Knihkupectví & kostní prach aneb doba před Latéčky, sexy sukubou a vlastním podnikem a jak orčice do knihkupectví vlezla.
Travisovi Baldreemu byly do češtiny přeloženy všeho všudy dvě knihy, a přesto se zapsal na knižní sociální sítě jako někdo, koho se vyplatí sledovat. Při pohledu zvenčí lze jen těžko pochopit proč. Jeho knihy postrádají hlubší děj, myšlenky, akci…
Baldree píše totiž tzv. feel good fantasy. Což je žánr, který se tváří strašlivě moderně a nově, ale v zásadě se jedná o to, čemu jsme dřív říkali odpočinková nebo oddechová literatura (prostě takové ty jednohubky přečíst a zapomenout).
Jeho knihy vás nemají uchvátit, nebo snad nějak šokovat (což je přesně to, o co se pokouší většina dnešních autorů). Ony vás mají uklidnit, pohladit po duši a nasměrovat do světa, kde je naprosto v pořádku na chvilku vypnout a odfrknout si.
V dnešní splašené době se jedná o věc vskutku nevídanou. A snad proto jsou tyhle knížky tak oblíbené. Ať už se jedná o Baldreeho Legendy a latéčka, Kluneho Dům v blankytně modrém moři nebo třeba Přísně tajný spolek svérázných čarodějek od Sangu Mandanny, všechny ty knížky mají jedno společné.
Nechají vás zapomenout na shon dnešního světa, bordel v bytě a vlastně cokoliv, co vás štve. Protože když si může orčice založit kavárnu, fénix vést sirotčinec plný podivuhodných dětí s antikristem v čele, a čarodějka vést Instagram plný falešných kouzel, proč byste se vy nemohli vybodnout na všechno, co vás trápí?
Travis Baldree má navíc talent vybrat vždy to nejatraktivnější prostředí, které knihomolové zbožňují. No považte. První díl, Legendy a latéčka se odehrávaly… v kavárně. Znáte lepší pocit, než zapadnout do ušáka s knihou a teplým nápojem (autorka recenze nepije kafe, ale čaj neodmítne nikdy)? Případně s vůní skořice?
Po vydání téhle knihy museli být kavárníci široko daleko na prášky, protože zákazníka, který přečte půl knihy u jednoho kafe… to prostě chcete. No, a druhý díl se odehrává, chvilka napětí… v knihkupectví. Což je místo pro knihomoly posvátné (uctívání je samo sebou odvislé od hloubky peněženky) a oblíbené.
Jak se to tedy událo?
Orčice Viv byla na své první velké výpravě. Právě ji přijali do Rakemovy bandy, což byla naprosto epesní žoldácká grupa, o jaké se vyprávěly legendy. A protože byla mladá a zbrklá (nebo jak se říká, úplně pitomá), skončilo její první dobrodrůžo za nekromantkou Varinou značně neslavně.
Orku trefil kostlivec do hnáty, holka se lehce přiotrávila, a protože Rakem není jen slavný žoldák, ale i bezva šéf, zařídil ji léčení v Šeráku. To je vám takové pidi přístavní městečko, že to snad město ani není…
Viv tam způsobí docela poprask (mezi těmi zhruba dvaceti obyvateli, o kterých se knížka zmíní), jelikož je velká, zelená, a u pasu má šavli, se kterou hodlá cvičit dokonce i v okamžiku, kdy sotva stojí na nohou.
Typická potížistka, no ne? A za každým potížistou se táhnou trable. Občas větší, občas menší… A i když je v tom Viv alespoň zpočátku nevinně, zachová se jako pravá provokatérka a celé zlo dokoná. Teda skoro. Protože přátelé… Tohle je feel good fantasy. Jinými slovy…
Latéčka podruhé, znovu a lépe. Ale pořád hlavně v klidu.
Knihkupectví a kostní prach v zásadě všechno vykecá už svým názvem. Viv je zraněná a strašně se nudí, takže potká… knihkupectví (teda oni tomu tak říkají, ale na začátku na to moc nevypadá)!
A tomuhle zaprášenému temňoučkému kutlochu šéfuje malá krysa s prořízlou tlamkou. Zejména zpočátku mluví jak dlaždič, což by ke knihkupci nebo knihovníkovi asi nesedělo, ale je to krysa, tož budiž jí vše odpuštěno. A stejně nemá koho pohoršovat, když tam nikdo neleze.
Tedy nikdo… Kromě krysice Ferny žije v knihkupectví ještě rozkošný gryfík Perkelt (a veškeré jeho guano, nebo jak se tomu u gryfů říká). A Viv je natolik znuděná, že si nechá doporučit dobrodružnou knížku. A pak erotickou knížku. A už to jede… Však víte, jak to funguje v knihkupectví. Jen jednu knížečku… a člověk ani neví jak, táhne domů plný batoh. A tašku. A občas spíš krosnu.
Legendy a latéčka byly především o zakládání kavárny, podnikání a zlepšování služeb. Největší akce spočívala vesměs v rekonstrukcích, tvorbě meníčka a v jednom střetu s padouchem.
Knihkupectví a kostní prach je tedy o knihkupectví… No a taky o kostním prachu, jehož funkci vám nepovím, abyste měli důvod knížku číst. Ale stojí to za to, protože se zde konečně vyskytne i jedna skutečně zajímavá postava. Její majitel je sice dost hubený, ale rozhodně má styl. A taky dost společného s onou nekromantkou, za kterou se mezitím šéf žoldácké bandy honí bůhvíkde.
Suma sumárum „gryfon“
Prequel latéček je tedy o něco akčnější, o něco zajímavější, s větším množstvím sympatických postav a menším množstvím lesbické romance. Naše orčice asi byla vždycky na holky (že by autorův fetiš na holky z pohostinství?).
Na jednu stranu je to fajn, protože komu se líbily Legendy a latéčka, z Knihkupectví a kostního prachu bude nadšen. Bude juchat a psát pochvalné ódy. A komu se Latéčka nelíbily, ten po prequelu stejně asi nesáhne.
Pro fanoušky feel good fantasy povinnost. Pro knihkupce a knihomoly návrat domů (a leckdo konečně pochopí, proč se na vás knihkupci ve speciálkách vrhají, jako byste byli jejich světlem na konci tunelu). A pro ty ostatní… V zásadě jen podivný vhled do žánru, který tu s námi byl vždycky, ale teď ho lidé asi nějak víc potřebují.
Travis Baldree: Knihkupectví & kostní prach
Vydal: Nakladatelství Laser, 2024
Překlad: Jitka Čupová
Počet stran: 384 / brožovaná vazba
Cena: 369 Kč
