New York, léta třicátá. Rozmanité klobouky, hlasitá auta, nezbytné baloňáky, všudypřítomné pistole a pochopitelně i prohibice a gangsteři. Nechybí tu ani i maskovaný mstitel Humr Johnson se svou partou, který stále bojuje s organizovaným zločinem.
Zločinci ovšem tentokrát v rukou nedrží jen Thompsony a Browningy, ale mají k dispozici i okultní pomoc. Série vražd spojených s mafií postupně přiláká mnohem větší zlo, v porovnání s kterým drobný mafiánský boss bledne. Klepeto spravedlnosti čeká nejednoho zločince.
Typická atmosféra noirových detektivek na nás ve druhém svazku dobrodružství Humra Johnsona dýchá takřka z každé stránky. Stylizované filmové obálky, kresba upomínající na tehdejší komiksovou tvorbu, dobová móda, přestřelky, honičky v autech, krev a napětí.
Hned v první scéně sledujeme mladý pár na cestě z kina a z úvodu, který by mohl přerůst v zamilovanou scénu je najednou krvák se skalpovaným policistou a hordou podivných přízračných indiánů, kteří sužují místní sousedství.
Nejedná se však o typický problém se zastavěným indiánským hřbitovem, záhy se totiž ukáže, že indiáni, kteří byli zmasakrováni maskovaným mstitelem, jenž jim na čele nechal vypálený cejch klepeta, jsou členové místního gangu natření fosforeskující barvou.
Na místě činu se ukáže šaramantní reportérka Cindy Tynanová z Herald Tribune. Ta ví, díky své profesionální zručnosti, o celé kauze leccos, nicméně její snahy vytáhnout něco z policie ztroskotají. Stejně tak narazí i její snaha dozvědět se něco bližšího od obyvatel Manhattanu, kteří se drží zákonu omerty; koneckonců byli zabiti členové místního gangu a čím méně pozornosti na sebe člověk strhne, tím lépe.
V příběhu se paralelně rozbíhají dvě linky. Jedna sleduje Cindy Tynanovou, kterou si pod svá ochranná křídla záhy vezme sám Humr Johnson a jeho tým (stejně jako v prvním svazku je obklopen početnou skupinou spolupracovníků, kteří mu pomáhají v jeho boji proti zločinu).
Druhá linka se věnuje Arnie Waldovi, vůdci místního gangu, který stojí za provokací s indiány a s vehemencí a bezohledností noirového gangstera sleduje vlastní proradné zájmy. Ten se za pomocí svého slizkého pomocníka pana Isoga spojí s podivným párem. Thajská kráska a záhadný muž, kterého vidíme jen v temnotě jsou jakousi „okultní kartu“, kterou pan Isog vyndá z rukávu, aby pomohl zrealizovat plány Arnieho Walda, jemuž jde o vystěhovaní sousedství za účelem odkoupení místních pozemků.
Věci se rychle dají do pohybu a Humr Johnson má najednou co dočinění s protivníkem, který se mu minimálně vyrovná, pokud jej přímo svými schopnostmi nepřevyšuje. Pozorný čtenář jistě okamžitě pozná tvářnost padoucha, se kterým jsme již v Hellboyově univerzu měli opakovaně co do činění.
První inkarnace tohoto pána s sebou nese řadu hrozivých průvodních jevu a nutno říct, že autorům se povedlo skvěle vylíčit horrorovou atmosféru a podivnosti spojené s tajemným cizincem – dočkáme se zvláštních plamenů, zohavených těl i písma opouštějícího papír. Odhalení jeho identity však přenechám laskavému čtenáři.
Celková atmosféra druhého sólového svazku Humra Johnsona je o poznání jinde, než tomu bylo u svazku prvního. Zatímco v Železném Prométheovi se Humr Johnson ještě pohyboval ve světě nadsázky šestákových magazínů s občasnými exkurzy do fiktivní literární historie této postavy, Klepeto spravedlnosti se již obejde bez spikleneckého pomrkávání, které doprovázelo první pokus oživit tuto místy fascinující a místy úsměvnou postavičku do sólového dobrodružství.
A daří se to především díky silné stylizaci do noirových příběhů. Forma, kterou si tento žánr diktuje, totiž umožňuje přenést jistou míru nadsázky spíše do meta roviny a samotný příběh je pak odvyprávěn solidním a strhujícím způsobem v Mignolově duchu.
Lví podíl na tom má také kresba Tončiho Zonjiće. Ačkoliv první díl Humra Johnsona byl Jasonem Armstrongem bezesporu výtvarně zvládnut, teprve Zonjić dává této postavě perfektní výraz. Tento chorvatský malíř se v přiloženém skicáři přiznává ke své fascinaci díly Roye Cranea a Noeal Sicklese, kteří bravurně ovládali tiskařskou techniku Ben-Day a sám přidává několik kreseb vyložené v tomto stylu.
Výsledná kresba celého dílu sice není až tak silně stylizovaná, ale vliv tohoto stylu je zcela nepopiratelný. Zonjićovi se povedlo zachovat estetiku pastelové plochy a její hry stínů, aniž by ovšem ubral z dynamiky a hloubky realističtějšího stylu kresby. Jeho přínos je tedy značný a dobrou zprávou pro čtenáře je fakt, že se k příběhům Humra Johnsona ještě opakovaně vrátil.
Atmosféra díla je pochopitelně tím hlavním lákadlem, ale ani samotnému příběhu není co vytknout. Směs napětí, okultismu, horroru, akce a záhad je okořeněná propojením s celým Hellboyovým univerzem a po slibném startu Johnsonovy sólové série přináší skutečně plnohodnotný zážitek.
Zatímco však první svazek evokoval výjev z jiných knih, kdy si nadšený malý Hellboy listuje časopisy s Humrem Johnsonem a vyvolal především úsměv, Klepeto spravedlnosti nám připomíná příznačná zjevení Humra Johnsona, kdy přetnul Hellboyovu životní pouť.
Úsměvnost mizí a zesiluje se záhadný aspekt celé postavy. Snad jediným zarážejícím aspektem celého příběhu je, že se nedočkáme žádné milostné zápletky, která k danému žánru jistojistě patří (byť svým specifickým způsobem), ale to je skutečně jen drobná vada na kráse.
Druhá kniha eskapád Humra Johnsona je stejně jako značná část pestré palety Mignolových příběhů výletem do minulosti a tentokráte nás zavede do dalších zatím neprobádaných končin.
Ať jste již fanoušky starých filmů, nebo si nostalgicky vzpomenete na Mafii a ke čtení si pustíte Djanga Reinhardta, anebo berete celou noirovou estetiku spíše s nadhledem, rozhodně budete muset uznat řemeslnou zručnost scenáristů i výtvarníka. Klepeto spravedlnosti zkrátka skýtá nejedno překvapení a nechá čtenáře napjatého v příjemném očekávání Znamení smrti, tedy třetího dílu této série.
Humr Johnson: Klepeto spravedlnosti
Scénář: Mike Mignola a John Arcudi
Kresba: Tonči Zonjić
Barvy: Dave Stewart
Překlad: Ladislav Niklíček
Počet stran: 144 barevných
Cena: 419 Kč
