Steampunková Anglie zamrzla. A s ní celý svět. Zmizela zeleň a většina zvířat. Nastala nová doba ledová. Závějemi těžkého sněhu se ztěžka prodírají skupinky přeživších, které se snaží navzdory extrémním mrazům dožít dalšího rána a znovu obnovit fungující společnost. V čele jedné takové skupinky stanete právě vy a tíha veškerého rozhodování spočine jen na vašich bedrech.

Proč se ale na led a mráz jen dívat, když je můžete i prožít? Ok, neodpovídejte. Ten důvod je zřejmý. Opravdu jsem ale neměl na mysli polární expedici. Spíše jsem se chtěl dostat k tématu, kterým je aktuálně vydaná survival strategie Frostpunk, jež pochází z dílny nezávislého studia, které nám před čtyřmi lety představilo depresivní survival adventuru This War of Mine.

Hned z kraje vám prozradím, že mé pocity z Frostpunku byly přesně opačné než v případě The Terror. Nejprve jsem byl poněkud rozpačitý, ale momentálně jsem naprosto nadšen. Abych ale nesklouzl k nekritickému pění ód, tak se nebudu vyhýbat srovnání s neméně povedeným This War of Mine, ale to vše má svůj čas.

Vítejte v zamrzlém pekle

Do začátku toho přitom nedostanete mnoho. Skupinku bezradných lidiček, pár stanů a parní generátor, který je schopný dodávat teplo. Pokud má ovšem palivo. Vaším úkolem pak je zajistit, aby lidi přežili a ideálně začali i prosperovat. Zdá se vám to jako hračka? Tak nezapomínejte na to, že jste v zamrzlé pustině, kde -20°C znamená parné léto.

V takových podmínkách pak musíte získat nejen palivo, ale i jídlo, stavební materiál, vypořádat se s nemocemi a zajistit, že každý bude mít kde složit hlavu. Dřív nebo později pak někdo zemře a hned tu jsou další problémy. Hra vás přitom od začátku nešetří a valí na vás jeden úkol za druhým. K dispozici máte sice poněkud nepřehledný manuál a možnost kdykoliv zastavit čas, ale i tak vám dá prvních pár desítek minut opravdu zabrat.

Posíláte lidičky těžit dřevo a uhlí, stavíte další a další stany, lovecké chýše a polní nemocnice a modlíte se, aby teplota nespadla o dalších deset stupňů. Podobně jako ve This War of Mine, kde jste měli za úkol přečkat se skupinkou osob válečný konflikt, i ve Frostpunku musíte řešit řadu morálních dilemat, která se časem objevují.

Jako starosta totiž máte pravomoc vydávat zákony, které většinou přináší jak pozitivní, tak negativní dopad. Blíží se noc a zásoby uhlí se tenčí? Vydejte zákon, který prodlužuje pracovní dobu. Nezapomeňte ale na to, že dělníci z toho nebudou nadšení, a navíc vám může pár z nich umrznout. A nebo ještě můžete poslat pracovat děti.

Dochází vám potraviny? Můžete si vybrat. Buď umožníte konzumaci mrtvých nebo nařídíte nahradit vydatná jídla méně vydatnou polévkou. Ani v jednom případě nebudou lidi dvakrát nadšení, ale pořád je to lepší, než je nechat umřít hlady. A tohle je jen zlomek z toho, co vše můžete nebo případně i musíte rozhodnout.

Bosensko-srbská válka vs. zamrzlá steampunková pustina

Kromě zákonů ale budete řešit i každodenní události, podobně jako tomu bylo v This War of Mine. Zatímco ve válkou sužovaném městě šlo ale o rozhodnutí typu, zda dát sousedovi vaši poslední konzervu jídla či zda vykrást nemocnici, abyste zachránili vlastní raněné, tak ve Frostpunku budete rozhodovat třeba o tom, zda zraněného dělníka pošlete odpočívat nebo jej donutíte dál pracovat.

Právě skutečnost, že Frostpunk je o macromanagementu, zatímco This War of Mine byl čistý micromanagement pak tvoří asi nejvýraznější rozdíl mezi oběma hrami, pokud tedy nepočítáme příběh a zasazení.

Bohužel tento rozdíl i značně ovlivňuje atmosféru. Nechápejte mě špatně. Frostpunk má vskutku skvělou postapo atmosféru, která vás, za předpokladu, že překousnete komplikovaný začátek, chytne a nepustí, ovšem This War of Mine je pořád jiná liga.

Mějte mě za změkčilého, ale u TWoM jsem se snad jako u jediné počítačové hry rozbrečel. Bylo to ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že mé postavy, ke kterým jsem si za několik hodin hraní díky jejich charakterům vytvořil vztah, nepřežijí následující noc. Nepodařilo se mi vyřešit nedostatek topiva do kamen, neměl jsem dost jídla ani léků pro nemocné, takže mi nezbylo než sledovat, jak pomalu umírají. Smrt každého jednoho z nich, jakkoliv to byly jen virtuální figurky, byla opravdu trýznivá.

Ve Frostpunku se umírá v jiných řádech, a ačkoliv i zde provádíte složitá morální rozhodnutí, tak jejich dopad prostě nemá tu sílu. Jeden citát říká: „smrt jednotlivce je tragédie, smrt milionů je statistika“. Pro vyjádření rozdílu v atmosféře těchto dvou her to platí naprosto.

U TWoM se vžijete do každé jedné konkrétní individuality, kterou máte na starosti a zaručuji vám, že její krutý osud vás dřív nebo později dovede do stavu skličující beznaděje. U Frostpunku děláte, co můžete, a pokud to nevychází, tak to prostě nevychází. Vy děláte, co můžete.

