Krabička jako kostka másla, centimetroví hrdinové a dobrodružství na dvacet minut. Gloomhaven: Knoflíci a brouci působí roztomile, ale pod drobným víkem se skrývá náročná taktická hra.
Dnešní recenzi začneme lehce netradičně, a to malým kvízem.
Desková hra Gloomhaven je:
- obrovská krabice, kterou byste nechtěli tahat do pátého patra bez výtahu,
- hra běžných rozměrů,
- malinká škatulka, která se vejde do trochu větší kapsy.
Zasvěcenější čtenáři už asi tuší, že správné mohou být všechny tři odpovědi. Dobře, pedant by namítl, že skutečně správná odpověď je pouze a). Ano, Gloomhaven bez přídomků je ona slavná gigantická kampaňová hra, v níž s partou hrdinů ve stejnojmenném městě kosíte nepřátele. Tenhle macek po nějakou dobu okupoval první místo žebříčku všech deskovek na stránce BoardGameGeek, ale zároveň mnoho hráčů odrazoval složitou přípravou či celkovou časovou náročností.
Jako odpověď na tyto stesky přišel Gloomhaven: Lví chřtán. Z mechanického hlediska jen minimálně osekaný, ale s kratší kampaní, méně postavami, zjednodušenou přípravou a v neposlední řadě také s menší krabicí a lidovější cenovkou. To autora hry Isaaca Childrese zjevně uspokojilo a vrátil se k megalomanství v podobě ještě monumentálnějšího Frosthavenu. Ale našli se jiní, kteří cítili, že ve zmenšování lze zajít mnohem dál.

A tak na stole autorského dua Joe Klipfel – Nikki Valens vznikl Gloomhaven: Knoflíci a brouci. Sice už pouze pro jednoho hráče, ale stále slibující, že vám zážitek z Gloomhavenu přinese v balení o velikosti půlkilové kostky másla.
Dává to smysl? Že ano, to si myslí v nakladatelství Albi, které se po „velkém“ Gloomhavenu a Lvím chřtánu rozhodlo přinést českým hráčům i tohoto malinkého bratříčka. Tak se na drobečka tedy opatrně, abychom mu nic nepolámali, pojďme podívat.
V krabici a na stole
„Jéminkote, to je roztomilýýýý…“ není úplně obvyklá reakce na rozbalení hry, ve které mlátíte příšery, ale zde si úplně nejde pomoci. Musel jsem se dvakrát ujistit, že za touhle ulítlostí nestojí Japonci. Malé karty, kostičky, žetonky, malá kostka… a nakonec centimetrové figurky hrdinů, takzvané „pidiatury“. Srdečné poděkování Albi za tento skvělý termín.
A také brožurka s úvodem do hry. Pozor, podle ní odehrajete úvodní scénář s doporučeným hrdinou, ale pak už budete potřebovat kompletní pravidla. A ta si musíte stáhnout z internetu, do krabičky by se nevešla. Velká hra v minibalení se zkrátka bez kompromisů neobejde.
Hracím plánem každého scénáře je karta o rozměrech zhruba 9 × 6 centimetrů. Ale přece jen počítejte s tím, že trochu prostoru na hru budete potřebovat. Karta hrdiny, karty nepřátel, destičky s modifikátory útoků, prostor na vykládání karet… chce to tak plochu o formátu A3.
Příprava je pak otázkou dvou minut, zde minimalizace dopadla na jedničku.
Po stránce materiálového zpracování také nemám co vytknout – kvalitní karty, bytelná krabička, dvouvrstvé desky, ani pidiátury nevypadají tak, že by se měly rozlomit v ruce.

Jak se to hraje
Stejně jako větší sourozenci jsou i Knoflíci a brouci kampaňovou hrou. Slovu „příběhová“ se raději vyhýbám. I u větších Gloomhavenů řada hráčů považuje příběh spíše za spojovací text mezi boji, o nichž to celé je. To zde bylo dotaženo k dokonalosti, každý scénář je uveden dvěma třemi větami a jde se na akci.
Ale celková myšlenka příběhu je pěkná. Hned na začátku se totiž dozvíme, že skutečně hrajeme za hrdinu, který byl kouzlem zmenšen, takže místo draků či skřetů se bude potýkat třeba s hmyzem či obojživelníky, případně s jinými nešťastníky, které postihl podobný osud.
Při přípravě scénáře umístíte hrdinu i nepřátele na stanovené pozice. Vyberete si karty a předměty, které použijete (najdete je na okrajích scénářových karet a na výběr máte z těch, které jsou na již odehraných kartách scénářů). Každá ze šesti unikátních postav disponuje svou sadou osmi akčních karet dvou úrovní. Pro každý scénář si berete čtyři karty a máte určeno, kolik z nich smí být druhé, silnější úrovně.
V každém tahu hry si z ruky vyberete dvě karty, které zahrajete. Mít čtyři karty zní jako zoufale málo, ale pozor, karty jsou oboustranné. Na začátku je máte otočené na stranu A. Po zahrání se vám karta okamžitě vrací do ruky, ale otočená na stranu B. Teprve když v některém z dalších tahů zahrajete tuto kartu podruhé, putuje na odhazovací balíček. I tak si snadno spočítáte, že po čtyřech kolech se ocitnete s prázdnýma rukama.
V tu chvíli musíte provést odpočinek. Karty se vám vrátí do ruky (otočené na stranu A), ale jedna z nich bude nenávratně ztracena. Ano, už máte jen tři karty. Zde už vidíte, že váš čas na odehrání scénáře je velmi omezený, protože pokud nejste schopni zahrát v tahu dvě karty, prohráváte.

