Pohodlně se usaďte a vytáhněte popcorn. Protože teď a tady se právě schyluje ke střetu skutečně vesmírných rozměrů. Kdo nakonec ovládne peklo – andělé nebo démoni?
Píše se rok 1955. Válka proti vzbouřenému lidskému dobytku skončila před více než 10 lety a hříšníci odsouzení k věčnému utrpení jsou dávno zpět tam, kam patří – totiž v pekelných masokombinátech.
Život v Inferiu se zkrátka vrací do starých kolejí. Ale zatímco samotné peklo vzkvétá, jeho vládce Satan pomalu chřadne a slábne – a zdá se, že nevinná Amálka (kterou tu Rónan po záchraně před nacisty zanechal) s tím toho má do činění víc, než se běžným démonům může zdát.
Ať už ale za vychýlení vesmírné rovnováhy může kdokoliv, jedno je jisté. Další otevření portálu do světa lidí je na spadnutí – a zcela nová armáda nepřátel, vyzbrojená meči a andělskými křídly, se už nemůže dočkat, až si svou „starou vlast“ bude moct vzít zpět…
Zavedený autor
Roman Bureš je na poli české fantastiky už dlouho dobře známý. A oprávněně. Poprvé na sebe výrazně upozornil díky úspěšné trilogii Propast času z let 2015 až 2018, ve které přišel s originálním konceptem – čas se zhroutil a hlavní hrdinka, studentka z 21. století, se přes noc propadla do světa, ve kterém se za humny prohánějí středověcí rytíři, mamuti i nacistické tanky.
V roce 2019 pak proti sobě ve svém Inferiu postavil satanské hordy a nacistické Waffen-SS, v roce 2020 si v knize Říše položil otázku, jak by to mohlo dopadnout, kdyby tenkrát druhou světovou válku vyhráli Němci, a jen o rok později se ve vynikající Planetě idiotů zamyslel nad tím, jak by to bylo hezké, kdyby na sebe lidé – pro jednou – byli hodní (nebo snad ne?).
Letos se rozhodl navázat na úspěšné Inferium a v nakladatelství Epocha vydal jeho pokračování s názvem Invaze. Tenhle druhý díl v mnoha ohledech (zcela pochopitelně) původní Inferium připomíná, objevují se v něm ale i motivy, díky kterým si čtenáři Bureše zamilovali i v jeho dalších knihách.
Peklo, jak ho máme rádi
A jak se tedy Invaze povedla? Pokud patříte k těm, kdo četli už první Burešovo Inferium, tohle vám zřejmě udělá radost: ano, peklo, respektive Peklo, i ve „dvojce“ bude. A pořádné. Stejně jako v prvním Inferiu, i v navazující Invazi vás čeká spousta pekelného utrpení, v bolestech dorůstajícího lidského dobytka a také démonů, jejichž společnost často připomíná tu lidskou víc, než by nám mohlo být milé.
Oproti jedničce jako by Bureš dokonce ještě přitvrdil – například scéna z masokombinátu je skutečné maso, a pokud jste dosud nezvažovali dráhu vegetariána, jedno je jisté. Díky Burešovým barvitým popisům utrpení lidského dobytka rozhodně začnete.
Mimochodem, určitá forma ekologického aktivismu je pro Bureše coby autora typická. A sympatická: málokterý český spisovatel ve svých knihách dává tak otevřeně najevo, na jaké straně v boji o záchranu planety stojí – ať už jde o apokalyptickou vizi budoucího světa zničehého ekologickou katastrofou v Propasti času, mstící se přírodu v Planetě idiotů, nebo třeba právě trpící „maso“ v pekelném Inferiu.
„Řetěz sjížděl dolů a třásl se stále víc. Viděl připoutané lidi, kteří sebou škubali pod noži bouračů. Každý dělal svůj díl práce. První navyklými pohyby odřezával přirození či ňadra, další zkušeně vykostil stehna a odřízl hýždě, další zase do kádě vyvrhl vnitřnosti. Krev crčela do žlabu pod jejich nohama. A lidé u toho ječeli a ječeli…“ (Roman Bureš, Invaze)
Andělé nebo démoni?
