Alternativní světy a města poslední dobou rostou jako houby po dešti. Není to jen výsada posledních několika let, vzpomeňte si na Americké bohy, nebo třeba Aaronovitchovy personifikace vodních toků v Řekách Londýna. Praha si o trošku kouzelnější ztvárnění vyloženě říkala. Tohle staré město má duši a čeští autoři moc dobře vědí, jak ji uchopit, aby působila skutečněji, důvěryhodněji… I když se v plaveckém areálu skrývá kelpie a do Stromovky chodí provádět své rituály míšenci lidí a fae.
Jistě, alternativní Prágl není žádná novinka. V místních ulicích se už honili upíři se zásadovými strážci pořádku i hanebnými parchanty, domovní znamení ožívala, v nedávné povídce jsme měli dokonce policejní vyšetřovatelku z rodu ohnivých elementálů a o existenci židovského goléma se přesvědčila dokonce i jistá kojotí kožoměnkyně z Ameriky.
Ale to je v pořádku. Detektivní stanice Sirius od Lucky Lukačovičové je dle dnešních měřítek docela stařešinka. Přesto by však neměla zapadnout. A koho starší knížky nezajímají, ten si vyloženě škodí.
Všechny hlavní charaktery jsou svým způsobem prokleté
Detektivní kancelář Sirius, podle níž se knížka jmenuje, je hodně zvláštní. Nejen tím, že řeší lehce nadpřirozené případy, které mají tendenci často se ošklivě zvrtnout, ale především skladbou vyšetřovatelů, jaké byste si vy sami asi dobrovolně nevybrali. Severská runařka Margot, jež se snaží pomstít smrt svého mladšího bratra. Runy měl zdědit bratr starší, ale on na tyhle věci nevěřil… a dobře věděl, proč s nimi nechce mít nic společného.
Albrecht s různobarevnýma očima, prokletý na několik způsobů. Už se zlým okem se žije špatně, ale když se na něj navíc zaměřila ještě Měsíční bohyně, udělal by možná líp, kdyby se rovnou utopil. Jenomže ani to mu odraz měsíce na vodní hladině nedovolí. Pak tu máme Vidocqa, silného detektiva se záznamem v rejstříku a propuštěného vězně.
A tajemnou Sangríu, krásku ze Španělska s nepříčetnou myslí a nedůvěrou ke všem a všemu. Kdo by nechtěl cvoklou kolegyni, co si povídá s panenkami a věští z krve? Jejich zaměstnavatel Sirius navíc rozhodně není člověk… A zdánlivě mu nebude ani vadit, když své svěřence obětuje při řešení případu, o jehož rozuzlení nejspíš ani nestojí.
Což o to, stejně jsou všichni šáhlí – a blázni přece mívají štěstí.
Nadpřirozeno všude kolem nás
Imaginace autorky je jedním slovem úžasná. Míšenci lidí a elfů, skřítků a elementálů vyrůstají v lidských rodinách, ale sem tam si odskočí do světa Faerie, protože potřebují k životu magii. V Soumračném cirkusu najdete Vypravěčku, jež vás po vzoru Šeherezád přiměje zapomenout na všechno kromě vyprávěného příběhu.
Dětská hra na Krvavé koleno může skončit smrtí nebohého dítěte a zapomínat nelze ani na chladný a vzdálený Měsíc… A jeho tajemnou paní, lunární bohyni Tanwó, jež vládne Měsíčnímu schodišti a snad až příliš ráda zasahuje do života smrtelníků. Její služby mívají vedlejší účinky, její ceny bývají až příliš vysoké, a přesto se jí někdy prostě nevyhnete. Na druhou stranu, když už jste tak zoufalí, abyste žádali o pomoc právě ji, vybírat si asi nemůžete.
Detektivka, jež detektivkou vlastně ani není
Tahle knížka strašlivě mate svým názvem. Ačkoliv vyšetřovatelé řeší různé případy a prozkoumávají pomaličku polehoučku svět Faerie, jenž přímo ovlivňuje ten náš, o logickém uvažování se příliš mluvit nedá. Někdy napoví runy, jindy intuice bláznivé Sangríi a někdy se do všeho zamotají nadpřirozené entity, jež hrají podle vlastních pravidel.
Pokud byste tedy toužili po detektivce, nejste ani tak na špatné adrese, jako spíš v úplně jiném světě. Název ulice zůstal možná stejný, ale město ani jeho pravidla ne. V tom tkví bohužel největší klad i zápor celé knihy. Navíc se autorka rozhodla pro povídkový formát, takže jsou jednotlivé případy velice kraťoučké, a než se stihne rozjet nějaká pořádná akce, máte pomalu konec.
Na druhou stranu… Sirius vážně není o akci. Je o tom střípku ledu v srdci, světlu hvězd v očích a vzpomínkách na dětství, kdy na vás pod postelí mohl číhat bubák. Kdy dětská mysl zahlédla ve stínu stvoření, která by na světě ani neměla být. A kdo v sobě to vnitřní dítě už dávno zadusil, ten si z téhle knížky stejně neodnese vůbec nic. Na druhou stranu, takoví lidé fantastiku většinou nečtou.
Že by český Hvězdný prach?
Po dočtení jsem si nakonec uvědomila, co mi svět ze Siria ze všeho nejvíc připomíná. Něžná poetika hvězd a měsíce, cirkus uvězněných duší, intermezza o zaměstnavateli, nad jehož identitou je třeba trošku přemýšlet. Hořkosladký konec a tanec Krále a Královny. Povídání o střípku mrazu zapadlém do oka, jenž ovlivnil osudy několika lidí… Nemůžu si pomoct, já tam toho Neila Gaimana prostě cítím. Ale Detektivní kancelář Sirius je ještě navíc naše, česká… a břečťanové dívky nikdo jiný nemá.
Lucka Lukačovičová má kouzelný dar vyprávění a na jejích knihách je hodně cítit, že se zajímá o folklór ve všech podobách. Odkazy na japonské legendy, španělské pověsti, severské runy. Málokdy se tolik rozmanitých vlivů sejde na jednom místě, v jediné knize, a nepůsobí to nijak rušivě. Možná jsem s tou zmínkou o Amerických bozích na počátku nešlápla tolik vedle.
A pohádkové ladění knihy ještě zvýrazňují velice zdařilé ilustrace Heleny Sedláčkové. Je to zvláštní, ale navzdory zabití rezavým hřebíkem a urvané dětské nožce zaklíněné v botičce je tahle knížka vážně hodně pohádková. A vůbec nemusíte být nijak zvlášť narušení, abyste si ji užili. Ale hodně to pomáhá.
Lucie Lukačovičová: Detektivní kancelář Sirius
Vydal: Nakladatelství Straky na vrbě, 2013
Obálka: Jana Šouflová
Ilustrace: Helena Sedláčková
Počet stran: 368
Cena: 212,-
