Halloween Fantasymag 2020
Autor: Patrick Wilson

Hororových filmů na nás produkční společnosti chrlí mraky, ale co knížky? Když si odmyslíme Stephena Kinga, Cliva Barkera a Joe Hilla, co nám zbývá? Zbývá nám toho opravdu hodně. Žánr moderního hororu se začal formovat téměř před sto lety a za tu dobu vzniklo moře skvělých a především, skvěle strašidelných příběhů.

Pojďme si připomenout několik povídek a kratších románů, které byste si měli přečíst během halloweenské noci (a nejen během ní).

Zlo přichází třikrát – Svatopluk Doseděl

Zlo přichází třikrát – Svatopluk Doseděl obálka
Autor: Nakladatelství Wolf Publishing

Jedním z opomíjených autorů českého hororu je bezesporu Svatopluk Doseděl. Na svém kontě má román a tři povídkové sbírky, přičemž za zmínku stojí především povídkový triptych Zlo přichází třikrát, které vydal Wolf Publishing.

Na Dosedělovi je třeba ocenit především jeho žánrovou čistotu, kdy nemísí do povídek prvky fantasy, nesnaží se o nějakou zběsilou akci, ale cíleně buduje atmosféru a pointu tak, aby ve čtenářích vyvolal mrazení v zádech. A docela se mu to daří.

První povídka ze sbírky je naprostá klasika – do starého domu se nastěhují nový obyvatelé a ti zjistí, že tu kdysi dávno před nimi žila paní, co zabila sedm manželů. Kde my už jsme to jenom četli, že? Ale i když jsou kulisy, zápletky i rekvizity ohrané jak flašinet, stále je to naprosto boží.

Doseděl neváhá a do klasického příběhu přidá ještě vyvolávání duchů a horor kompletní. Jako literární jednohubka je to ideální čtivo a věřte mi, že pak si při cestě na záchod ještě rádi rozsvítíte i tam, kde byste jinak nesvítili…

Ani druhá povídka není nijak přehnaně originální – tentokrát se v ní mstí duch, ale i tak je to příjemné počtení. Ostatně, u hororu stejně jako u detektivky mnoho rekvizit na hraní autoři nemají, kvalita jejich textů vychází především z řemeslného odvyprávění příběhu, o vybudování napětí, o uvěřitelných postavách a to vše se Dosedělovi daří.

Povídky nezasahuje nikam daleko, ale odehrávají se v Jarošově nad Nežárkou. Vědomí, že se příběh neodehrává někde v tramtárii, ale v Česku pomáhá nabudit čtenářovu ostražitost, a to právě pro to, že se to „děje u nás“.

Třetí povídka je bohužel slabota, i když se vlkodlak v hlavní roli snaží, seč může. Naštěstí první dva texty bezesporu udělají „krásný večer“ nejenom na Halloween.

A pak můžete rovnou slupnout i Dosedělův román Bestseller. Příběh po formální stránce splňuje naprosto vše, co hororový román má splňovat – stíny za oknem, podivné zvuky, stopy ve sněhu. S tím pracuje Doseděl velmi pevnou rukou a dávkuje do čtenářů strach kousek po kousku.

Závěr se autorovi trochu zvrhne, atmosféra upadne, ale i tak dokáže ukončit text tak, aby byl čtenář spokojen.

Černý kámen – Robert Ervin Howard

Černý kámen – Robert Ervin Howard obálka
Autor: Nakladatelství Laser-books

Pro samého Conana se často zapomíná, že Robert E. Howard stál u zrodu moderního hororu. Čile si dopisoval s H. P. Lovercraftem, nechával se poetikou jeho děl inspirovat a přidával k nim vlastní nápady. Díky tomu vznikla řada kratších textů, které jsou i po letech velmi čtivé a především – strašidelné.

Ve vší úctě k Lovecraftovi, Howard uměl psát přeci jen o trochu lépe. Jeho texty mají víc „šťávy“, víc košatosti a trochu…pulpovosti.

Péčí nakladatelství Laser-books vyšla povídková sbírka Černý kámen která představuje část Howardovy hororové tvorby. A jsou to příběhy dobrodružné i temné, které čtenáře napnout a znervózní, že pak bude mít problémy s usnutím.

