmě mluvit jazykem mladých. Výsledek je ovšem, mírně řečeno, rozpačitý.
Nad klasickými expresivními výrazy, které autor používá zcela mimo kontext a mimo jazykové zvyklosti mladých lidí, bychom mohli přimhouřit oči. Když se ale dočtete, že hlavní hrdince její kamarádka říká „tak ty jsi fakt nejdál”, nemůžete se ubránit dojmu, že jste právě překročili onu jemnou, byť těžko postřehnutelnou hranici parodie.
Postavy zároveň trpí nevysvětlitelnou samomluvou. Často nejde rozlišit, co se skutečně děje, na co postavy vzpomínají a co si jen představují. Některé výrazy, které v těchto vnitřních monolozích Trpiš používá, jsou navíc minimálně experimentální. (A vzpomeňte si na mě, až se v Landii dočtete, že hlavní hrdina „musel zahnat chlupaté myšlenky“. Ne, nevím, co to je, a ne, nebudu se pokoušet si to představovat.)
Zřejmě už tušíte, ale pro úplnost to dodat musíme: na stránkách Landie totiž krvácí i čeština. Perly jako princezna, která „vyzívá všechny zájemce“, jsou spíše úsměvné, nechybí ovšem ani klasika jako záměny „mě“ a „mně“ nebo věty, na jejichž konci autor zapomněl, co psal na začátku, a neúmyslně tak stvořil úplně nová pravidla pro skloňování v českém jazyce.
Kamarádi v akci
Příběh Landie je vlastně smutný. Nemusela to totiž být špatná knížka. V žánru young adult se na novátorství ani originální postavy příliš nehraje, a to, že je Landie pouhou snůškou žánrových klišé a stereotypů, tak nemusel být problém. Kdyby ovšem autor uměl o něco (hodně moc) lépe psát. A kdyby svou knihu svěřil do ruky zkušeným editorům. Nebo alespoň někomu, kdo by mu upřímně řekl, že výsledek jeho práce za moc nestojí. A že bude potřeba hodně přepisování a hlavně škrtání, aby se to změnilo.
Takové lidi kolem sebe ale Jakub Trpiš zřejmě nemá. Bohužel. Ukazuje se to i na Databázi knih, kde má jeho Landie až překvapivě vysoké hodnocení. Při bližším pohledu ale zjistíte to, co už zřejmě tušíte: přibližně dva ze tří, kteří Landii dali pětihvězdičkové hodnocení, hodnotili pouze knihy od Jakuba Trpiše. Zajímavé.
Pro samotného Jakuba Trpiše je to ale vlastně dobrá zpráva. Knihu sice napsal špatnou, ale věrných kamarádů má kolem sebe očividně docela dost.
Jakub Trpiš: Landie – Čtyři poutníci
Vydal: Jakub Trpiš (vlastním nákladem), 2017
Obálka a ilustrace: Martina Světlíková
Počet stran: 536
Cena: 447,-
