Režisér Denis Villeneuve pochopil, že zfilmovat legendární sci-fi Franka Herberta Duna v celé jeho hloubce není možné. Rozhodl se proto převzít jen ty části kultovního románu, které filmové médium dokáže adaptovat, a dát jim náležitý prostor i čas na úkor příběhu. Zní to jako děsivé rouhání, jenže díky tomu mohl vzniknout nejen velkolepý a kvalitní film.
Duna patří mezi ty úplně nejlepší, ne-li nejlepší sci-fi romány vůbec. Frank Herbert v knize vytvořil nesmírně propracovaný svět založený na jednoduchých a stále platných myšlenkách, který dokázal předat čtenářům. Na celé knize je fascinující také to, že děj nelze jen tak jednoduše převyprávět. Každá jeho část navazuje na další, ta se pojí s jinou a teprve na konci knihy budete mít obrázek celý.
Proto si na zfilmování Duny vylámal zuby i takový režisérský mistr jako je David Lynch (jeho Duna je dnes sice fascinující dílo, ale rozhodně o ní nemůžeme mluvit jako o zdařilé adaptaci).
Režisér Denis Villeneuve zvedl po téměř 20 letech od posledního pokusu hozenou rukavici a rozhodl se ve studiu Warner Bros. natočit zbrusu novou adaptaci. To vyvolalo stejné množství nadšení jako obav.
Je proto až neuvěřitelné, jak elegantně se většině problémů s adaptací Villeneuve vyhnul. Rozhodl se totiž udělat pomyslný krok stranou, aby natočil adaptaci Duny, ale současně aby vytvořil fungující a v porovnání s kulturním dopadem předlohy také důstojný film.
Muselo se škrtat
Rovnou je třeba říci, že nová Duna nezpracovává knihu celou a příběh uzavírá v jisté části, která ale má své opodstatnění. Snímek k tomu celou dobu směřuje, leč části diváků bude chybět závěrečná katarze a pro ně snímek vyzní do ztracena.
Na obranu Villeneuva postupu, Jackson v geniální adaptaci Společenstva prstenu také na konci prvního dílu nechává Sama s Frodem odcházet k hoře, aniž by se vyřešilo cokoliv. A taky tam po závěrečné zatmívačce chybí nápis „Pokračování příště“. Duna je na tom stejně.
Doufám, že vznikne i „2. díl“ který bude pokračovat, nicméně je třeba říci, že i kdyby nebyl, tak tato Duna je samostatný film, jehož konec sice není uspokojující v tom smyslu, že by zlo prohrálo a dobro žilo, ale má konec (a nádherně otevřenou příležitost pro pokračování).
Pochopí to všichni?
Scénáristé Denis Villeneuve, Jon Spaihts a Eric Roth škrtali, kde se jen dalo. Na jejich obranu rovnou řekneme, že škrtali proto, aby měli místo alespoň část lahodného obsahu knižní předlohy náležitě zfilmovat.
Každopádně je nutné odpovědět na dvě zásadní otázky: pochopí divák neznalý předlohy děj filmu a budou spokojení ti, kteří znají předlohu?
Odpověď na obě zní: „ANO!“
Patřím k lidem, kteří Dunu četli několikrát a vysloveně jsem si užíval každou scénu filmu, protože Villeneuve a jeho tým zvolili naprosto geniální taktiku. Pokud už nějakou scénu z knihy adaptovali, převzali ji naprosto věrně a dali ji úžasnou hloubku.
Doslova vizualizovali svět Duny. Současně ale velmi opatrně obcházejí nejrůznější detaily a redukují řadu postav na pouhé epizodní záležitosti. Důvod je prostý.
Kdyby totiž začali zabrušovat do detailů, dostali by se do té pasti, do níž se lapil i Lynch a píši o tom v úvodu recenze. Dunu nelze vysvětlit jednoduše. Příkladem redukce může být například mentat Thufir Hawat. Ve filmu se prakticky mihne, řekne pár vět a jednou otočí oči bělmem vzhůru, když má odpovědět na otázku.
Kdo nezná předlohu, ten nemá možnost pochopit, že to je mentat, ale nevadí to. Film o mentatech nemluví. Pro neznalého je to postava, která předá informaci, a dál se k ní film nevrací. Pravda, je to postava vizuálně zvláštní, ale jen epizodní.
Čtenář Duny naopak ví, co je mentat, takže nepotřebuje vysvětlovat, že to je člověk, jehož mozek nahrazuje počítat (a zná i další souvislosti). Pro něj tedy bude otočení očí bělmem vzhůru krásným ztvárněním toho, jak může mentat u výpočtu dat vypadat.
Ve výsledku budou oba tábory spokojení a snímek jako takový může bez problémů plynout dál. A takhle vlastně funguje Villeneuva Duna celá. Znalci knihy si budou vychutnávat šikovně vymyšlené detaily, které ale u těch, kdo neznají předlohu, nepřekáží v pochopení filmu.
Chytré detaily
Když už je řeč o vysvětlování, nová Duna nevysvětluje otrockým způsobem, ale nutí diváky myslet, a především si domýšlet. Někdy se klíčová informace skrývá třeba jen v pohybu – když Paul nastupuje na cvičný souboj s Gurney Haleckem a pouští ochranný štít okolo svého těla, dvakrát se ťukne čepelí do dlaně a štít ostří zastaví. Vzápětí se jednou plácne pomalu naplocho a štít zbraň propustí. Ještě u toho zčervená, což je vůbec geniální nápad.