Začne přituhovat a teplota padá

Mysleli jste si, že to je vše? Ani omylem. Zajistíte teplo, zajistíte jídlo a můžete začít přemýšlet o tom, že se podíváte někam za obzor. Uplácáte proto skupinu průzkumníků a vyšlete je do okolí. Možná dovedou nové tváře do vaší sbírky přeživších, možná donesou suroviny, které vám pomohou přežít o pár dní déle. No, a možná taky skončí jako posádky lodí Terror a Erebus. Ale to už je holt riziko.

Dřív nebo později se ale vaše městečko začne rozrůstat a znovu budete muset řešit otázky přežití. Víc obyvatel vyžaduje víc tepla, jídla, všeho. Aby to bylo možné zajistit, budeme muset začít vynalézat nové technologie a prohrabávat se tak jejich důmyslným stromem.

Vše si ale dobře naplánujte. Vědecká práce je běh na dlouhou trať, a proto je třeba dobře zvažovat, co je nejakutnější problém. Je potřeba spíše vylepšit generátor, aby pokryl větší plochu, samozřejmě za cenu vyšší spotřeby? Nebo je nutnější přijít s novými léky, aby se nám pracovníci rychleji uzdravili? Nebo možná něco zcela jiného? Těch možností je vskutku dost.

A když se popasujete i s tímto rozhodováním, tak přijde kruté zjištění, že ani zde zábava nekončí. Lidi jsou totiž nevděční, takže ať děláte, co děláte, dřív nebo později se začnou objevovat vaši odpůrci. A jak nespokojenost začne růst, tak se začne zvětšovat šance, že skončí vaše angažmá starosty. No a tomu pochopitelně musíte zabránit. Jak? To už je vaše věc.

Budete hodný strejda populista, který chce být oblíbený? Proč ne. Zvyšte příděly jídla, tedy pokud si to můžete dovolit, zlegalizujte prostituci a neposílejte dělníky dělat přesčasy. Problém je, že lidi si na lepší rychle zvykají a brzy budou chtít víc a víc. Dejte jim prst a ukousnou vám celou ruku. Při akutním nedostatku jídla možná doslova.

Pokud ale nechcete být dědeček dobráček, tak vždycky můžete jít cestou zlého diktátora. Ze svých přívrženců vytvořte policii, postavte vězení pro odpůrce režimu a mezi dělníky posílejte agitátory šířící propagandu. I tohle je varianta. Jen se připravte na možnost, že násilí bude eskalovat. A že některá nadcházející rozhodnutí opravdu nebudou příjemná. Je rozehnání demonstrace ok? A co exemplární poprava lídra opozice? Budete v takovou chvíli riskovat vyostření konfliktu? Nebo raději budete za zbabělce? To už je jen na vás.

Hra, co má drsný říz i smutek, který vás zasáhne

Jak je nejspíš celkem patrné, tak Frostpunk je vskutku komplexní strategie, u níž je znát, že od This War of Mine zvýšili autoři nároky jak na sebe, tak na hráče. Tedy alespoň v množství mechanik.

Již byla řeč o tom, že Frostpunk je zprvu méně přehledný než víceméně intuitivní TWoM, stejně jako o tom, že atmosférou se první zmíněné dílo tomu druhému nemůže rovnat. Přesto či právě proto bych ale ještě jednou chtěl zopakovat, že Frostpunk je skutečně výborná hra, která prostě jen nedosahuje geniality svého předchůdce.

V čem jsou si ale obě hry dosti podobné je kvalita grafického zpracování. To je sice pokaždé jiné, ale v obou případech fantastické a na oba kousky je radost pohledět. Tedy radost. Většinu doby hledíte do depresivních světů, kde bída, smrt a utrpení jsou denním chlebem. Ovšem vzhledem k tomu, že zprostředkovat právě takovou syrovou realitu je cílem obou her, tak tento cíl lze považovat za úspěšně splněný.

Poslední věta zmrzlého muže

V ledové pustině nelze být věčně a o tomto článku to platí rovněž. Je proto čas říci pár slov závěrem, ale jen krátce, protože dýchat ledový vzduch se nevyplácí.

Jak na The Terror, tak na Frostpunk jsem se dlouho těšil a jsem rád, že obě tyto záležitosti vyšly v podobnou dobu, neboť se k sobě atmosféricky prostě hodí. V mnohém si jsou podobné a mají k sobě blízko, ačkoliv v konečném důsledku jsem z nich měl zcela opačné pocity.

Zatímco The Terror mě na počátku pevně lapil do svých tenat a následně přišlo určité rozčarování z některých dějových linek, tak Frostpunk mě zprvu mírně odradil komplikovaností a vlažnou atmosférou, ale nakonec mě svou propracovaností přesvědčil o svých vysokých kvalitách. Obě tato díla však rozhodně nejsou špatná a stojí za vyzkoušení.

Pokud jste tolerantnější ke svévolnému přecházení mezi žánry a nehráli jste This War of Mine, tak si výše recenzované dílo užijete naprosto maximálně. Pokud jste tolerantní asi jako já či méně a zmíněnou survival adventuru jste hráli, tak si oba kousky užijete rovněž, ovšem zůstane vám po nich takové to štiplavé „ale“. Bylo to dobrý, ale…

Nenechejte se tím však odradit a zkuste tomu dát šanci. Aspoň se trochu ochladíte v těch letních teplotách, co jsou venku.

Frostpunk

Vývojáři: 11 bit studios

Návrhář: Jakub Stokalski

Vydavatel: 11 bit studios

Platforma: PC

[review]

 

Reklama

Reklama

Redakční články plus články uživatelů, kteří nechtějí být jmenováni nebo je jejich aktivita ojedinělá. Také souhrn článků od redaktorů, kteří již pro nás nepíší