Říká se, že Philip K. Dick zažil setkání s Bohem. Vzhledem k tomu, kolik do sebe narval omamných látek, se ani nedivíme. Spíš jsme rádi, že to nebyla pavoučice Zelda. Ale hlavně – i kdyby v tom nebyly drogy, byla by to pravda pokaždé, když Dick koukl do zrcadla. Jo, P. K. Dick byl bůh. Bůh všech příběhů na hraně reality, hrdinů propadajících se do tenat šílenství a nepochopitelných zákonů vyšinutých světů…

Dick, třebaže o technice věděl podle většiny svých románů kulový (věci se prostě dějí a udělátka fungují, zvykejte si), je právem považovaný za jednoho z nejvýznamnějších autorů historie science fiction literatury. Jeho představivost oslovila miliony čtenářů… čehož si všimla řada filmařů, což zase ovlivnilo další miliony lidí. Mezi čistě žánrovými spisovateli byl v tomhle Dick mezi naprostou elitou po boku Stephena Kinga.

My vám ale dnes nepřinášíme výčet adaptací, ani třebas jen těch opravdu povedených. My se v dozvucích Blade Runnera dvojky, která dokázala stát na vlastních nohou, podíváme na ty nejlepší filmy, které by Dick napsal, kdyby je nenapsal a nenatočil někdo jiný dřív… Takže naše božská sedmička…

12 Opic (1995)

Ze světa budoucnosti je vyslán do minulosti muž, který má zabránit katastrofě. Jediné, co ví, je jméno organizace 12 opic. Nenásleduje žádná akční jízda, i když je v hlavní roli Bruce „John McClane“ Willis, ale třeba návštěva blázince… Jo, tohle je dickovina jak od Monty Pythonů. Protože co je dickovštějšího, než to, když nemůžete věřit sami sobě a svým vzpomínkám?

Truman Show (1998)

Občas si i Dick střihl humoristický román (a v jednom případě byl tlačen do toho, aby název odkazoval na jistý slavný film Petera Sellerse, schválně uhodněte kdy a jak) – takový ten typ, co si pak hodíte mašli. Takže není divu, že vaši pozornost směřujeme k tomuhle kousku založenému na pochybách o vlastní identitě a solidnosti okolního světa.

Smrtihlav (1998)

Svět se mění každou noc. A svět je město. Tedy, město je svět. A jsou tu podivní lidé, kteří znají pravidla hry. A muž na útěku a ztracené vzpomínky. Vedle 12 opic asi nejryzejší nedickovská dickovina a rozhodně kultovka. Ještě bychom prosili trochu simulaker, ale to by bylo asi moc dokonalý.

Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)

Reklama

Scenárista a režisér Charlie Kaufman kdysi dokonce napsal (nerealizovaný) scénář k filmové adaptaci Dickova románu Temný obraz. Tak si spravil náladu aspoň melancholickým, tragickým příběhem o vymazávání paměti. Je to doják. Transcendentní. Je to síla. Mimochodem, mrkněte se, kolik měl Dick manželek. Tenhle příběh by ho dostal do kolen, ne že ne!

Počátek (2010)

Tak, po paměti, podivné realitě, šílenství a apokalype tu máme i sny. Dick na nich dost ujížděl (stejně jako třeba na Tibetské knize proměn), takže nemůže chybět jeden z parádních kousků Christophera Nolana o lidech schopných nahackovat se vám do snů. Film, u kterého by si sám Dick s chutí počítal elektronické ovečky.

eXistenZ (1999)

Přestože se Cronenbergova úchylnost může zdát až příliš ujetá na porovnávání s Dickem, opak je pravdou. Předně, labilních postav najdeme v autorově dílku celé katalogy. Že si s nesnadno stravitelným ději, scénami či obrazy Dick taky uměl hrát, potvrzuje hned několik jeho románů. A nakonec – tradiční otázka zpochybňování reality. Tadá!

Awake (2012)

Detektiv, který střídavě žije ve dvou realitách, kdy v jedné přežila dopravní nehodu jeho žena, ve druhé pak jejich syn? A jasně, neví, která je ta pravá. K tomu nádechy konspirace a jediný televizní zástupce tohoto seznamu je na světě.

Nestačí vám to? Tak se mrkněte na další kousky – namátkou na Donnieho Darka, Gattacu či kultovní kyberpunková díla jako Ghost in the Shel nebo svérázný seriál předčasně zesnulého Satoši Kona Serial Experiments: Lain.

Je jich bezpočet a všichni mají jediného mistra, který jim všem káže, do kazajky sváže…

Reklama