Herní orgie ještě nekončí a začátkem roku se nám tu dělá až neuvěřitelná sbírka velmi očekávaných a povedených her. Mezi jinými i všemi toužebně očekávaný Elden Ring. Čeká na nás ale opravdu herní nirvána, nebo jen povedený marketing?
Indicie o uznalých zahraničních herních novinářů věstili opravdovou revoluci v žánru „souls“ her a možná i něco, co posune hranice her výše. Proto veškerá očekávání herní veřejnosti byla na maximální úrovni, i když mě osobně hra nechávala chladným.
A důvod je vcelku jednoduchý. Ve skutečnosti totiž nejsem žádný velký fanoušek „souls“ her a jen málo jich jsem dohrál. Pro znalé třeba Nioh 1 a 2, The Surge 2, nebo Demon’s Souls. Na seznamu nedohraných naopak zůstala celá série Dark Souls, stejně jako Sekiro, nebo Bloodborne. Takže na tuhle recenzi nahlížejte jako od běžného hráče, a nikoliv fanouška věčného umírání.
Ve většině her se smrti chceme vyhnout, avšak zde jí je potřeba přijmout jako běžnou součást hraní, jinak frustrace z neustálých úmrtí přehluší zábavnou hratelnost. To už ale všichni hráči „souls“ her dobře vědí.
V tomto žánru ale nejde jen o obtížnost, ale i o absolutní neznámé, jako co se v herním světě vlastně děje, co má hráč dělat, nebo jaký je vlastně úkol. Na všechno si hráč musí přijít sám, a to z těchto her dělá opravdovou výzvu.
Možná i díky tomu je radost z každého postupu a poražení každého nepřítele tak vysoká, že dokáže hráče motivovat k dalšímu hraní. Přeci jen lidé a zejména hráči rádi překonávají překážky. Pokud od her očekáváte čistou zábavu, nebo storytelling, tak tento žánr ale asi nebude přímo pro vás.
Příběh je ukrytý v nitru hry
Začnu hodnocením příběhu, jelikož zde jsem očekával opravdu hodně už kvůli tomu, že na příběhu spolupracoval geniální spisovatel George R. R. Martin, kterého můžeme znát převážně díky knihám ze světa Hry o trůny. Podíl příběhu ve hrách od studia From Software byl vždy pouze v pozadí a jeho rozkrytí bylo možné jen za pomocí drobných textů, nějakého drobného rozhovoru, ale těžko se mluvilo o příběhu.
Zde je situace trošku lepší, ale stále nečekejte žádný strhující příběh plný zvratů a překvapení. Osobně jsem očekával trošku více. Ano, rozhovorů nám nyní přibylo, a hned na začátku hry dostaneme krátký příběh o herním světě a proč začíná výprava našeho hlavního hrdiny. Pak už ale vše zůstává na samotných hráčích, kteří musí opět vyhledávat jednotlivé střípky a více pronikat do loru hry.
Hra se odehrává ve světě známém jako Mezikraj. Ten byl dlouhá léta pod vládou královny Mariky. Královna střežila prsten prastarých, který se po její smrti roztříštil na několik kousků a tím byla jeho obrovská moc rozseta do malých částí, které si uzmuli její potomci. Což jim propůjčuje nadměrnou sílu, ale také v nich probouzí vnitřní démony.
V tom na scénu přichází hráč se svým avatarem, jehož úkolem je sesbírat jednotlivé kousky a opět spojit Elden Ring. Jelikož rozdělení prstenu rozpoutalo v celé zemi válku a chaos, tak jedině ucelení prstenu může opět zanést do země mír a pořádek, jinak celá země upadne do záhuby. Tohle je vše, co hra nabídne hráčům z příběhu, a jak moc z něj dokáží hráči objevit navíc je jen na nich.
Příběhová stránka opět tedy nepatří k nějakému taháku, ale to, co z Elden Ring dělá tak poutavou hru, je atmosféra, zajímavý otevřený svět a klasická hratelnost „souls“ her.
