Populární česká urban fantasy série Kladivo na čaroděje uzavřela dvanáctým dílem svoji první řadu. A namísto fanfár na závěr se rozhodla dát šanci všem autorům jednotlivých dílů (a také několika dalším pečlivě vybraným šťastlivcům), aby řekli své poslední slovo a naservírovali čtenářům příběh, který se jako na potvoru do jejich dílu nevešel.
Než se pustíte do čtení
Pravděpodobně jediným konkurentem Kladiva s nálepkami původní, český a fantastika, je Agent JFK, který je starší, a co do počtu knih i podstatně bohatší, ale obě série cílí na odlišné publikum. Zatímco JFK cestuje paralelními světy a tváří se u toho smrtelně vážně, Kladivo se vydává do Prahy, ve které je magie na denním pořádku a všemožná monstra a neřádi řádí v ulicích. A protože Ghostbusters budete v telefonním seznamu hledat marně, budou muset zoufalí lidé vzít za vděk něčím podstatně horším – detektivním týmem Felixe Jonáše.
Duchovním otcem tohoto týmu je Jiří Pavlovský. Ten vdechl život čtyřem hlavním protagonistům. Mozkem týmu a zdrojem mnoha kontroverzních nápadů je Felix, bývalý elitní exorcista přezdívaný Kladivo na čaroděje (odtud název celé série). Tento chlapík se však musel na čas uklidit všem z očí, a ačkoliv má boj s temnými silami stále hluboko pod kůží, zdá se, že nevyniká vlastně žádnými extra schopnostmi kromě enormního cynismu. Když má tým mozek, musí mít samozřejmě i svaly.
Ty obstarává Vincenc, typický to lidový chlapík s trvalým bydlištěm na záchodcích, láskou ke Kabátům a s ní kontrastujícím hippisáckým vzezřením. Noblesu týmu dodává hned dvojice postav: nekrofi… ehm, nekromant Walter, který mluví francouzsky a pro své vybrané chování byl vyhozen z více restaurací a společenských akcí, než dokáže spočítat, a něžná květinka, která se denně zalévá vínem a kolébá se na vlnách hysterie, jménem Klaudie. Tento nesourodý tým vyráží do akce ozbrojen humorem a pytlem hlášek. Je jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře!
Pavlovský stvořil otevřený svět, který dal v plen i dalším autorům. Jednotlivé díly první řady jsou vždy uzavřenými příběhy, ale na pozadí se skrz každý z nich táhne poměrně nenápadná dějová linka, která vyústí ve finální bitvu v závěrečném, dvanáctém, dílu s názvem Poslední stadium. U kormidla se postupně vystřídalo celkově osm různých autorů, přičemž se v první dvanáctce knih dvakrát objevilo jméno Ondřeje S. Nečase a celkem pětkrát se do role tvůrce pasoval samotný duchovní otec série.
Už jen podle popisu čtveřice hlavních postav není těžké pochopit, na čem je celá série založena. Na první pohled se vše tváří jako detektivka s fantastickými prvky, ale netrvá dlouho a zjistíte, že si zamilujete hlavně tu hromadu bizarních situací, ujeté postavy a jejich věčné špičkování, Vincencovy bitky s čímkoliv, co je natolik velké, aby se do toho dalo praštit, popkulturní odkazy… Zkrátka, celá série má velmi specifického ducha a osobitý styl, a to je něco, na čem se dá do budoucna rozhodně stavět.
O krok za Posledním stadiem
Jak již bylo řečeno výše, je O krok před peklem antologií povídek nejen z dílen autorů jednotlivých dílů úvodní řady. Už jen při čtení jmen autorů se budete cítit jako před výlohou cukrárny / masny / prodejny drahých vozů (nechť si laskavý čtenář vybere sám, před kterou výlohou slintá nejvíc).
Antologie začíná podařenou předmluvou Ondřeje S. Nečase shrnující stručně první sérii. To je však jen zahřívací kolo, po kterém přijdou na řadu těžké váhy.
