Čtvrtý díl epické ságy o znovuzrození a cestě Draka se věnuje více Perrinovi, i zájmovým skupinkám kolem Draka Znovuzrozeného, a je to skvělé!
Kdo je vlčí bratr Perrin?
Tradiční úvod knihy se tentokrát věnuje dalšímu z t’averen jménem Perrin Aybara.
Kovářský učeň vládne velikou silou, a rád si věci promýšlí, což může lidi mást, protože působí dojmem, že je trochu hloupý. Není to však pravda. Perrin dokáže mluvit s vlky, přivolat je na pomoc a navštěvovat s nimi svět snů.
Je objektem silné nenávisti ze strany fanatiků, kteří si říkají Děti Světla, jsou (mylně) přesvědčeni, že vlci jsou stvoření Temného pána, a zlatooký Perrin je tudíž temný druh, jehož je třeba najít a popravit.
Neustále se rozhoduje, bude-li jeho budoucností kovářské kladivo, nebo zabijácká sekyra, tedy, bude-li mužem míru nebo války. Vedle sebe má půvabnou a kapku nevypočitatelnou Faile, kterou miluje, a která by z něj ráda udělala velkého vůdce.
Příliš mnoho psů na jednoho zajíce, pardon, draka
První cca čtvrtina knihy odkrývá všechny skupiny, které mají (nebo by chtěly či měly) s Randem co do činění.
A tak se podíváme spolu s Min do Bílé věže, kde je amyrlin předán vzkaz od Moirainů a bývalá rádkyně královny Morgasy, Elaida, tuší, že existují 3 t’averen, a protože má pocit, že by amyrlin měla být ona, chystá se zabít Randa a zachovat tak Andor;
a taky k Dětem světla, které se chystají vybílit Dvouříčí (a Taren Dain Bornhald pochopitelně zabít Perrina, který zabil jeho otce);
a taky mezi Aes Sedai, ať už jsou to opravdové čarodějky jako Moirain, nebo čekatelky, jako Elain, Egwain a Nyneniva, nebo černé adžah;
a taky mezi Seančany, kde vznešená paní Suroth, které se podařilo ujet z Falme spolu se seančanskými oddíly a ovládnout Předběžníky, kuje plány na zabití Draka a získání ztracených území pro Císařovnu;
a taky mezi Zaprodance, z nichž Lanfear se konečně představí Randovi, kterého kupodivu zaskočí fakt, kým je jeho někdejší milenka Selené;
a taky mezi Aiely, kde se konečně dozvíme víc o jejich historii a kultuře.
Všichni uvedení mají s Drakem své plány. Některé jsou protichůdné, jiné si vcelku ladí. Jen Aes Sedai by rády Randa řídily.
Ostatně, všimli jste si, že ženské postavy v tomhle eposu skoro vždycky mluví o mužích (speciálně o silných, hrdinských a osobitých mužích) jako o skoro blbečcích, které je třeba ovládnout, vychovat, zmanipulovat…? Jako by autor neměl se ženami ve svém životě moc dobré zkušenosti, a tak si to s nimi vyřizuje literárně…
V Taerském Kameni se Egwain, Nyneiva, a později i Eilan, pokoušejí vyslechnout zajaté černé adžah a zjistit, co tyto odpadlice, které uprchly z Bílé věže v Tar Valonu a ukradly několik tajemných předmětů jménem ter’angrialy, mají v úmyslu.
Plán, kterému se zdráhají uvěřit, zní: osvobodit falešného draka Mazrima, prohlásit jej za Draka Znovuzrozeného, nechat ho vraždit a plenit a rozsévat zkázu a hrůzu, a to celé hodit na Randa.
Přestože se příběh odehrává (a byl napsán) v době, kdy neexistovaly sociální sítě, čtenáře napadne souvislost s fake news a deep fakes – jakmile se ty hrozné zvěsti rozšíří, nedají se vyvrátit. Tudíž dojde k postupné ztrátě důvěry ve skutečného Draka/Randa, a k jeho rozdrcení, tedy eliminaci, zabití.
Kde není soupeř, není bitva, tudíž Temný pán se osvobodí a bez jakéhokoli odporu pokryje zemi stínem, a navždy přetvoří vzor. Což zní dost děsivě. Zároveň si Egwain a Eilan ujasní mezi sebou, jak to mají s Randem. A později s tím seznámí i mladého Draka.
Ten totiž tráví svůj čas na stejném místě, tedy v Taerském Kameni, jehož se stal vládcem, jak bylo předpovězeno, a jak tairenští urození pánové respektují, byť je musí Rand leckdy velmi razantně nasměrovat ke změnám zákonů. Taky zde studuje dračí proroctví, aby později postupně (a bolestivě) zjistil, kudy by měla vést jeho cesta.
Ačkoli by se zdálo, že je Drak Znovuzrozený středobodem celé této epopeje, ani v tomto díle mu není věnována většina příběhu.