Na rozdíl od prvního Inferia se ale Bureš tentokrát s obyčejným peklem nespokojil. V Invazi totiž své vesmírné univerzum rozšířil o zbrusu nové hráče – o anděly. Na roztomilé, buclaté andělíčky, které znáte z barokních obrazů, ale zapomeňte. Tihle andělé jsou ambiciózní, vypočítaví a zcela bez skrupulí.
V nejvyšším úřadu archanděla Demokratické republiky Eden (která v mnoha ohledech připomíná běžnou realitu dnešních demokratických států) se střídají stále stejné postavičky, v zákulisí bují korupce, úplatkářství a vydírání.
Vládnoucí Serafové ohýbají politický systém, aby méně šťastné Cheruby (rovnoprávné pouze na papíře) ještě více upozaďoval, a na pozadí dlouho skrývaných problémů se k moci pomalu, ale jistě dostává vojenský diktátor. Vždyť nepřátel, které je třeba vyhladit, je tolik – a koho by trápilo, že jsou tihle nepřátelé možná úplně vymyšlení?
Propracovaný svět
Právě budování velkých, propracovaných světů je tím, v čem Bureš dlouhodobě jako autor skutečně vyniká, a Invaze není výjimkou. Čtenářské prozkoumávání andělské Demokratické republiky Eden je zábavné a Bureš při něm neustále překvapuje svou vynalézavostí.
Představa posmrtného světa se v jeho pojetí sice od tradičního křesťanského kánonu značně liší, zato obsahuje spoustu toho, co má Bureš coby autor tak rád (a čím čtenáře zaujal už kdysi v Propasti času): totiž narážek na skutečný svět, ten, který denně žijeme a který nás, zdá se, už nedokáže ničím překvapit (jako dva příklady za všechny zmiňme třeba „muslimské nebe“ nebo „vesmírnou matriku“, které jsou samy o sobě důvodem pro to do Invaze minimálně nahlédnout).
Soupeření dvou vesmírných sil ale čtenáře zavede i na zem: prostřednictvím Rónana, který se poprvé představil už v prvním dílu, se podívají mezi americké hippies, z Prahy roku 1968 utečou před sovětskými tanky, až nepříjemně zblízka ochutnají čínskou kulturní revoluci a poodkryjí závěs skrývající tajemství zdánlivě spořádané irské katolické církve.
Ideální pro čtenáře-objevitele
Worldbuilding zkrátka Bureš ovládá skvěle. Když ale dojde na příběh, začíná jeho Invaze na jednu nohu trochu pokulhávat. Pro veškerou expozici a představování světa a jednotlivých charakterů jako by totiž nakonec nezbyl prostor na sevřený, samostatně fungující děj. Ten se v Invazi smršťuje na dlouhé představování jednotlivých dějišť a charakterů, aby v závěrečné třetině konečně vyvrcholil v dlouho očekávaném finálním střetnutí.
Jako celek ale Invazi zachraňují právě pečlivě budované světy a také humor, kterého je na skoro 700 stránkách požehnaně. Čtenáři, kteří při čtení rádi objevují, proto rozhodně zklamaní nebudou, stejně jako nebudou zklamaní fandové předchozího Inferia, kteří se znovu dočkají svých oblíbených postav a motivů.
V kontextu Burešovy tvorby tak sice rozhodně nejde o to nejlepší, na co můžete narazit, i tak je ale Invaze poctivá, zábavná a v kontextu české fantastiky výrazně nadprůměrná kniha.
Bureš v ní čtenáře znovu a znovu přesvědčuje, že je víc než schopným autorem a že každá z jeho knih je sázkou na jistotu – tedy pokud vás baví neotřelé nápady, alternativní vesmíry a historie nebo objevování originálních fantastických světů, které se od toho našeho vlastně liší jen v drobnostech…
Roman Bureš: Invaze (Inferium 2)
Vydal: Nakladatelství Epocha, 2022
Počet stran: 680 / brožovaná vazba
Cena: 450 Kč