Jako první vstupuje do pomyslného ringu jeden z těch, kteří do první řady nepřispěli, přestože nejeden čtenář by to zajisté uvítal – Štěpán Kopřiva. Tenhle chlapík je naladěn na podobné vlny jako Jiří Pavlovský, a tak jeho povídka Krajka paličkovaná bruselským stylem do světa Kladiva naprosto dokonale zapadne. Jedná se o týmovku, která v sobě kloubí to nejlepší z Kopřivy a nejoblíbenější atributy celé série. Dočkáte se několika absolutně ujetých nápadů a postav, šílených situací, nechybí slušná dávka násilí zpracovaného s nezbytnou nadsázkou, břitké slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny a samozřejmě ani magie a detektivní zápletka. Na rozjezd naprostá paráda; a to je teprve první ze třinácti povídek.
Ne, že by se Felixův tým staral o veřejné blaho, ale v povídce Jakuba Maříka Pro bono publico projednou odloží na chvíli svůj egoismus a pustí se do páchání dobra. I když, toto tvrzení je hodně relativní… Příběh je jednoduchý a má tah na branku, primární role hrají akce a humor. Navíc má tenhle kousek naprosto geniální akční finále, ve kterém si vyřizují účty dva orientální kouzelníci; text je podán tak, že přímo škemrá o komiksové nebo dokonce animované televizní zpracování!
Zklamáním pro mě byl Les Houmles Darka Šmída. Povídka má sice zajímavý nápad, ale bohužel pouze velmi malý stránkový rozsah, takže není příliš prostoru tento nápad rozvinout. Budete se divit, jak se pátrání po zmizelém chlapci může nepěkně zvrhnout.
Další na řadě je první ze dvou příspěvků Jiřího Pavlovského. Motlitba pro hříšníka se vrací hluboko do Felixovy minulosti, ještě hluboko před dobu, kdy byl obávaným agentem inkvizice. Samozřejmě, nikdo nedokáže napsat typičtější příspěvek než tvůrce celého světa. Pavlovský má navíc naprosto geniální schopnost proložit text zcela nenásilně hláškami, které čtenáře odrovnají, nebo popkulturními odkazy s razancí Miley Cyrus na demoliční kouli. Kladivo Origins: Felix je prostě hitovka; navíc v rámci celé série podobný náhled do minulosti postav trochu chyběl.
Karel Doležal je dalším z autorů, jejichž jméno se v první sérii Kladiva mezi autory neobjevilo. V jeho příběhu nazvaném Popelák sehraje hlavní part velmi pokročilá nekromancie a ješitný mág, který dokáže vyvolávat mrtvé doslova z popela. Popelák je takový zlatý střed, ničím výrazně nenadchne, ale zároveň je natolik dobrý, že rozhodně neurazí. Trochu doplácí na to, že je zařazen za Pavlovského povídku, čímž vynikne fakt, že v přímém porovnání Doležalovi chybí trocha lehkosti a dávka ironie.
I Markéta Klobasová si střihla Felixe a jeho partu poprvé. K. R. E. V. má originální a dostatečně šílený nápad, ale místy vyznívá jaksi „šišatě“ – nemá ten správný švih. Nedokážu přesně říct, co přesně mi na povídce nesedlo; je to spíš těžko identifikovatelný pocit, který se u mě při čtení dostavil, možná špatné dávkování tempa…
Věděli jste, že před vydáním této antologie proběhla soutěž Napiš si své kladivo, jejíž vítězná povídka získala tu čest být mezi kladivářskou elitou? V knize samé se o soutěži dozvíte jen to nejpodstatnější: jméno vítěze. Nebudu vás napínat. Ověnčen vavříny odešel z tohoto literárního klání Martin Paytok se svojí Hitparádou. Pátrání po zmizelých ženách má sice už poměrně ohrané rozuzlení, ale zpracování se směle může měřit i se samotným Pavlovským. Ne, učedník sice nepřekonal mistra, ale v tomto případě byl vcelku blízko.
Přesto, že v rámci série dodal Dušan D. Fabian svůj text v češtině, v rámci antologie O krok před peklem ponechal Noc oživených nekromantov v původním slovenském znění (bez titulků). Jedná se o Walterovu sólovku, protože i nekromanti mají své sjezdy. Fabian vypráví příběh v temnějších tónech a oproti svým konkurentům i v mnohem vážnějším duchu. Vsází spíše na atmosféru a vyznění, což ovšem vůbec neznamená, že by jeho dílo bylo nudné či nezáživné.
