Byl nadšenec do Zaklínače a oslovil jej Gwint. Začal ho aktivně hrát, organizovat, založil klubovnu, uspořádal mistrovství ČR a navázal na něj akcí, která se během pár let stala jednou z nejpopulárnějších fantasy událostí na tuzemské scéně. Kde se zrodil nápad uspořádat Blavicon, jak probíhá jeho příprava či jak si na tom stojí současná scéna Gwintu nám zkusí přiblížit Jaroslav Hor v následujícím rozhovoru.
Mohl by ses čtenářům v rychlosti představit?
Jmenuji se Jarda a jsem předseda spolku Gwint Klub a zakladatel a hlavní organizátor festivalu Blavicon.
Jak ses dostal do pozice předsedy Gwint Klubu? Co tomu předcházelo?
To jsem takhle jednou hrál hru Zaklínač 3: Divoký hon a říkám si, že by se ta karetní minihra Gwint mohla hrát dobře v hospodě. Připravil jsem si tisková data, vyrobil nějaké vzorky a sehnal pár lidí. Uspořádal jsem zkušební turnaj. Vlastně to byl první ročník mistrovství ČR v Gwintu. Ohlasy byly skvělé a lidé chtěli další turnaj. Tak jsem to ještě rozšířil a založil Gwint Klub. A jakožto zakladatel jsem se stal i předsedou.
Kdy se zrodila myšlenka uspořádat Blavicon?
Během promýšlení druhého ročníku mistrovství ČR v Gwintu. Chtěl jsem tam mít více lidí s přespáním a řešil jsem postupně otázku právě nocování, pak dopravy, následně programu pro lidi, kteří zrovna nehrají. Pak mě napadlo pozvat kapelu Percival. No a pak se z toho stal Blavicon.
Kolik času zabraly přípravy na první ročník a jak je to dnes?
Tehdy mi vzaly přípravy řádově 150 hodin plus to samé mojí ženě. Dnes mi to bere řádově 4 hodiny denně každý den. Hromadu času na tom ale nechávají i další organizátoři nebo pomocníci. Řešíme mnohem více věcí než tehdy a zákonitě si to bere svou daň.
Kdy běžně začínáte s přípravami na další ročník?
Tak nějakou kostru na ročník 2020 jsme měli už v létě 2018. Plné přípravy pak začaly několik týdnů po skončení ročníku 2019. Některé věci se nedají stihnout za rok a my se snažíme plánovat na jeden až dva ročníky dopředu. Plánovat musíme i kvůli rozpočtu. Například na ročník 2021 chystáme něco, co bychom neuměli zaplatit najednou. Rozložili jsme to tedy do rozpočtů 2019 – 2021 atp.
Co je v rámci organizace téhle akce nejtěžší?
Nejtěžší je skloubit vše dohromady, aby to fungovalo. Na jedné straně máme nějaký koncept, tvář Blaviconu, a chceme to zachovat. Pak je tu potřeba zvyšovat kvalitu techniky, zázemí pro nás i lidi anebo obecně programu. Dále tu máme navýšení množství účinkujících, atrakcí a programových bodů. Z další strany se ženou ceny a počty lístků. Každá oblast sama o sobě nemusí být složitá k dořešení, ale spojit vše ve fungující celek je náročné. Těžké je také být nad věcí, nenechat se ovlivňovat od “lidí z internetu” a jít svou cestou.
Kolik lidí se podílí na přípravě Blaviconu?
Organizační tým aktuálně čítá 5 lidí. Já jakožto hlavní organizátor. Káťa, moje žena, která mi kouká pod ruce a řeší celou sekci kolem Gwintu a mistrovství v něm. Vojta řeší příběhovou a divadelní sekci, Marian pak cosplay soutěž, Filip řídí deskohernu. Zbylé sekce máme nějak rozdělené mezi sebe.
