Kira Jane Buxton: Království Dutců cover
Zdroj / Autor: Julio Corvo

Novinářka a spisovatelka Kira Jane Buxton žije se svým mužem, partou koček a hejnem kolibříku v Seattlu a to je vše, co o ní potřebujete vědět. Proč? Protože zbytek se dozvíte v její prvotině Království Dutců kterou u nás v překladu Milana Žáčka vydalo v roce 2020 nakladatelství Host.

Kdo žije v Seattlu?

Kira Jane Buxton: Království Dutců obálka
Zdroj: Nakladatelství Host

Bylo, nebylo, dávno tomu. V Seattlu žil svého času domestikovaný samec vrány americké, kterého jeho mamlas, Velký Jimm pojmenoval SračkoTrus (zkráceně S.T.).

Velký Jimm a nemluvný a lehce přihlouplý bladhaund Dennis dělili svůj čas mezi pojídání kukuřičných křupek Cheetos®, sledování závodů monster trucků, listováním pornočasopisy a sledováním televize (a Dennis proháněním nadržených veverek.).

Jenže pak jednou Velkému Jimmovi vypadlo oko a S.T. si uvědomil, že jde všechno do kopru a je potřeba začít jednat.

Přestože S.T. nazývá svého Velkého Jimma (stejně jako ostatní lidi) mamlasem, má ho rád a snaží se pro něj najít lék.

V knize, která je vlastně SračkoTrusovým retrospektivním vyprávěním sledujeme nejdříve jeho marnou snahu najít pro Velkého Jimma lék, přes uvědomění si, že nemoc, kterou jeho Jimma postihla, zachvátila všechny mamlasy v celém Seattlu, až po jeho tažení zničeným městem, aby zachránil ne už svého lidského druha, ale co nejvíce domácích zvířat.

Protože celou apokalypsu sledujeme z pohledu S.T., poměrně dlouho trvá, než se dozvíme jak k přeměně mamlasůtvory, jež pozbyli veškerou svou lidskost, došlo. Ale to vůbec nevadí, protože tak čtenář prožije příběh těchhle mazlíčků mnohem lépe a vcítí se do nich mnohem více, než kdyby autorka zvolila jiný způsob vyprávění. Jednoduše řečeno.

StračkoTrusovi po pár stránkách přilnete a budete mu fandit až do konce knihy. Jeho bonmoty, postřehy a komentáře, jakož i neustálé vzpomínky na život s Velkým Jimmem, prosvětlují tento poměrně dost pochmurný příběh. Takže i to považuji za velké plus.

Také musím vzdát hold autorčině představivosti s jejíž pomocí dokázala vymyslet nepřeberné množství dost uvěřitelných způsobů jimiž pták a pes dokázali vniknout do zamčených domů a osvobodit jejich zvířecí obyvatele.

Blechy v kožichu a roztoči pod křídly

Autorka se zřejmě domnívala, že totální zkázu lidstva čtenáři přiblíží ještě lépe, když si od S.T. a Dennise občas odskočí k jiným zvířatům. To je někdy docela příjemné, když k nám třeba promlouvá kocour Kocourchán nebo pudlice Medvídka. Ale ve většině případů tahle násilná přerušení jinak lineárního děje působí spíš kontraproduktivně.

Zároveň každý, kdo četl knihu Alana Weismana Svět bez nás, či viděl dokumentární seriál Život po lidech, musí uznat, že si příroda zpátky města lidí takhle rychle nejspíš nevezme. Tady autorčina logika lehce pokulhává.

A jak je to s tou chytře zaobalenou ekologickou agitkou? Inu, občas nějaké zvíře prohlásí, že „Příroda si bere zpátky to, co jí člověk vzal. A že když neustále berete, platí, že musíte i vracet.“

Nicméně těchto výkřiků není nijak moc. Zároveň i myšlenka, že lidé pozbyli svého lidství díky závislosti na mobilech a podobných technologiích je do příběhu implantována docela nenásilně.

Dobrodružství, které není pro každého

Pravdou je, že Buxtonová se ve své knize nezabývá ani tak lidmi. Ale především zvířaty a tím, co se stalo s nimi a jim a tím je originální a inovátorská. Právě proto je apokalypsa nazíraná jejich mnohdy naivní optikou mnohem snesitelnější, než v jiných příbězích.

Možná je ta cesta zvířat za svobodou příliš melancholická až meditativní a málo akční (ačkoli jednu či dvě bitky autorka čtenáři nabídne), ale to ani moc nevadí. Protože přestože je tenhle příběh především o zvířatech, je neskutečně lidský a místy hodně dojemný.

Zároveň neskutečně zábavný a přesto nutící k zamyšlení. Zkrátka, tohle asi nebude apokalypsa pro všechny, ale čtenáři, kteří nutně netrvají na horách utrhaných nohou a potocích krve, si Království Dutců pravděpodobně užijí.

Autorka svůj příběh zabydlila neskutečným množstvím zvířat a ptáků, také je v něm (zcela logicky) popsáno mnoho budov v Seattle, čtvrtí a obchodů.

Myslím, že tohle překládat byl dost oříšek, a proto vzdávám hold i Milanu Žáčkovi, který si s překladem neskutečně vyhrál. I díky němu je Království Dutců jedním z nejzajímavějších postapo románů poslední doby.

Kira Jane Buxton: Království Dutců

Vydal: Nakladatelství Host, 2020

Překlad: Milan Žáček

Počet stran: 359

Cena: 379 Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
85 %
Zpracování a cena
85 %
Styl a překlad
100 %
Cíl knihy a splnění
90 %
Jan Procházka
Narodil jsem se a rané dětství strávil ve slavné republice Žižkov. Takže jsem pravým Pražákem křtěným Vltavou. Ostatně město mi díky foglarovkám učarovalo a snad i proto mám dnes rád urban fantasy. Nicméně již ve školních škamnech jsem přičichl k takovým autorům jako Jules Verne či J. M. Troska. Zatím co jiní pubertální mladíci vytáčeli páskovské tance na punkových koncertech, já hltal knihy jako je Planeta opic, Den Trifidů či Malevil. Nicméně sám jsem napsal jen jednu steampunkovou novelku a pár pohádek pro dceru. A protože znám své limity, raději píšu recenze knih a audio knih a to již pátým rokem. Původně jsem psal své názory na knihy spíš jako doporučení přátelům na sociálních sítích. Pracuji jako zahradník ve Strahovském klášteře.
kralovstvi-dutcu-zombie-apokalypsa-z-originalniho-a-humorneho-pohledu-prezivsich-zvirat-a-zaroven-trosku-zelena-agitkaNovinářka a spisovatelka Kira Jane Buxton žije se svým mužem, partou koček a hejnem kolibříku v Seattlu a to je vše, co o ní potřebujete vědět. Proč? Protože zbytek se dozvíte v její prvotině Království Dutců kterou u nás v překladu Milana Žáčka vydalo v roce 2020 nakladatelství...