První krůčky v putování
Herní seance nemůže začít ničím jiným, než je tvorba vlastní postavy. Editor postavy je slušně propracovaný, a kromě klasického výběru pohlaví, vlasů, stáří či drobných kosmetických detailů, je zde i to nejdůležitější – výběr třídy. Tedy s jakými statistikami a vybavením začnete svoje putování.
Osobně jsem volil těžkého rytíře, což se neukázalo jako nejmoudřejší volba, jelikož v tomto sestavení mi přišla hra o dost obtížnější, než být lehčí bojovník se zbraněmi na dálku, ba dokonce kouzelník. Hlavně proti silnějším monstrům a nepřátelům se mi osvědčilo posléze využívat zbraně na dálku, nebo kouzla.
Naštěstí všechny statistiky lze v průběhu hry několikrát opravovat a nové vybavení lze také nalézt. Ono v této hře je všechno o nalézání a zjišťování, co jak funguje. Třeba když jsem se naučil první kouzlo. Nejdříve jsem se ho za duše naučil u obchodníka, následně u ohniště (sloužící jako úložiště a takové místo klidu na rozdělení duší a úpravu) si ho zapamatoval.
Takto to ale nejde donekonečna. Naštěstí je zde celá řada možností jak si leccos usnadnit, či se dostat k požadovaným „statům“. Například můžete nalézt amulet na sesílání kouzel, vybavit se jím a hle vše najednou jde jak po másle…
To samé, když jsem stál před obtížným bossem a chtěl jsem si přivolat jiného hráče na pomoc, což je zde možné jako ve hře Nioh, jen ne u místa odpočinku, ale u značky sochy, kde ostatní hráči musí vyrýt nápis s žádostí o pomoc, a pak je jiní hráči mohou vyvolat. Ale opět jsem nevěděl jak na to, jelikož jsem mohl pouze nabízet svoji pomoc.
Řešení bylo se vrátit úplně k prvnímu obchodníkovi, kterého je možné ve hře potkat, a u něj zakoupit plánek na sestrojování předmětu umožňujícího vyvolat si pomoc.
Elden Ring hráče nijak nevede a nechává je vše objevovat. To se týká i herního světa. Po velmi krátkém úvodu se objevíte v obrovském světě a na mapě není jediný záchytný bod, či ukázaný směr kudy se vydat a nezbývá nic jiného než začít s průzkumem.
Důležitá místa se po jejich objevení naštěstí zobrazí na mapě a vy tak máte přehled o tom, kde jste již byli a kde ne, i když se ke hře vrátíte po delší době. Skvělé je také možnost si dělat nejrůznější svoje značky. Třeba narazíte na lokaci s mini bossem, nebo nějaké zajímavé místo, které je pro vás nyní příliš obtížné, tak si tam uděláte značku a vrátíte se později.
Obří svět k průzkumu
Vývojáři slibovali, že bude hra více přístupná nováčkům v sérii, ale to bych vůbec netvrdil. Hra je stále extrémně obtížná a stačí se vydat cestou, kde jsou silnější nepřátele a snadno to může nové hráče odradit.
To se mi stalo hned na začátku hry, kdy jsem se vydal na průzkum jedné části mapy a narážel jsem na jednoho silnějšího protivníka, než druhého a v prvních pár hodinách hry umřel vícekrát než při celém dohrání prvního Demon’s Souls.
Ale potom jsem se vydal jiným směrem a tam už to šlo, a i když jsem občas umíral také, nicméně vývoj byl znatelný, vyhladil jsem dva tábory nepřátel, prozkoumal menší dungeon s mini bossem, kterého jsem dokázal porazit, a dokonce pak i jednoho z hlavních bossů.
Více, než se pohybovat v otevřeném světě mě bavily dungeony. Prostě mi to k tomuto stylu hry více sedí. Polootevřené lokace, které nabízejí také neskutečné množství možností k průzkumu, ale máte cestu dovnitř a ven.