Filmaři tím popisují Herbertovu premisu, že ochranný štít zastaví rychle se pohybující projektil, ale pomalé ostří už projde. Proto bojovníci bojují… no divně. Jejich styl připomíná stébla trávy ve větru v táhlých, dlouhých a plynulých pohybech.
To je další ukázka, jak neuvěřitelně chytrý je nový snímek, který akcentuje skutečnost, že pro boj s ochranným štítem nelze použít nám známé údery, které jsou založené na rychlosti a tvrdosti. Tedy přesně to, co by štít vykryl.
Aby bylo vizuálně jasné, jaká rána štítem prošla, přidali filmaři střídání modré a červené. V knize to sice nebylo, ale na stříbrném plátně to funguje moc hezky. A současně se už vůbec nesnaží vysvětlovat, proč se ve světě Duny nepoužívají v boji střelné zbraně či lasery. Opět to je detail, který pro pochopení snímku není nutný a znalci knihy to vysvětlovat nepotřebují. Snímek dál klidně plyne a všichni jsou vlastně spokojení.
Dechberoucí vizuál
Novou adaptaci je naprosto nezbytné vidět v knize. Absolutně nechápu rozhodnutí studia Warner Bros. pouštět novinky nejen do kin, ale rovnou také na streamovací platformě HBO Max. Ne u snímků, které vyžadují velké plátno a pořádnou zvukovou aparaturu.
Villeneuvův snímek sází především na vizuální stránku a zcela podmanivou hudbu Hanse Zimmera, který opět dokazuje svoji genialitu. Nová Duna je především podívaná v tom smyslu, že režisér vypráví nejen pomocí dialogů, ale velkou měrou jen pomocí scén, které nechává na diváka působit.
Často využívá pomalých, táhlých záběrů – jednou to je pobřeží domovské planety Atreidů Caladan, podruhé přistávací plocha v Arrakénu na pouštní planetě. Samotné přistávání lodí tu je dotaženo do naprosté epické dokonalosti. Spouštění přistávacích ploch, vyrovnané šiky čekajících vojáků, vlající prapory… je to skutečně skvostná podívaná. A mocná.
Villeneuve nesmírně riskuje, protože vkus diváků na toto pomalé vyprávění a občas až bezdějovou epičnost není zvyklý. Marvelovky do nás až kolotočářsky perou akci prokládanou vtipem završeným další akci. Takto film nefunguje. Když má být akční, je skutečně velmi akční, když má být napínavý, je napínavý.
Nová Duna je pomalá, ale ne v tom smyslu, že byste se u sledování nudili. Naopak, nechává diváka žasnout a předkládá mu vizuální ztvárnění Duny. Temné, dospělé, důstojné. Není to žádný barevný spektákl připomínající pouť.
Herci se doplňují
Každou postavu jasně definuje její kostým, ale v žádném případě to není křiklavý kontrast, který použil Lynch. Vtipné je, že většina postav nosí tmavé, převážně černé obležení, ale přesto lze jasně identifikovat, kdo je hodný a kdo zlý.
Mezi všemi tu vyčnívá baron Vladimir Harkonen, kterého hraje Stellan Skarsgård. Nečekejte však bestiálně ďábelského rudocha s hnijícími vředy v obličeji, ale na skutečně zlého záporáka, jehož vykresluje především jeho okolí, které se ho na smrt bojí.
Na scéně se objeví jen párkrát, ale vždy dokáže skvěle zapůsobit, zejména když poprvé vzlétne.
Proti němu stojí Leto Atreides, ale když oba postavíte vedle sebe, navzájem si neodporují jako černá a bílá. Oscar Isaac hraje silného vůdce, ale temného a tragického, odsouzeného nést svůj osud a Villeneuve necítí potřebu pomáhat divákovi v tom, aby pochopil, na čí straně je kdo.
Jako režisér dokázal udržet na uzdě i živelného rošťáka Jasona Momou, který hravě zastíní mnohé své kolegy. Jeho Duncan Idaho je přesně ten typ postavy, kterou havajský herec tak rád hraje – silný, odvážný a silný bojovník sršící vtipem a optimismem.
Momoa je v roli skvělý, ale nikoho nezastiňuje, jen pomáhá svou jasně vymezenou postavou přenést na diváka zážitek z filmu.
Timothée Chalamet pak v roli Paula Atreida nezklamal. Hraje skvěle a mladičkého syna kosmického šlechtice vykresluje jako chlapce na hranici mužství, který v sobě skrývá ohromný potenciál. Aniž by se ho kdokoliv ptal, doslova spadne do turbulentního víru událostí, které mění nejen okolí okolo něj, ale i jeho samého.
Pravda, jeho ustavičné vize budoucnosti, které se zaměřují na jednu jedinou postavu, začnou v půlce snímku trochu nudit, ale to je tak jediné, co lze snímku vytknout.
Výborný film
Denis Villeneuve zvolil pro adaptaci kultovního sci-fi nesmírně chytrý a elegantní přístup, který citlivě odkazuje na knihu, ale zůstává zcela samostatným dílem. Nová filmová adaptace Duny proto naprosto obstála.
Duna je film, který používá filmové postupy k vyprávění příběhu. Perfektně balancuje srozumitelnost pro diváky knihou políbené a čtenářům předlohy nabízí řadu promyšlených detailů. Současně je film plný skvělých hereckých výkonů na pozadí opulentních vizuálních kulis orámovaných dechberoucí hudbou. Víc takovýchto snímků!
Duna
Režie: Denis Villeneuve
Scénář: Eric Roth, Denis Villeneuve, Jon Spaihts
Kamera: Greig Fraser
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Zendaya, Stellan Skarsgård, Dave Bautista a další
