Na Cimmuru padá déšť a hlavní město Elénie se pomalu připravuje ke spánku, když branou vjíždí věkem a zkušenostmi ošlehaný válečník. Kdysi byl strážcem krále, ale vykonával své povinnosti příliš svědomitě. A tak jej nejprve degradovali na ochránce malé princezničky a nakonec poslali do vyhnanství. Jenže princeznička dospěla a na svého rytíře si vzpomněla…
Nepohádka
Vypadá to jako z pohádky, že? Působivý úvod slavné trilogie amerického spisovatele Davida Eddingse je však všechno, jen ne pohádkový. Rytíř Sparhawk si moc dobře uvědomuje každou ze svých mnoha jizev a křížků na hřbetě sebe i svého oře Farana (což je mimochodem kousavá bestie, žádný poník z kouzelných království…). A hned od prvních stránek dává najevo, že jeho návrat si někdo šeredně odskáče.
Načančaný šlechtický hejsek vyvázne jen s magicky přivolaným nežitem (protože Sparhawk patří k řádu, kterému církev umožnila studovat a praktikovat magii pohanských Styriků), ale vínem omámeného poskoka dávného nepřítele zachrání jen příchod patroly před bolestivým uškrcením pomocí drátu… Že má být rytíř vznešený? Hele, tohle je drsná středověká fantasy! A i když je Sparhawk romantik, moc dobře ví, že účel často světí prostředky.
A brzy to poznají i jeho protivníci, kteří udělali jednu zásadní chybu – Sparhawkovu královnu sice otrávili dřív, než se její ochránce stihl vrátit, ale nezabránili ostatním pandionským rytířům provést rituál, který mladičkou Ehlanu uvěznil v křišťálu. proč? Protože onen křišťál udržuje Ehlanu naživu. Má to jen jeden háček – každý měsíc umře jeden z rytířů, kteří rituál vykonali. Až nezbude ani jeden, zemře i královna.
Sparhawk je dohodlán udělat cokoliv, aby se tenhle scénář nenaplnil. A to cokoliv obsahuje sekání hlav baronů-pederastů, sestavení party hrdinů křižujících celý známý svět, obranu Svatého města, střety s netvory všeho druhu, fanatiky všeho druhu, dávnými i novými nepřáteli, státní převrat… a jako bonbonek na závěr zabití pradávného perverzního boha Styriků, který hodlá ovládnout svět.
Elénium je prostě fantasy jako řemen, vážení!
Ať žije královna!
David Eddings nikdy nepatřil k těm, kteří by se proslavili originalitou, ale páni, jaký to byl vypravěč! I ta největší klišé dokázal prodat šťavnatě a tak, že jste si je znovu zamilovali. Především proto, že jeho světy byly vždy do detailu promyšlené (tentokrát si vypomohl obšlehnutím toho „nejlepšího“ z dob vrcholného středověku, jen tam ještě narval znepřátelené bohy, magii a trolly)… a hlavně díky postavám. V Eléniu nabídl ty nejlepší. A světe div se, na poměry fantasy i docela originální.
Kdo to třeba kdy viděl, aby hlavním hrdinou byl stárnoucí rytíř? Tedy žádný vyvolený venkovánek nebo poloelf nalezený někde v lese v začarované bavlnce. Profesionální válečník, který má silný ochranitelský komplex a s kolegy zrube cokoliv a kohokoliv, kdo se mu postaví do cesty. A bude u toho trousitčernohumorné poznámky jedna radost. A oni kolegové jsou také skvělí . od učitelky magie Sefrenie přes další rytíře po mladého zloděje Talena… a nakonec i jednu záhadnou dívenku, z které se vyklube… No, to si přečtěte sami.
Hodně osvěžující bylo i to, proč hrdinové táhnou po mapě Eddingsova světa od čerta k ďáblu. Hledání magického léku prostě není žádná sranda a nejde to podle bedekru. Ale rozhodně to jde tak, že se pořád něco děje. Eddings byl vždycky znám tím, že národy v jeho knihách jsou snůška stereotypů, ale tady toho perfektně využil.
Máte tu lid, který je známý svou svárlivostí? Šup tam s obléháním hradu kvůli prkotině v době, kdy musí hrdinové co nejrychleji vypadnout. Že za mořem žijí samí fanatici? Šup tam hezky bez podpory v době bouřlivé agitace za svatou válku po boku čarodějky… A že nepřátelští Zemošané jsou prostě zlý? Tak je uděláme ještě solidně degenerované, aby se ani skřeti ze Železného pasu necítili ošklivý a zbytečně moc perverzní…
Na rané devadesátky, kdy u nás Elénium poprvé vyšlo, to byl ale pořád zatraceně realistický přístup k žánru. Který ale dnes, v době Hry o trůny, fascinuje hlavně svou romantičností. Protože hrady jsou plné cimbuří a věžiček, králové a králové zadávají úkoly svým šampionům, padouši jsou nádherně prohnaní a slizcí (v případě odpadlého rytíře Martena pak navíc působivě nebezpeční a rozhodně ne debilní) a Sparhawk svou královnu opravdu miluje… což se mu tedy nakonec dost vymstí, che che che…
Klasika, která nestárne
Skvělé je, že Eddings to všechno narval do tří knih. Prosté umění trilogie se jen málokde dočkalo lepšího využití. Každý díl má své vrcholy a trochu jiné ladění. jednička je docela detektivní a konspirační, dvojka klasická putovačka okořeněná využitím nekromancie při pátrání po magickém léku pro Ehlanu… a trojka je fakt velká, velikánská epika, kde jen zíráte, jak megalomanskou bitevní scénu si Eddings dovolí v POLOVINĚ knihy! Co sakra přijde na závěr? Trumfne to? Zázrak se sice úplně nakonec nekonal, ale jen těsně – i finále bylo super a hlavně, donutilo hrdiny zaplatit brutální cenu…
První české vydání je dnes slavné především skvělou ilustrací jedničky (Diamantový trůn), ale jinak se po něm moc nepíděte. Ani po druhém vydání. Proč? Protože teď máte možnost si pořídit vázaný omnibus. Jo, ilustrace není zrovna nejlepší, ale zato to máte všechno hezky pohromadě, reprezentativně a ještě s fundovaným doslovem.
A jakmile dočtete a zamáčknete slzu, můžete rovnou pokračovat omnibusem navazující trilogie Tamuli… Na kterou vám přineseme recenzi hned vzápětí!
David Eddings: Omnibus Elénium
Překlad: Robert Tshorn
Vydal: Triton, 2017
Počet stran: 832
Cena: 599,-