Jana Jůzlová drží basu s jedinou ženskou hlavní postavou, Klaudií. V povídce Už je to let nás tato asociální dáma (Klaudie, nikoliv Jana Jůzlová) dotáhne na třídní sraz, kam vlastně vůbec jet nechtěla. A jak tomu bývá, naberou věci zcela nečekaný směr… Celý text je v rámci antologie specifický především tím, že postrádá humor a ironii. I přesto je velmi čtivý a má několik tajuplných momentů.
Na řadu přichází Martin D. Antonín. Jeho Achillina pata není ani tak originální jako spíš ujetě šílená (tedy přesně to, co od tohoto autora čtenář znalý jeho díla očekává). Bohužel se projevuje i druhý typický autorův rys – grafomanie. Po svižném začátku se věci začínají zamotávat a tempo se zpomaluje. Troufnu si říct, že tomuto dílu by slušel menší rozsah a údernější závěr, ale přesto se budete výborně bavit.
Následně můžete strávit s celým týmem Týden v tichém domě. V této povídce Jiří Pavlovský trochu upozaďuje prvoplánový humor na úkor dobře vystavěného příběhu. Na druhou stranu to autor pere do všemožných duchařských filmů a hororů ze všech hlavní, takže zábava se jen transformuje do mírně sofistikovanější formy.
Předposlední kus z pera Jana Hlávky nese název Čarodějovo srdce a je pro sbírku zcela netypický. Jedná se o text vracející se do velmi hluboké minulosti jedné z postav série. Bylo by však podlé čtenářům prozradit, o koho se jedná, protože na tomto odhalení je založena pointa celého příběhu. Čarodějovo srdce se tváří, že do antologie vlastně vůbec nepatří – ať již svým pojetím nebo časovým zasazením. Díky tomu působí trochu rozporuplným dojmem – na jednu stranu se Hlávka jako jediný odvážil pustit se do velmi osobitého pojetí, na druhou stranu chybí specifický duch kladivářské série.
A nakonec tu máme Ondřeje S. Nečase. Už název jeho povídky Jak Vincenc zachránil Vánoce dává tušit v jakém duchu se ponese závěrečný flák. Kde je Vincenc, tam je násilí. Hodně násilí. Celá povídka je jedna velká mela, u které se z plných plic zasmějete. Navrch v sobě nese hluboké poselství, životní pravdu a nefalšovaného ducha Vánoc.
Na závěr antologie ještě můžete prostudovat medailonky autorů, abyste zjistili něco o jejich zálibách a literární praxi. Možná by bylo slušivější přidat krátký text před samotnou povídku
Stupně vítězů
Nastává čas na závěrečné hodnocení. Podobně jako jiné antologie nabízí O krok před peklem širokou škálu námětů a zpracování. Nikdo vyloženě nezklamal, ale jmenovitě od Darka Šmída a Martina D. Antonína bych čekal trochu víc (resp. u Antonína trochu méně). Příjemným překvapením byli Jana Jůzlová a Martin Paytok. O tom, že Jiří Pavlovský hraje tak trochu vlastní ligu není pochyb, ale na paty mu šlapou Kopřiva, Nečas nebo Mařík.
Co čtenář, to názor, takže pro upřesnění: mým hodnotícím kritériem bylo zachování ducha série, tj. nekorektní humor a zběsilá akce.
O krok před peklem je opravdová bomba, která potěší srdce milovníka Kladiva na čaroděje, ale zároveň může sloužit i jako vstupní brána na dosud neprobádané území. Rozšiřte si obzory a nahlédněte do minulosti i současnosti nejdivnějšího detektivního týmu v Praze a širokém okolí. Skvělý výběr jmen a zábava v reprezentativním provedení (na rozdíl od řadových dílů má kniha pevné desky) – to prostě musíte mít!
Kolektiv autorů: Kladivo na čaroděje – O krok před peklem (Antologie)
Vydala: Epocha, 2018
Počet stran: 488
Cena: 399 Kč
[review]