Otevřený svět se vývojářům neskutečně povedl a je opravdu rozmanitý a neustále se mění před očima, takže až do konce hry se jen tak neomrzí. Temná atmosféra čpí z každého zákoutí i té nejprťavější jeskyně s vlky, po obří hrady plné nepřátel. Neustále se mění i nepřátelé, takže každou chvilku bojujete s někým jiným, taktiku boje je proto potřeba neustále měnit.
Cestování vám taktéž bude zpříjemňovat jezdecký spojenec, který usnadňuje putování po světě. Dokonce ho využijete i v boji, který se vývojářům povedlo zpracovat na výbornou a boje v sedle jsou uvěřitelné a občas dokáží výrazně ulehčit nějaký ten střet.
Jediné, co mi vadilo bylo skákání s koněm, které působí jako z her dvě generace zpátky a neustálým hopsáním lze vyskákat na nemyslitelná místa a internet je už plný různých návodů, jak si někam proskákat cestu a něco tím obejít, nebo výrazně usnadnit.
Všechno je o soubojích
Základní stavební kámen pak zůstává v rámci žánru prakticky beze změny, hráči se dočkali jen drobných vylepšení a dotažení k „dokonalosti“. Řeč je samozřejmě o soubojovém systému, kde opět vývojáři dali hráčům nepřeberné množství zbraní od mečů, štítů, luků, kuší, kopích, seker a dalších možných i nemožných zbraní. Zkrátka vše, po čem vaše srdce touží.
Do toho si hrajete i se spoustou podpůrných předmětů a zatížením hrdiny. Stále je potřeba využívat ve značné míře úskoky, či krytí a vyčkávat na správný okamžik, kdy zaútočit. Což je u některým potvor zcela nemožné a někdy souboj vypadá, jako série nekonečného válení a úskoků. Ale velká výzva k této hře patří.
Je skvělé, že se vývojáři nebáli sáhnout po možnostech od konkurenčních titulů, jako je právě přivolat si další hráče na pomoc, nebo s nimi poměřit svoje síly. Nechybí zde ani možnost zanechat ve světě svoji stopu. A to nejen krvavým flekem, který ostatním ukáže, jak jste zemřeli, ale i nějakým vzkazem či radou.
Ještě se podíváme na technický stav hry, jelikož PC verze byla při vydání dosti rozbitá, což už se naštěstí od vydání výrazně zlepšilo, tak konzolové verze byly téměř bez chyb a až na občasné propady FPS čekal na hráče prakticky bezchybný zážitek.
Nicméně po grafické stránce tentokrát nečekejte žádný výrazný generační skok. Díky skvělému level designu a rozličnému světu to naštěstí není zas takový problém, ale očekávání byla trošku větší.
Ono to očekávání je vcelku problém, i když osobně jsem ke hře přistupoval vlažněji, jak jsem psal v úvodu, tak po informacích od zahraničních herních novinářů ještě z dob oznámení a prvních střípků informací a pak recenzí od těch, kteří měli možnost hru zhodnotit před samotným vydáním, jsem slýchal jen ódy, ale realita mi připadá zcela jiná.
Nechápejte mě špatně, opravdu se jedná o výbornou „souls“ hru a možná i tu nejlepší, ale rozhodně se nejedná o žádné revoluční dílo, z kterého bych se posadil na zadek. Také není tak přívětivá nováčkům, jak se vývojáři snažili tvrdit. Ono, když hrajete v kooperaci s dalšími hráči, tak je hra o dost lehčí, než když hrajete sólo a obtížnost se nijak neupraví.
Ale i samotné prodeje a hodnocení hráčů jsou velmi dobré, takže minimálně fanoušci „souls“ her jsou nadmíru spokojeni a osobně musím také uznat, že jsem se u hry bavil a občas se mi stalo, že jsem v ní ztratil pojem o čase.
Elden Ring
Vývojář: From Software
Scénář: George R. R. Martin, Hidetaka Mijazaki
Vydavatelé: From Software, Bandai Namco Games, Namco Bandai Games America Inc.
Platformy: PlayStation 4, Xbox Series X a Series S, Xbox One, PlayStation 5, Microsoft Windows