Ale co je v naprosté většině skvělé, je vykreslení jeho boj za zachování rozumu: protože se jednak nechce stát šíleným Drakem, který povraždí své blízké, jak je mu neustále naznačováno, jednak se mu nelíbí snaha Aes Sedai o manipulaci, jakkoli je mu Moirain předkládána jako mentorské vedení, a rád by našel svou cestu.
A taky je mu jasné, že nemůže ztvrdnout na jednom místě, protože ho čeká – kromě toho Posledního – ještě spousta bojů. Když je v Tearském kameni přepadnou trolloci, vedení myrdraaly, a objeví se Seléne aka Lanfear, Rand zjišťuje, jak je oproti Zaprodancům slabý, ale taky to, jakou sílu mu dodává meč Callandor.
A čtenář se konečně dočká výstižného popisu, co vlastně cítí muž, který usměrňuje/využívá Jedinou sílu, a co zažije Drak, když vstoupí do tajemného aielského města Rhuidenu. A bude to síla!
Perrin, se vydává spolu s milovanou Faile a ogierem Loialem na Cesty, jelikož se proslýchá, že u nich doma v Dvouříčí se to hemží trolloky a fanatiky Dětmi světla. A na Cestě i doma se ukazuje, že má velký potenciál k tomu, aby se stal respektovaným vůdcem.
Perrin se začíná stávat oblíbenou postavou (a to nejen proto, že je vlčím bratrem). Dívky se, za neustálého popotahovávání copů, vydávají do Tančika odhalit další černé adžah, a odhalí se tu mj. zajímavá minulost kejklíře Toma Merilla.
Na konci čtenáře samozřejmě čeká epické finále.
Dobré i “špatné” zároveň
Kdo nezná souvislosti a kontext z prvních dílů, neměl by se do toho tlustého svazku pouštět, protože stráví mnoho času pátráním po charakteru hrdinů a smyslu jejich konání. Kdo došel sem, spletité vyprávění si užije nadmíru, přestože první cca třetina knihy působí lehce nudně až nezáživně, Jordan opakuje mnohé z minulých dílů, a moc se toho neděje.
Navíc se zde projevuje jistá příbuznost s jiným epickým vypravěčem jménem Alois Jirásek, takže milovníci dlouhých popisů krajiny, stavebních materiálů či detailů výzbroje nebo oblečení, si přijdou na své. Pokud nejste příznivcem Jiráska, vydržte! Cca od 400. stránky to začne odsýpat, a budete tajit dech v očekávání věcí příštích.
Rozhodně vás bude bavit další posun hlavních hrdinů, a to zejména Perrina, a pokud oplýváte aspoň minimální empatií, bude vám místy líto Randa, který se statečně pere se svým údělem a úporně se snaží pochopit a přijmout svou roli, aniž by ztratil svou bytostnou podstatu “ovčáka z Dvouříčí.” Jak už bylo napsáno výše, ženy v tomto dílu nepůsobí veskrze sympaticky, a dívky se víc tahají za copy a dohadují, než by konaly. S výjimkou Moirain, samozřejmě.
Tento díl je hlubším ponorem do charakterů hlavních postav, a vlastně se už v závěru začnete těšit, kam se posunou příště, a kým se v budoucnu stanou. Což se, doufám, postupně dozvíme, neb máme před sebou ještě 11 knih!
Co je pro někoho dobré, může jiného otravovat. Za mě jsou jednoznačným plus hlavní hrdinové, a to nejen ti kladní, protože je tu Lanfear, kterou Jordan vykreslil coby zajímavou a nejednoznačnou postavu. A to je plusem největším. Jakkoli je očekáváno, že Zaprodanci jsou veskrze zlí a špatní, právě Lanfear taková není.
Samozřejmě doufám, že o to víc se v dalších dílech čtenář o její motivaci dozví… Znáte to – černá a bílá, a hned je jasné, kdo je kdo. Ale jsou tu děti Světla v bílých oblecích, kteří se projevují jako fanatičtí pachatelé dobra, rozsévající smrt domnělých příznivců Temného, a strach. Tahle nejednoznačnost se mi velmi líbí!
Mínusem je rozvleklost a opakování – alespoň pro mě – jasných věcí, které už byly několikrát vyřčeny. Osoba recenzenta totiž není příznivcem Jiráska…
Skoro mi to přijde jako schéma: trochu nudný začátek, pak se něco stane, dramatické situace se začnou nabalovat, občas si čtenář odskočí do vedlejšího příběhu, aby následovalo epické finále, po němž je třeba si vydechnout, než sáhnete po pokračování, kde budete prvních pár stovek stran lehce tápat…..
Vychytávka
Žádná nová tu, kromě slovníku a map, není. Ale slovník budete potřebovat, neb se děj zahustil dalšími postavami a entitami!
Robert Jordan: Kolo času IV. – Stín se šíří
Vydal: Nakladatelství Laser, 2023 (vydání třetí, v Laseru první)
Překlad: Dana Krejčová
Obálka: podle zahraničního originálu upravila Lucie Vávrová
Počet stran: 1000 / Hardback
Cena: 899 Kč
