V tajemných uličkách Londýna potkáte mnohé. Démony i anděly, fúrie i vládce pekel. My lidé bychom se jim měli zdaleka vyhýbat, ale to se snáz řekne, než udělá. Vítejte ve světě temném a zlém, kam utekli snad všichni démoni z pekel tak hrozných, že tam ani satan nevydrží.
Chlapská urban fantasy, to je Green a jeho Noční strana, kde můžete být kýmkoliv a koupit si cokoliv, pokud jste ochotní zaplatit jistou cenu. Je to Butcher a jeho Harry Dresden, Marmell a jeho Mick Oberon, Lukjaněnko a jeho Noční hlídka.
Všechny ty knihy mají jedno společné. Silné hrdiny, kteří se musí potýkat s nadpřirozenem kolem nás, abychom si my, obyčejní lidé, mohli žít naše k uzoufání nudné šedivé životy. Nyní přichází Drake. A třebaže stále zůstáváme u noiru, gangsterů a krásných femme fatale, ochránce bezbranných se jaksi nedostavil.
Na počátku byl chlast a karty
Příběh otevírá klasická scéna ztroskotance, kterému štěstí v kartách nepřeje, ale on i přesto vsadí poslední artefakt, který ještě má. Ubožáka tak pitomého, že se zlije totálně pod obraz a v podroušeném stavu souhlasí s partičkou karet proti místnímu šéfovi podsvětí. Na splacení dluhu tahle troska pochopitelně nemá… A proto není nic snazšího, než trošku ho vydírat dluhem, úroky z dluhu a úroky z úroků. Když se nad tím člověk zamyslí, nic překvapivého. Mistr mafián ovšem nezná skutečnost, že má tenhle čundochrocht doma ještě jednu věcičku, která má cenu mnohem vyšší, než všechny artefakty v banku.
Panoptikum démonů, nekromantů a andělů v různých stádiích pádu
Ve smolařově zaneřáděném bytě se totiž na oltáři v zadním pokoji nedočkavě natahuje maličká soška Spáleného muže. Jedná se o mocného arcidémona, který měl před dávnou dobou nepochybně tu smůlu, že ho někdo chytil a spoutal do mizerné mrňavé figurky.
Spálený muž je roztomile zlý, čas od času si ze svého majitele drobet ukousne (opravdu kus masa, žádná metafora) a sleduje vlastní cíle. Navíc si uvědomuje, že je v rukou pána sice nadaného, ale nádherně neschopného, což mu také nepřetržitě otlouká o hlavu (máte pravdu, já toho démona žeru).
Podobný názor má na tohohle ožralu i jediná světlá duše v jeho životě (pokud se takhle dá nazvat alchymistku, která pitvá žáby, stáčí kozí krev do lahví a skladuje doma mantichoří ostny a hřbitovní hlínu), která má ale svatou trpělivost a naivní pocit, že si každý zaslouží druhou, třetí, pátou šanci.
V tom s ní úplně nesouhlasím, ale Debbie jsem si oblíbit prostě musela. Už jen proto, jak rozkošně umí nadávat do telefonu.
V dalších rolích uvidíte řecké fúrie (velmi náruživá děvčata s bičem), spoustu více či méně chápavých démonů, zkrachovalého profesora historie a blondýnku s nepopsatelně nádhernou prdelkou (autorka recenze je ženská, kterou ženy nepřitahují, čili to není sexismus, ale popis reality☺). Těžko říct, co přesně je Trixie zač (a snažím se nespoilit víc, než to už udělalo samotné nakladatelství v anotaci), ale rozhodně má styl.
Nikdo neví, odkud vlastně přišla, jak se do zkrachovancova brlohu dostala, a co má vůbec v plánu, ale očividně je v celé knize jediná, kdo přesně ví, co chce. V téhle urbance jsou ženské a bezpohlavní bytosti (mezi které počítám i chapadlovité démony) prostě k sežrání. S přihlédnutím k chlapácké fotce autora na obálce vyloženě potěšující.
A nakonec je tu hlavní postava (jedu podle oblíbenosti). Některé hrdiny si oblíbíte na první stránce. Jiným toužíte šlápnout do úsměvu zhruba od první věty. No a pak je tu Drake. Don Drake je totiž ožrala, zbabělec a smolař. A taky nájemný vrah, přesto ale ne úplně špatný člověk. Na to přijdete paradoxně ve chvíli, kdy omylem sejme démonem (ne)řízeným na dálku pětileté dítě. A pak jde všechno do kopru. Dokonce i ochlasta, podrazák a šmejd má totiž obvykle určité morální standardy. A vražda neviňátka (i když mělo prarodiče nekromanty) bývá obvykle daleko za jakoukoliv hranicí.
Drake o sobě nemá nijak vysoké mínění (o tom ostatně mluví i přeškrtlá tabulka na dveřích, která hlásí o obyvateli bytu, že je břídil), po smrti chlapce se výrazně lituje… ale je to prostě slaboch. Nemastný, neslaný zoufalec, jenž by dle slov Spáleného muže mohl poroučet třebas i samotnému peklu, kdyby chtěl. Úplně neschopný tedy není, ale zejména na počátku knížky jsem si říkala… Bože můj, za co? Chápu, že se musí hlavní hrdina nějak vyvíjet, ale tenhle chlap začíná jako opravdová a nefalšovaná špína.
Když máte za domácího mazlíka démona…
Jsou dva typy lidí. Někdo má svou práci rád a každé ráno se do ní vyloženě těší… a někdo toužebně vyhlíží konec směny a modlí se, ať už to utrpení skončí. Drake by s tou svojí skončil vlastně docela rád (protože v hlavě krvelačného démona to vážně není nic moc), ale jak už jsme si řekli na počátku, dluží peníze špatným lidem.
Navíc se zaplete do Luciferovy snahy nechat padnout jednu rozkošnou bytost a jeho domácí démon má poznámky jedovatější, než žáby potřebné k rituálům (což nic nemění na tom, že má pravdu a navíc se ho nelze tak snadno zbavit).
Majiteli Spáleného muže skutečně není co závidět. Kdyby se někdo dozvěděl o Drakeově vlastnictví, půjde mu neúnavně po krku, aby mocného arcidémona získal. Kdo o něm neví, jde mu po krku i tak, protože Don vlastní vyloženě okouzlující osobnost. Čili zbavit se příšerky nehrozí, jednak je figurka pomstychtivá (znáte démona, který není?) a druhak by z Dona bez jeho ochrany nezůstal ani mastný flek.
A kolem něj krouží andělé padlí i padající, nájemní vrazi mnohem lepšího kalibru, než je Don sám, a spousta dalších. Nebezpečná společnost, že?
Čtivá jednohubka na dlouhý zimní večer
Z předchozích řádků by mělo být jasně patrné, že u knížky jsem se vážně bavila. Bohužel ani ne tak kvůli příběhu (který je vlastně docela jednoduchý), ale kvůli postavám, které mají duši (i když protkanou hnisavými vředy). Navíc jsou občas poněkud vulgární, což jim dodává na uvěřitelnosti. Je to docela škoda, protože by si zasloužili daleko lépe popsaný svět, jehož potenciál zatím zůstává trestuhodně nevyužit. Na druhou stranu, Drake je jen prvním dílem série. Třeba se dočkáme v těch dalších.
Peter McLean: Drake
Vydal: Nakladatelství Host, 2017
Překlad: Michaela Macková
Počet stran: 303
Cena: 269,-