Každá karta má horní a dolní část a při zahrání dvou karet provedete vždy horní efekt jedné a dolní efekt druhé. Základními akcemi jsou pohyb a útok (nablízko či na dálku), ale možností je mnohem více. Můžete sobě či nepřátelům udělovat zvýhodňující či znevýhodňující stavy (posílení, zmatení, krvácení…), útoky mohou směřovat na více nepřátel zároveň, můžete nepřítele přitáhnout nebo naopak odstrčit (a nejlépe ho přitom vmanévrovat na nebezpečné políčko, kde si přivodí nějakou újmu sám), můžete ho i donutit provést akci podle vaší vůle a třeba zaútočit na jiného protivníka.
Nepřátelé samozřejmě nestojí nečinně a také po vás jdou. V každém tahu určíte hodem kostkou, kterou ze tří možných sekvencí akcí (popsaných na kartě příslušného nepřítele) daný mizera provede. A také, jakou bude mít iniciativu, přičemž tu vaši určí jedna z vašich dvou zahraných karet. Kdo má nižší hodnotu, hraje v daném kole dříve.
Každý útok podléhá modifikaci. Tu určí hod kostkou a následné vyhledání odpovídající úpravy na kartě modifikátorů – vašich či nepřátelských. Obvykle se k síle útoku přičte 1 nebo 2, případně se od ní 1 nebo 2 odečte, ale může se stát, že útok zcela mine cíl, nebo naopak jeho síla bude zdvojnásobena.
Ve vyšších scénářích pak modifikátor útoku hrdinů může opět přinášet i jiné dodatečné efekty. Naopak karta modifikátorů nepřátel nabízí způsob, jak si upravit obtížnost hry. Má totiž pět variant, takže při volbě obtížnosti „velmi snadná“ budou útoky nepřátel častěji korigovány do mínusu, u „velmi náročné“ naopak.
Pokud splníte cíl scénáře (v naprosté většině jde o poražení všech nepřátel) dříve, než oni domlátí vás a než vám dojdou karty, uspěli jste. Přečtete si opět kraťoučké rozuzlení a dozvíte se, kterým scénářem budete pokračovat. Kampaň je z velké části lineární, pouze občas se další scénář bude lišit podle toho, kterého hrdinu hrajete.

Dojmy ze hry
V první řadě bych chtěl konstatovat, že taktický soubojový systém značky Gloomhaven považuji za výborný. Zvědav jsem byl tedy na to, nakolik je možné zážitek z této hry vměstnat do malinké krabičky za pět stovek a časové dotace 20–30 minut.
Že to nepůjde bez kompromisů, to je asi jasné. Zřejmým omezením je, že jde o hru pro jednoho hráče, který ovládá jednu postavu. Funguje to, ale přiznám se, že interakce a kooperace mezi hrdiny (ve větších Gloomhavenech hrajete i v sólu za dvě postavy) jsou prvky, které mě baví, a zde je postrádám.
Systém s oboustrannými kartami je nápaditou úpravou, ale mít dvojnásobný počet jednostranných karet zůstává mojí preferencí. Zde se cítím poněkud svázán, navíc plánování na další tahy zahrnuje trochu neobratné otáčení karet tam a zase zpět.
Modifikace útoků používá kostku místo balíčku karet, což opět jistě šetří prostor, o něco méně pak už nervy. Když z balíčku vytáhnete třikrát úpravu do mínusu, můžete se aspoň utěšovat, že je vyšší pravděpodobnost, že příští karta bude konečně plusová. Kostce je srdečně jedno, kolik postihů v řadě už evidujete, na další hod to nemá vliv.
Ano, v dlouhém období by plusy a mínusy měly vycházet vyrovnaně, ale partie této hry dlouhým obdobím rozhodně není. Zejména ne taková partie, kde vás kostka nemá ráda.
Pojetí kampaně je takové polovičaté, což má výhody i nevýhody. Jak bylo řečeno, příběh je opravdu minimalistický, ale nedochází ani k vývoji postavy v pravém slova smyslu. Do vyšších scénářů si sice můžete vzít lepší předměty a karty, ale ty si volíte v rámci přípravy daného scénáře, nijak nezávisí na vašich rozhodnutích v předchozích fázích kampaně.

