Představte si svět a jedno konkrétní místo, na kterém by každý rok muselo být jedno vybrané dítě, tedy to nejmladší, odevzdáno zlé čarodějnici žijící v lese. A to vše proto, aby se na městečko nevrhla a neproklela ho. Možná si říkáte, že jedna oběť ročně pro všeobecné dobro je přeci zanedbatelná. Jenže co kdyby to mělo být vaše dítě?
A právě tyto horké chvíle zažívá Lunina matka, nechce se svého dítka vzdát do poslední minuty, kdy si jej klidně i nedobrovolně odeberou představitelé města. Ti pak učiní pochod do prokletého lesa, kde na stejném místě jako vždy novorozeně nechají. A překvapivě to dítě už není nikdy nalezeno, zmizne, takže ta čarodějnice zde musí žít, ačkoliv nikdo zde dobrovolně jejímu příchodu nečeká. Dítě se odloží a všichni jdou zase rychle po svých.
Ten den ovlivní životy mnoha lidí. Co by se stalo, kdyby prostě jen počkali na místě a přesvědčili se, jestli čarodějnice skutečně existuje? Co když nebohá dítka roztrhá divá zvěř? Někdy jsou ale tradice mnohem více než touha po pravdě. A navíc, nikdo se neptá.
Jenže kdyby opravdu čekali na příchod čarodějnice, tak by se přesvědčili, že doopravdy žije. Ta si totiž pro malou Lunu přijde a má ji čekat stejný osud jako všechna dítka z předchozích let. Ale pak nastane menší háček, popletená čarodějka totiž omylem nechá dívenku napít se měsíčního svitu, který ji obdaří kouzelnou mocí. Plán se tak hroutí a je to první z mnoha plánů, protože čarodějka je stará a jak se ukazuje, ne vše vychází podle jejích představ.
Ukázka z knihy
Ano.
V lese žije čarodějnice. Žije tam od nepaměti.
Přestaneš se projednou vrtět? Hvězdy moje! V životě jsem neviděla takovou neposedu.
Ne, zlatíčko, já ji neviděla. Nikdo ji neviděl. Už celou věčnost. Učinili jsme jistá opatření, abychom ji už nikdy neviděli.
Drastická opatření.
Nechtěj po mně, abych o nich mluvila. Stejně už je znáš.
Ale to nevím, zlatíčko. Nikdo neví, proč chce naše děti. Netušíme, proč trvá na tom, aby to vždycky bylo nejmladší z nich. Ne že bychom se jí prostě mohli jen tak zeptat. Ne ukazuje se. Postaráme se, aby se neukazovala.
Ovšemže existuje. To je mi otázka! Podívej se, jak to v lese vypadá! Je tak nebezpečný! Jedovatí hadi, zákeřné podzemní jámy, gejzíry s vařící vodou; kam se podíváš, jen samé nebezpečí. Myslíš si, že je to náhoda? Nesmysl! Může za to čarodějnice, a když ji neposlechneme, co s námi bude?
Pohádka pro starší
Ačkoliv je tohle pohádka směřovaná na starší děti a mládež, já si ji rozhodně zaminovala. Na rozdíl od jiných příběhů pro tuto věkovou kategorii je opravdu propracovaná, pobaví, překvapí, ale dokáže se vám při ní i zatajit dech, když se hrdinové dostanou do krizových situací. Ti čelí mnoha nepřátelům, kteří jsou do opozice zahnáni jen souhrou osudu, a tak jen doufáte, že se nikomu nic nestane, aby toho jedna či druhá strana nelitovala. Celý svět je velmi jednoduše uchopitelný a přesto neztrácí své jedinečné kouzlo, nesetkáváme se s novými pojmy a kniha je tak přístupná opravdu všem.
Velmi mne potěšilo, že sledujeme několik dějových linií z pohledu mnoha postav, které rozhodující událost s malým děvčátkem zasáhla, jako je samotná Luna, její máma, čarodějka nebo třeba i chlapec, který šel s průvodem odnést malé dítě do lesa a nemohl se s tím uvnitř sebe sama smířit. Ti všichni vyprávějí příběh, který nakonec dojde k překvapivému odhalení na jeho konci. A přitom by stačilo, aby spolu lidé komunikovali a vše si vyjasnili. To je asi to nejdůležitější poselství knihy, které se několikrát v příběhu opakuje.
Všechny charaktery byly opravdu originální a propracované. Kniha sleduje jejich osudy v rámci několika let, a tak můžeme pozorovat jejich vývoj, který je zásadní pro všechny události spjaté s dějem. A jelikož se jedná o pohádku, tak se setkáme nejen s čarodějnicí, ale také s drakem nebo třeba příšerou z bažin.
I přes záludnost celé situace se nám dostane jedné zábavné chvíle – tedy zábavné pro nás, pro ty starající se o vyrůstající Lunu už tolik ne. Malá Luna si totiž neuvědomuje, že umí kouzlit, a tak kouzla z její mysli prostě plynou jen tak do reality. Ona vůbec netuší, že by něco prováděla a bere svět podle svých představ jako samozřejmost.
Kniha se stala velmi oblíbenou a to nejen mezi čtenáři, ale také odbornou veřejností a obdržela prestižní ocenění Newbery Medal v roce 2017, což je cena udělovaná každoročně nejlepšímu americkému knižnímu dílu pro děti. Není divu, když se nakonec dostala do hledáčku i audioknižním vydavatelstvím.
Nakonec u nás vyšla také v audio podobě, jejíž namluvení se ujala interpretka Helena Dvořáková. Ta má četné zkušenosti s divadelní i hereckou tvorbou, vždyť vystudovala herectví na JAMU. Svého úkolu se zhostila opravdu na výbornou, svým poutavým hlasem drží napjatého čtenáře u příběhu. Kromě toho zde, jako v každém dětské příběhu, bylo přistoupeno na změnu hlasu pro jednotlivé postavy, aby byly pro dětské ucho snadno rozpoznatelné. Nejvíce mne překvapilo, jak si pohrála s pištivým hlasem malého dráčka Fyriana, který působí kontrastně s mohutným hlasem příšery z bažin.
Slovo závěrem
Ať již knihu nebo audioknihu bych doporučila každému milovníku pohádek, protože ačkoliv příběh cílí spíše na starší děti a mládež, díky propracovanosti dokáže potěšit i starší čtenáře. Kouzelný svět, ve kterém je všechno možné, stejně tak jako oživlí papíroví ptáci nebo sedmimílové boty, si pro vás nachystal netradiční zážitek s vypjatými, ale i humornými situacemi, ale také spoustu zamyšlení nad vlastním životem.
Kelly Barnhill: Dívka, která upíjela měsíc
Vydal: Nakladatelství Argo, 2018
Počet stran: 336
Vazba: pevná s přebalem
Cena: 220 Kč
