Země je zničená. Nikdo už neví, co se přesně stalo, ale je jasné, že je povrch neobyvatelný.
Veškeré zbytky lidské rasy nyní plují po nebi v několika posledních vzducholodích. Když je potřeba doplnit zásoby, obrací se velitelé vzducholodí na elitní vojáky, kteří skáčou do pekla – Helldivery. Jediná naděje pro lidstvo se ale vznáší ve vzduchu ve strojích, které to budou mít brzy za sebou.
Nicolas Sansbury Smith vzal čtenáře do nehostinného světa, kde se nejde pro smrt daleko. Civilizace je v troskách, lidé na pokraji vymření a pomoc v nedohlednu. Nad nebezpečnými bouřemi zmítaným povrchem kdysi živé planety létají poslední lidské stroje, ale zásoby a náhradní díly docházejí. Kdyby nebylo drsňáků helldiverů, kteří skáčou na povrch, už dávno by bylo vše ztracené.
Kniha Do pekel se uvede syrovým úvodem, který jasně naznačí, že tady se hraje o všechno. Hlavní hrdina X má za sebou víc skoků než kdokoli jiný, ale jakmile se první akce podělá, získá něco, co nikdy neměl. Rodinu. A vše, co dělá, se zásadně změní. Akce je správně temná a nelítostná, tón knihy možná na zápletku příliš vážný a bez nadhledu.
Nacházíme se totiž v typicky béčkovém fikčním světě postapokalyptické budoucnosti a setkáváme se se stokrát viděnými žánrovými schématy – hlavní hrdina X je nejlepší z nejlepších, ale kvůli své minulosti i přítomnosti nachází jedinou úlevu na dně sklenky. Osud ale chtěl, aby se ze starého bručouna stal lepší člověk, proto mu umírá nejlepší přítel a s posledním dechem ho prosí, aby se postaral o jeho synka.
X tak kromě boje za budoucnost lidstva získává i osobní motivaci pro to, aby se nedržel jen láhve, a Nicolas Sansbury Smith mu připravuje cestu pro nějaké rodinné zázemí. Když se situace vyhrotí a je potřeba jít na smrt, kdo jiný by to měl zvládnout než X?
Naproti tomu se setkáváme s kapitánkou Ashovou, která musí dělat těžká rozhodnutí, když posílá divery na smrt, ale má to opodstatněné zoufalou situaci, v níž se její zodpovědnost za přežití jedné ze dvou vzducholodí nachází. I ona na tom není dobře, vrátila se jí rakovina, a tak je její pohled na svět zkreslený osobními problémy.
K nim se pak přidává i tým z druhé lodi, který je hnacím motorem zápletky, a Nicolas Sansbury Smith ukazuje nehostinné prostředí na Zemi i to, co se na ní nachází. Záchrana holého života v kombinaci s nutností záchrany zbytku lidstva je správné tíživá a surová, autor nechává postavy padat z jednoho průšvihu do druhého.
Nezapomene ani rozehrát drama týkající se každodenního života na vzducholodi a ukazuje čtenáři děsivý obraz nutnosti přežití s omezenými zdroji a na stísněném prostoru. K problematice přežití tak přistupuje z různých úhlů a skládá dohromady komplexní obraz nelítostné budoucnosti.
Nicolas Sansbury Smith napsal primárně akční fantastiku s velkou porcí patosu, a tak vše balí do slušivého kabátku světa, kde stačí pár hodin, a lidstvo to má spočítané. Zároveň představuje zábavný – nakolik jen v knize, která se bere poměrně vážně, vyzní zábavně střílení zmutovaných monster – mix postapa a survival thrilleru.
Poměrně velkou část knihy ale prolíná pokusy o hlubší psychologickou sondu přeživších na jedné ze vzducholodí – Úlu. A právě vážnější pojetí zápletky přineslo i několik otázek, na než nenašel odpovědi a které v kontextu fungování světa působily přinejmenším podezřele
Na každé lodi je něco přes pět set lidí, kteří mají jen to, co se na lodi nachází, plus něco od helldiverů z povrchu. Jak tam může fungovat černý trh? Co nabízí? Kde to bere? Proč funguje systém kreditů jako platidla? Jaký tam má platidlo význam, když je vše na příděly?
Každodennost na vzducholodi je napsaná jako z nejhoršího postapo románu, ale na nějakou složitost a různorodost je na ní málo lidí i zdrojů (z těch pěti set na palubě budou někteří technici, údržbáři, zdravotníci, vojáci – a to jistě jen populace v aktivním věku, ne staří, nemocní a děti. To může být tak tři sta lidí, kteří by měli mít nějakou funkci, aby loď zůstala aktivní.)
Rovněž se zdálo diskutabilní, aby lidé v podpalubí neměli tušení, jak funguje celá vzducholoď, a proto byla z nevědomosti možná nějaká vzpoura a nepokoje – pro nízký počet obyvatel Úlu by měl přece každý člověk vědět, jaký je jeho účel a kam ve schématu rozvržení práce na lodi patří a k čemu přispívá, zvlášť pokud Úl létá po obloze už přes dvě stě let.
Nemělo by pak být jasné, že se musí dodržovat nějaký protokol, aby vše fungovalo? A právě proto by měli být všichni na palubě dostatečně informovaní už od školního věku? Na to, jak vážně Smith s rozvržením fikčního světa pracuje, působí podobně nesrovnalosti nepatřičně.
Přes všechny zmíněné výtky ale čeká na čtenáře dost dynamické a sympaticky gradující akce na povrchu Země proti sirénám, to vše okořeněné neustálou hrozbou, že lidstvo může vyhynout každým okamžikem. To přinášelo potřebné napětí a zábavnost a vyvažovalo poněkud nevěrohodnou každodennost na palubě Úlu.
Čtenář hledající čistou akci může být mírně zklamán, fanoušek brakových stříleček by se měl poohlédnout po jiné knize – zde je místo pro zájemce o smrtelně vážně se beroucí postapo s atraktivní zápletkou prolnutou tím správným – pro někoho možná až neúnosným a u hlavního hrdiny X možná až mírně komickým – množstvím patosu.
Chtělo to trochu nadhledu? Chtělo, ale u frajerů, kteří skáčou do pekla, aby zachránili lidstvo, není pro něco takového místo.
Do pekel – Nicolas Sansbury Smith
Vydal: Nakladatelství Laser-books, 2023
Obálka: Kathryn Galloway English
Překlad: Robert Čapek
Počet stran: 408 / brožovaná vazba
Cena: 499 Kč