Oslovují vás lidé s tím, že by se chtěli podílet na přípravě? Jak k tomu přistupujete?
Občas ano. Většinou to ale moc k ničemu není. Největší nouzi máme o dobrovolníky, kteří pomáhají na místě. Se stavbou a sklízením festivalu, za barem, v kuchyni, na stáncích atd. Do těchto pozic se lidi nehrnou. Pomoc nabízejí třeba před festivalem a většinou nechtějí investovat moc času. Tedy někdy je lepší pomoc odmítnout, jelikož by ve výsledku zapříčinila větší zdržení než pomoc. Obecně ale platí, že bez dobrovolníků a pomoci bychom nemohli fungovat. Rozhodně vítáme jakékoliv nabídky pomoci, i když ne všechny pak využijeme.
Jste dost možná jediná akce na světě s příběhem napříč celou událostí. Kde se zrodil tento nápad?
To si úplně nemyslím. Nejde o unikátní nápad, naopak je to vcelku běžná praxe například na dětských táborech. Právě z principu “celotáborovky” vzešla myšlenka “celoconové hry” a z Blaviconu se stal con s příběhem. Princip je vtáhnout lidi do dění, dát jim nějaký společný cíl, nechat je si hrát. Příběh jsme se pak rozhodli udělat interaktivní, navazující na svět Zaklínače, ale přitom jde o naši fanfikci. Ztvárnění probíhá divadelními scénkami na pódiu. Například letos jsme odehráli hodinu čistého času scénkami! Ono celé tohle totiž dodá lidem tu správnou atmosféru světa Zaklínače. Lidé vidí naživo postavy z knih či her. Mohou si zahrát kostky se svým králem nebo naopak rozpoutat rebelii proti jinému. Právě díky celoconové hře pak získávají moc přímo ovlivnit příběh a celé scénky. Rozhodují společně o osudu celé země a v rámci ročníku 2020 pak i celého kontinentu.
Jsi součástí programu na Blaviconu (aktivně se účastníš), nebo jsi v pozici organizátora, který na to dohlíží, aby vše proběhlo tak, jak má?
Moje účast na Blaviconu byla doposud jen jako hlasatel na pódiu a pak dozor a organizátor akce. Pokud se na tom bude něco měnit, tak maximálně fakt, že již nebudu ani na tom pódiu, na to jsou přece jen povolanější lidé.
Během krátké doby se stal Blavicon fenoménem. Máte nějakou vizi, kam jej posunout dál? Je vůbec ještě možné jej někam dál posunout?
První ročník ukázal, že takováhle akce jde vůbec udělat; druhý byl pak průlomem, kdy jsme se do toho pořádně opřeli a nechali kvality prvního ročníku daleko za sebou. Teď postupně zlepšujeme program, hosty, kapely, zázemí a další věci. Rozhodně vidíme možnosti růstu, ale rádi bychom udrželi stávající koncept festivalu.
Zvažovali jste někdy pozdější datum pro konání akce? Dubnové počasí bývá přece jen stále dosti studené.
Zvažovali, ale zatím nám to nepřipadá jako krok k lepšímu. Duben je sice nestálý, ale je to mimo sezónu. V době, kdy mohou maturanti i vysokoškoláci. Není to v době hudebních festivalů a dovolených. A ačkoliv je obecně duben braný jako nestálý měsíc, poslední roky ukazují, že je teplotně spíše vyšší. Jen jeden ročník jsme zatím měli zimu, jinak se denní teploty vždy pohybovaly kolem 23°C. Držme si palce, ať nám teplo zůstane.
Přemýšleli jste nad pozváním A. Sapkowského na Blavicon? Pokoušeli jste se o to? Případně jaká byla jeho reakce?
S. jsme na Blavicon nikdy nezvali. Myslíme si, že je to zbytečné a že by neměl zájem. Obecně nejezdí na akce, kde je víc než několik stovek lidí. Navíc Blavicon není o besedách s autory a vychází příběhově z her, nikoliv z knih. Vzhledem k tomu, jaký má A. S. ke hrám vztah, by ten zájem asi měl ještě menší.