A k čemu že to může být i dobré? K tomu, že si kdykoliv můžete vytáhnout kterýkoliv scénář a postavu a bez problémů si zahrát. A to dost možná budete chtít, protože postav je na výběr šest (liší se herní komplexitou), přinášejí jiné schopnosti a herní styly a byla by škoda je neprozkoušet. Zároveň jen málo hráčů si asi projde celou kampaň s více postavami.
Po tomto seznamu drobnějších výtek raději zopakuji: v jádru je to pořád osvědčený a dle mého názoru výborný systém Gloomhaven, který prostě funguje! Také ale není úplně začátečnickou záležitostí. Ano, na tohle je potřeba dávat pozor. Tohle není vůbec jednoduchá hra, ani pravidly, ani herní náročností.
Neoznačil bych ji ani za dobrý vstup do světa Gloomhavenu, pro tento účel bych volil raději Lví chřtán s propracovaným tutoriálem a postupným zaváděním mechanismů než Knoflíky a brouky, kde jste po úvodním odlehčeném scénáři hozeni do světa komplexních pravidel, která si navíc musíte stáhnout bokem.
Mnohem více bych tento titul doporučil ostříleným hráčům, kteří si občas chtějí užít něco kratšího, co přitom dostojí jejich herním nárokům. Jeden scénář opravdu za 20 minut (nebo jen o trochu víc) odehrajete, akorát… nesmíte být jako já. Pro mě je 20 minut zkrátka málo, abych mozek dostal do obrátek potřebných pro takto komplexní hru. Většinou si pak stejně musím dát ještě jednu partii, kde už jsem schopen podat lepší výkon.
Je třeba říct, že doba tří čtvrtí hodiny, na kterou se tím dostanu, je pořád super čas, kterému se s velkými bojovými hrami obvykle nepřiblížíte. Tento můj popsaný problém nemusí být tím vaším, ale domnívám se, že nebudu jediný, kdo na toto úskalí narazí. To, že větší komplexnější hry mívají obvykle i delší herní dobu, má asi nějaké důvody.

Závěr
Gloomhaven: Knoflíci a brouci jsou velmi osobitým exemplářem na deskoherním trhu. Nebál bych se ani označení „kuriozita“, neboť nápad vzít rozmáchlou kampaňovou hru Gloomhaven a přetvořit ji do malé kapesní krabičky zavání jistým furiantstvím.
Autoři zde odvedli spoustu promyšlené práce a sólo hráčům opravdu nabízejí možnost, jak si systém této oceňované hry užít s malými prostorovými i časovými nároky. Kompromisy, ke kterým byli nuceni přikročit, jsou zcela pochopitelné a zřejmě nevyhnutelné. Tahle hra je v jádru stále Gloomhavenem.
To může naopak zaskočit nejednoho nepřipraveného hráče. V téhle minikrabičce se stále ukrývá docela náročná hra vhodná spíše pro zkušenější hráče. Pokud si tedy chcete občas v sólu užít propracovanou taktickou bojovou hru a zvládnout to za půl hodinky, mohou pro vás Knoflíci a brouci být ideální volbou, k níž jen těžko budete hledat alternativu.
Naopak, pokud vaše představa o hrdinských bojových hrách končí u her typu Karak či Kroniky Avelu, mohla by tato malá krabička být pro vás nečekaně tvrdým oříškem, přičemž miniaturizovaný formát by v tomto případě byl spíše ke škodě věci.
Gloomhaven: Knoflíci a brouci
Vydavatelství: Albi
Autoři: Joe Klipfel, Nikki Valens
Ilustrace: Mofei Wang, Yanis Cardin
Překlad: Barbora Šulcová, Tomáš Benda, David Rozsíval
Počet hráčů: 1
Věk: 10+ (v tomto věku bych doporučil pouze zkušeným hráčům)
Herní doba: 20+ minut
Čtěte dál
Mohlo by vás zajímat
PC a videohry Dračí strážce: krásná princezna a chrabrý drak vzdorují chtivým rytířům
PC a videohry Mini Rogue: Dungeon and Dragons pro introverty aneb kolik zklamání se vejde do karetní sólovky
PC a videohry Vinohrad: herní festival chutí pro všechny milovníky vína
PC a videohry Asterix a spol.: u Toutatise, tahle karetka fakt funguje!
