Tento příběh, inspirovaný zápisky ze zmíněného deníku a vyprávěním starousedlíků, nemá vítězů, ale má své hrdiny – přátele, z nichž se stávají nepřátelé, a naopak, především však statečné muže a muže… vlčí!
Hrůzy v Michiganu jsou původně psány jako krátká povídka, pomocí které chtěl spisovatel syna dostat od obrazovky. Jenže mu to nedalo a po letech se k příběhu vrátil a rozpracoval ho do neuvěřitelných rozměrů. A tak se čtenář může procházet po americkém městečku, které je nuceno bojovat s tajuplnými stvořeními…
Mytická postava děsící obyvatelé Michiganu!
Vyprávění o nevšedním setkání dvou zcela odlišných světů uprostřed hustých lesů horního Michiganu. V době, kdy se země zotavuje z občanské války Jihu proti Severu, se hrstka obyčejných lidí utká s mytickou postavou, již do té doby znal jen málokdo z vyprávění starých indiánů…
Důležitou roli v příběhu hraje deník jednoho starého, osamělého lovce, v němž je onen tvor z temnot dokonale popsán. Dozvíme se z něj mimo jiné, že velkou část odpovědnosti za všechny hrůzy, které bude čtenář muset vstřebat a které nemají obdoby, nese otcovská láska.
Tento příběh, inspirovaný zápisky ze zmíněného deníku a vyprávěním starousedlíků, nemá vítězů, ale má své hrdiny – přátele, z nichž se stávají nepřátelé, a naopak, především však statečné muže a muže… vlčí!
Pavel Bartáček se rozhodl využít Michiganu, který přímo vybízí k tomu, aby se tam odehrálo něco děsivého. Jakožto čtenáře mě fascinovalo, jak perfektně má město popsané a zachovává i americkou mentalitu.
Hodně napoví mistrně provedená obálka, která je laděná do černo a červené barvy. Je tam jediná, jakási hrůzu nahánějící vlčí postava, z jejichž drápů odkapává krev. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na hororové knížky, kde byl hlavní název Stopy hrůzy. Jenže, když jsem se začetla, dostala jsem úplně jiný druh hororu. Temný, děsivý a nahánějící husí kůži. Spisovatel ví, jak čtenáře přišpendlit ke knížce a propustí ho až ve chvíli, kdy je konec.
Spisovatel totiž využil vyprávění dávných lovců a místních starousedlíků, ale taky dokonce původních indiánů. Vracíme se dlouho do minulosti, kde si lidé různé záhady vysvětlovali tajuplnými stvořeními a obludami, kterými děsili své děti. Vzniká tak velmi zajímavý příběh, kde proti sobě stojí nejenom lidská fantazie umocněná strachem, ale taky nevysvětlitelné jevy.
Přiznávám, že mě velmi mile překvapilo, jak originálně zpracoval již tisíckrát ohrané téma a nebál se mu dodat trochu novější kabát. Spisovatel totiž miluje horor Americký vlkodlak, kde se též inspiroval. Sám autor často a rád zobrazoval Vlčího muže ve všech jeho podobách.
4. listopad 1882…
Kniha začíná 4. listopadu v roce 1882, kdy se seznamujeme s Edem a jeho životním příběhem. Poznáváme atmosféru a životě v poklidném městečku. Očima našeho hrdiny sledujeme jednotlivé osudy obyvatel, kdy se dozvídá, že skupinu lovců napadlo nějaké zvíře. Nikdo neví, jak vypadalo a jsou pouze dohady, že se jednalo o medvěda.
Alespoň to si myslí obyvatelé, jediný přeživší tvrdí něco jiného, ale nikdo mu nevěří… Upřímně, už tady na začátku atmosféru příběhu doplňují nádherně děsivé ilustrace od Martina Vinše. Hned na první vidíme ono přepadení, ale zvíře je nakreslené tak, že vlastně ani čtenář neví, co si myslet. Ví jen, že se bojí.
Co je zajímavé, že pokud jsou v knize dopisy, tak jak styl písma, tak barva jsou odlišené a dané do kurzívy, aby byl jasně vidět rozdíl. Totéž se děje u nadpisů, které zdůrazňují nějaké vážné odhalení a o to víc na vás text, jakožto čtenáře, působí. Horory jsou zaměřené na emoce a nakladatelství Golden Dog ví, že je důležitá i vizualizace, proto text vždy něčím doplní.
Postavy jako doplněk…
Jak už to někdy u hororů bývá zvykem, tak čtenář nemá moc čas si zvyknout na postavy a vytvořit si k nim nějaký vztah. Prostě na nás vyskočí, jsou stručně představeny a rovnou se jde do akce, kde krev začne téct velmi rychle. Postavy tak působí jako doplněk k příběhu, který je zde stěžejní. Vlastně vás nezajímá kdo, kde a proč, chcete vědět, co se zase stane a odkud se vynoří další záhada.
Příběh je čtivý a zbytečně nezabíhá do podrobností. Takže někdy máte pocit, jako kdybyste sledovali film, jenž se jen občas zasekne na něčem, co považuje za důležité, aby to vysvětlil. V tomto případě je to historie a mytologie, které věnuje víc než dost prostoru. Dalším plusem je, že jakožto čtenář zavítáme do mysli „netvora“. Což je velmi zvláštní, protože když se tak stane, vyprávění změní styl.
Všeho s mírou…
Tady je dobré dodat, že pokud dojde na scény, kde je násilí a krev, tak autor není přehnaně podrobný. Lehce naznačí a nechá na čtenáři, ať si domyslí zbytek. Zde je nutné vyzdvihnout ilustrace, které jsou k textu přiložené ve vhodný okamžik. Čtete a najednou na vás vyskočí perfektně zobrazená scéna, jež se skládá z šedých, černých a červených tónů.
Líbila se mi i mluva, kterou spisovatel přizpůsoboval prostředí, kde daná postava žila. Byly tam různé slangové výrazy, potom vznešenou řečí vyšší třídy a bylo zajímavé sledovat, jak autor uměl plynule přejít z jedné do druhé.
Příběh se odehrává na konci 19. století, proto čtenáře občas zarazí použité moderní výrazy. Jakožto čtenář chápu, že z tohohle prostě nelze vybruslit, ale pochybuji, že by znali takové pojmy, jako je DNA atd což příběhu hodně ubírá. Ale není to poprvé ani naposledy, kdy spisovatel nevychytal tyto drobnosti.
U knih nakladatelství Golden Dog si čtenář zamiluje ještě jednu věc – podobné formátování knih a fakt, že se drží většinou snesitelného počtu stran. V knihovničce se potom jejich edice hezky vyjímají.
Nicméně tato hororová lahůdka je vhodná pro všechny, kteří milují záhady a napětí s lehkou dávkou násilí. Není to nic, po čem by se vám jak čtenáři zvedal žaludek, ale je to něco, co zanechává lehké mrazení v zádech a ideální pro zimní večery.
Pavel Bartáček – Hrůzy v Michiganu
Vydal: Nakladatelství Golden Dog, 2022
Ilustrace: Martin Vinš
Počet stran: 243
Cena: 349 Kč