Pravděpodobně nejlepším kouskem je pak povídka Černý kámen, která dala sbírce název. V ní se Howard ukazuje jako skvělý epigon Lovecrafta, kdy se jeho tvorbou sice nechává inspirovat, ale nijak ji nevykrádá, spíš rozšiřuje a obohacuje o nové možnosti.

Povídky ve sbírce jsou krátké, přeci jenom je autor psal pro časopisy, některé možná malinko zestárly, ale kvalitní vypravěčské řemeslo zůstalo stále stejné.

Kdo by chtěl víc, tak vydavatelství Albatros vydalo rovnou dvě sbírky Howardových strašidelných povídek. Krok ze tmy mapuje jeho tvorbu v letech 1925–1932. Pokud bychom měli vyzdvihnout jediný text (z dvanácti celkem), tak to bude určitě Příšera z mohyly.

Chtivý kovboj se na prérii prokope do starého indiánského hrobu a probudí něco, co by rozhodně probudit nechtěl. Boží horor a skvěle zpracovaný jako rozhlasová hra, kterou fakticky doporučujeme.

O rok později vyšla ještě druhá sbírka Zpátky do temnoty, která obsahuje Howardovy povídky z let 1933–1936. A pokud máme opět vytáhnout jen jeden text za všechny, tak rozhodně Holubi z pekla. Tenhle příběh fakt vyvolává hrůzu, a to povídce táhne už na 90 let.

Autor si v ní pohrává s černošskou magií, odehrává se v džungli a ano, dojde i na ty zombíky.

Šepot ve tmě – H. P. Lovecraft
Šepot ve tmě – H. P. Lovecraft obálka
Autor: Nakladatelství Mladá Fronta

Co by to bylo za výběr toho nejlepšího z hororu, kdybychom tu neměli ani jednu „Lovecraftovinu“. A vybrat z rozsáhlého díla H. P. Lovecrafta to nejstrašidelnější, to bychom tu byli ještě zítra a stále bychom se nedohodli. Ale pojďme do toho hodit vidle.

Šepot ve tmě je naprosto skvělou ukázkou Mistrovy tvorby, kdy podobně jako Bram Stoker v Draculovi nevypráví příběh napřímo, ale v tomto případě pomocí dopisů.

Jako autor tak má dokonalou kontrolu nad příběhem a čtenář úpí zoufalstvím, jak touží vědět všechno a hned a nemůže, protože další dopis ještě nepřišel.

V povídce si spolu dopisují profesor na Miskatonické univerzitě Albert Wilmarth a jediný obyvatel osamělé usedlosti ve Vermontu Henry Akeley. Akeley profesorovi píše, jak se kolem jeho farmy dějí divné věci a on slyší „šepot ve tmě“.

Z téhle povídky vysloveně čiší strach. Strach z neznámého, protože čtenář si domýšlí scénáře, co by se mohlo potulovat v lesích mimo Akeleyho zorné pole, a jedna verze je horší než druhá. Wilmarth se nakonec na farmu vypraví a co tam naleznete nenechá dlouho nikoho jen tak klidně spát.

Šepot ve tmě naposledy vyšel v druhém díle sebraných spisů číslo 3, které vydal Albatros. A když už tuto knihu budete držet, zastavte se minimálně i u Barvy z kosmu, Hrůze v Dunwichi a u Případu Charlese Dextera Warda.

To jsou naprosté topovky Lovecraftovy tvorby, které oprávněně vyvolávají strach, nervozitu a „podivný“ pocit na zátylku.

Já, legenda – Richard Matheson

Já, legenda – Richard Matheson obálka
Autor: Nakladatelství Argo

Filmové zpracování nejznámější povídky zakladatele zombie žánru Richarda Mathesona jeho dílu vysloveně ublížilo. Filmaři především zcela obrátili smysl příběhu.

Odklon děje knihy a filmové adaptace se dá předpokládat, dokonce je přirozený, ale ne že vezmete to, co z ní činí jedinečný kus literatury, a zahodíte to do koše.

Matheson totiž v textu Já, legenda popisuje zemi, kterou zaplavil neznámý virus, jemuž podlehla většina obyvatelstva. Zůstal jediný člověk, který žije ve strachu před nakaženými (upíry), aby následně zjistil, že je všechno úplně jinak.

