Kdesi hluboko v Africe v daleké budoucnosti žije malé děvčátko. Jmenuje se Onyesonwu a význam jejího jména je hodně zahořklý – Kdo se bojí smrti? Která soudná matka by takhle pojmenovala své dítě? To jméno malou Onye předurčilo k velkým věcem. Ale bohové musejí být šílení a rozdali jí hned do začátku hodně špatné karty.
Někdy nejsou lidé zlí, jen strašně, strašně hloupí
Afričané byli vždycky pověrčiví. Již od dávných dob se nechávali vést různými znameními, jež viděli v přírodních úkazech i neobvyklých událostech. Kde jinde by si tedy mohli zvolit za Velkou knihu s poselstvím bohů zbytky informačních technologií, jež přežily jadernou válku?
Tato Velká kniha mimo jiné určila, že Nuruové s pletí barvy slunce budou vládnout čokoládovým Okekům. Že si je vezmou za otroky, a že znásilnění okekských žen je vlastně naprosto v pořádku. Vykladači knihy určují osud celého národa. A Okekové se podvolí, neboť tak bylo psáno.
Z tohoto násilí se ale často rodí děti. Říká se jim ewu a nenávidí je obě strany. Nuruové v nich vidí pošpiněnost vlastní rasy a Okekové se jich bojí, protože děti vzešlé z násilí a bolesti jsou předurčeny páchat zlo. Poznat se dají na první pohled, protože mají pískový odstín kůže i odlišnou barvu očí. Malá Onyesonwu je ewu.
Protlouká se s matkou životem a snaží se jí pomáhat, jak jen může… A ve své dětské naivitě nechápe, proč si před ní lidé odplivují. Přesto má ohromné nadání v magii a před sebou velký a těžký úkol. Chce totiž pomoci naplnit proroctví, které hovoří o velkém šamanovi, jenž Okeky osvobodí a přepíše Velkou knihu. Co na tom, že o její pomoc nikdo nestojí. A to dokonce ani tehdy, když se objeví důkazy naznačující, že její přítomnost bude pro naplnění proroctví naprosto nezbytná.
Ze zoufalství přijde síla, z ponižování moc
Kniha Kdo se bojí smrti je hodně zvláštní. Na jednu stranu mapuje život dívky, která dostala do života jen to nejhorší. Kvůli vzhledu ji ostrakizují dokonce i vrstevníci, ovlivnění názory svých rodičů. Kvůli pohlaví má velké problémy přesvědčit šamany, že ji mají učit a rozvíjet její talent. Kvůli výbušnosti jen těžce přesvědčuje dokonce i své kamarádky (a že jich opravdu nemá moc), že je jiná. A někde tam venku číhá její otec, který ji chce zabít. O vidinách vlastní smrti ani nemluvím.
Ve dne ji všichni odstrkují a v noci se probouzí z nočních můr. A kdyby věděla, co čeká její přátele (když už si s velkou slávou nějaké najde), pravděpodobně by se zahrabala do písku a tvářila se, že vůbec neexistuje. Přesto ale všechnu tu hrůzu přetaví do odhodlání postavit se svému osudu a sebere veškeré síly, aby se naučila ovládat své schopnosti a pomohla lidem, kteří si to z jejího pohledu přitom vůbec nezaslouží. Postupem času rozvine své síly natolik, že už se s ní musí počítat a dostane se jí nečekané pomoci, jež umožní naplnění proroctví.
V téhle knize je všechno, hlavně ale šokuje
Potkáte tu všechna velká témata dnešní doby. Rasismus, xenofobii, šovinismus i obyčejnou lidskou hloupost. Dokážu pochopit, proč autorka Nnedi Okorofarová zaujala tímto příběhem dokonce i G. R. R. Martina natolik, že spolupracují na seriálu. Najdete tu všechno. Odevzdanou matku, odvážnou a talentovanou dívku, která se chce postavit svému osudu.
Lásku dvou vyvrženců a přátelství, jenž stojí na velmi vratkých nohou. Magii a rituály, schopnost měnit se ve zvířata, léčit i vyrvat mrtvé smrti. Bohužel ale převládá snaha šokovat.
Už prvotní popis znásilnění je docela drsný. Přihoďte k tomu ženskou obřízku, kterou okekská děvčata podstupují v jedenáctém roku života. Ukamenování všech, kdo odporují Velké knize. Odstrkování ewu, kteří si nezaslouží nic, než smrt, válku nebo teplé místečko v bordelu. Kolikrát mi bylo Onyesonwu opravdu líto a říkala jsem si, že autorka má očividně velký problém. Pokud chtěla upozornit na problémy dnešního světa, povedlo se jí to na jedničku.
Pro mě osobně to ale bylo možná až moc drsné čtení. A když se k Onye a jejímu milému chovali všichni jako k odpadu, měla jsem strašnou chuť šlápnout těm omezencům do úsměvu a moc jsem doufala, že přijde nějaký trest. Když ale začali Nuruové Okeky cíleně vyhlazovat, bylo to vážně zlé. A z konce knihy jsem stále mírně rozpačitá.
Chci to číst, nebo nechci?
Autorka Nnedi Okoraforová umí vymyslet a vystavět dokonalý příběh. Umí pracovat s emocemi a poukázat i na zlo, které nechceme vnímat. Netuším, co se jí honí v hlavě a vzhledem k africkým kořenům to možná radši ani vědět nechci. Živí se jako spisovatelka a učitelka, což jsou drsné diagnózy i samy o sobě, natož v kombinaci.
A třebaže dostala spoustu cen, mimo jiné Nebulu a Huga, budu její tvorbu sledovat spíše zpovzdálí. Jsem citlivá dušička (a hlavně ženská) a další znásilňování a genocidy už prosím ne, raději zůstanu u její marvelovské tvorby (scénáře k Black Pantherovi třeba).
Koho však zajímá Afrika, má rád rituály a nevadí mu přílišné násilí (čili všichni fanoušci Hry o trůny), bude nejspíš spokojen. Protože Kdo se bojí smrti není prvoplánová zábava, ani romanťárna, vlastně navzdory probíhající genocidě ani akčňák. Je to kniha, která nutí k zamyšlení a svým způsobem strašně odvážný počin. Budete ji milovat, nebo si přát, aby to už skončilo.
A nepochybuji, že z Onyeniny síly ducha si vezme příklad nejedna feministka. A i když pro mě tahle knížka nebyla, musím přiznat, že mě zasáhla. Některé příběhy prostě nemůžou dopadnout dobře.
Nnedi Okorafor: Kdo se bojí smrti
Vydal: Nakladatelství Host, 2018
Překlad: Adéla Bartlová
Počet stran: 400
Cena: 314,-