Letos je poprvé MČR v Gwintu odděleno od Blaviconu a je pro širokou veřejnost, co si od toho slibujete?
Především profesionalizaci reálného i online Gwintu a celé akce. Teď jsme ji schopni promovat samostatně, máme na ni dostatek času a prostoru, hráči se mohou soustředit na hraní a nejsou ochuzeni o program Blaviconu. Přímo na Blaviconu si tím uděláme více prostoru na jiné činnosti. Myslíme si, že tohle je ta správná cesta, kam by se měla podpora Gwintu z naší strany ubírat – mistrovství ČR v Gwintu. 🙂
Proč se otevíráte veřejnosti až letos? Mělo to nějaký důvod?
Mělo, zcela jednoduchý. Předešlá mistrovství se konala přímo na Blaviconu. Bylo tedy nutné mít vstupenku na Blavicon. Teď jde o samostatnou akci, takže tato podmínka odpadá.
V minulých letech bylo až 12 kuboven Gwintu po celé ČR, letos jich je již jen 7. Máš pocit, že by zájem o Gwint opadal?
Některé klubovny skončily kvůli malé účasti nebo kvůli správci klubovny. Jinde nám zavřeli krčmu, kde jsme se scházeli, a jiné vhodné místo se nenašlo. Zájem o Gwint možná trochu upadá: od vydání hry Zaklínač 3: Divoký hon už je to přece jen několik let. Celkově však máme víc aktivních členů než dříve, akorát jsou více nahuštěni ve stávajících klubovnách. O to větší máme motivaci Gwint podporovat.
Jak těžké je pro nováčka pochopit Gwint a začít jej hrát na turnajové úrovni?
Pochopit pravidla je otázka deseti až patnácti minut. Samostatně umět zahrát partii zvládne běžný člověk po dvou třech hrách. Naučit se taktiky jednotlivých frakcí a řešit různé situace je pak už otázka tréninku. Gwint je i o štěstí, tedy i nováček dokáže porazit ostříleného hráče. O to více je turnaj otevřen všem, nejen nejlepších hráčům. Nutno ale podotknout, že ti nejlepší jsou nad nováčky ve velké výhodě, protože dokážou využívat nastalých situací mnohem lépe. Tak je to ale v každé hře.
Chodí k vám do klubovny stále noví hráči, nebo už se to spíše ustálilo?
Ano, chodí, pražská klubovna zaznamenává průměrně jednoho až dva nováčky každý sraz (srazy se konají jednou za čtrnáct dnů). Někdo už pak třeba příště nepřijde, jiní začnou chodit pravidelně. Pak jsou tu i další lidé, kteří k nám chodí, ale Gwint nehrají. Jen je jim příjemná naše společnost.
Mělo vydání počítačové hry Gwent nějaký dopad na počet hráčů papírové verze Gwintu? (Ve smyslu, že by hráči přešli od papíru více k PC)
Nepostřehli jsme, že by kvůli vydáním online verze hry nastal úbytek nebo příliv lidí. Ona je tahle online verze opravdu dost jinou hrou, tedy buď lidé hrají obojí, anebo třeba jen jednu z toho.
Jak to máš ty osobně? Preferuješ spíše papírové karty v klubovně, nebo online hru v teple domova?
Rozhodně papírovou verzi. Má svoje kouzlo a v atmosféře středověké krčmy jde o skvělý zážitek.
Je něco, co bys chtěl čtenářům sdělit?
Všechny bych rád pozval do našich kluboven po celé ČR, na naše akce, které pořádáme během roku, na mistrovství ČR v Gwintu, kde kromě hráčů vítáme i diváky, a samozřejmě pak na Blavicon, světově unikátní festival!
Paráda, díky moc za rozhovor!