Zapomeňte na Willa Smithe s puškou v ruce a psem po boku, Já, legenda je vynikající hororový text s velkým filosofickým přesahem, kde se odpovídá na otázku, kdo je vlastně monstrum. Děsit se asi moc nebudete, ale k zamyšlení tenhle text opravdu povede.

Ve stínu novely Já, legenda, se pak ve sbírce krčí mnoho dalších skvělých povídek. Mnohé jsou kratičké, ale vždy úderné a velmi drsné. U Arga navíc vyšlo druhé vydání s velmi, ale opravdu velmi působivou obálkou, kterou si takto významné dílo hororové literatury právem zaslouží.

Vězněná – Pavel Renčín

Vězněná – Pavel Renčín obálka
Autor: Nakladatelství Argo

Na téhle knize je děsivé úplně všechno. Začíná to znepokojující obálkou Milana Malíka. Ruku na srdce, když se na ni podíváte, že vám běhá mráz po zádech?

Lepší to už mimochodem nebude, protože Renčín věrně, řemeslně naprosto dokonale, zpracovává skutečné události, které se odehrály v šumavském pohraničí. Už strohá fakta o zločinech Huberta Pilčíka vysloveně děsí.

Pilčík totiž působil jako převaděč přes hranice na Šumavě, jenže místo na cestu ke svobodě zavedl prchající lidi k sobě na samotu, kde je mučil, postupně vraždil, okradl a následně ukryl.

Dosud se přesně neví, kolik lidí zabil ani kdo je většina jeho obětí. Hledání pohřešovaných bylo prakticky nemožné, navíc to byli lidé, kteří prchali před režimem, takže oni cíleně chtěli zmizet, což šumavskému šílenci silně nahrávalo do karet.

Pavel Renčín tento příběh zpracoval šíleně. Tedy, on jej zpracoval tak skvěle, že i otrlý čtenář bude zvažovat, zda mu to stojí za to číst dál. Román navzdory pomalému rozjezdu vyvolává hrůzu a děs prakticky na každé stránce.

Sonáta pro Azazela – Dušan D. Fabian

Sonáta pro Azazela – Dušan D. Fabian obálka
Autor: Nakladatelství Epocha

Pokud budeme chtít další hororové čtení z pera moderních českých autorů, nebudeme muset shánět dlouho. Jedním ze základních kamenů, na kterých stojí zábavná a čtenářsky velice oblíbená série románů Kladivo na čaroděje, je právě horor.

Pravda, základem je horor, ale jednotlivý autoři jej často mísí s akční městskou fantasy Kotletovského ražení, takže nechybí ani humor a pořádně napínavé akční scény.

Ale to nevadí, protože kvalita jednotlivých dílů zůstává vždy nadprůměrná.

Pokud si chcete užít skvěle napsaný, atmosferický a hlavně čistokrevný horor, tak z tého série rozhodně otevřete Sonátu pro Azazela. Název knihy sice napovídá, že v textu bude hrát (doslova) hlavní roli symfonický orchestr, ale brzy se ukáže, že to je především sólo pro popravčí meč.

Dušan D. Fabian napsal naprosté klišé – skupina lidí je uzavřená v budově a postupně je morduje neznámý vrah – ale napsal to tak výborně, že z každé stránky sálá chlad, nervozita, vzájemné podezírání a hlavně strach.

Napětí by se dalo doslova krájet Během čtení se bojíte nejen o své hrdiny, ale tak trochu znejistíte i v pohodlném křesle doma, což je pro horor to nejlepší vysvědčení.

Pokud ještě zůstaneme u série Kladiva na čaroděje, tak skvělý horor je i pátý díl Jiřího Pavlovského Výtah do pekla. V knize se souběžně odehrávají dva příběhy a v jednom z nich zažívá hrdinka Klaudie učiněné peklo v jednom pražském paneláku.

Opět tu máme klasické žánrové klišé – autor se ve čtenáři snaží vzbudit hrůzu tím, že postavám dělají nepěkné věci zcela obyčejné předměty (v tomto případě to je dokonce panelový dům). A opět to je výborně napsané a hlavně – strašidelné.