Vydejte se do známých českých míst a prožijte na vlastní kůži podivné události, které možná ukrývá i vaše sousedství.
Vyprávěl vám jako malým dědeček u mihotavého světla svíčky děsivé příběhy před spaním? Vyhýbali jste se ulicím ve vašem městě, protože v tom starém domě na jejich konci prý jistojistě strašilo? Navštívili jste někdy v noci starý hřbitov za městem? A bavilo vás to mrazení v zádech? Pak by tohle mohla být ta správná záležitost zrovna pro vás.
Dílo Marka Skřipského jsem doposud míjel. Vím, že existuje, jeho případy inspektora Rádla mi ale žánrově nebyly natolik blízké, abych jim dosud věnoval bližší pozornost. Kniha Děsy první republiky ale na první dobrou z knižní hromádky, kterou mám na čtení nachystanou, svým motivem poměrně vyčuhovala a lákala k bližšímu zkoumání.
Mystéria z prvorepublikového období mi přece jen v poličce nepřistanou každý den. Místa, českému čtenáři blízká a podivuhodné příběhy? Ano, tohle by mohl být můj šálek pořádně silné černé kávy. A tak jsem se jednoho večera, pěkně stylově, u zapálené svíčky, pustil do díla.
Soubor čtyř povídek, který přináší čtyři úplně rozdílné, krásně civilní, avšak neobyčejné příběhy ze života obyčejných lidí z dob meziválečných, kteří k nim přišli stejně jako já ke knize – tedy jako slepí k houslím.
Hned první nás zavede na Bohnický “hřbitov bláznů” a dál, nejen za jeho zdi, v příběhu tajemného strýce Metoda, který po návratu z Keni skonal za tajemných okolností.
V dalším odkryje mladý četník tajemství vísky Dolní Lauby, která není jen tak ledajakou vískou. Poté se přesuneme do staré Prahy a při čtení možná i vás okouzlí tajemná Ianthé svým zpěvem v jednom baru pro lepší společnost.
No, a nakonec nahlédneme to tajů sklepa nenápadného starého domu v ostravském Pustkovci, toho nejstaršího, který nikdo nechce. Nebo snad ten dům nechce nikoho?
Právě známost těch míst, kterými Skřipský ve svých povídkách nechá procházet hlavní postavy svých příběhů, spojené s krásou starých Čech a Moravy let třicátých, je něco, co na čtenáře dýchne už samo o sobě svou, téměř až černobílou atmosférou, na které je velice snadné se nechat unášet.
Postavy jak hlavní, tak vedlejší, pak svou obyčejností dokáží nechat se snadno vžít do jejich kroků a dní. Mladý četník, který je odvelen na službu do zapadlé dědinky kdesi uprostřed ničeho, kde na první pohled ani ten pes neštěká. Student, který se s kamarádem rozhodl zapít úspěšné splnění zkoušek a chce si před další kapitolou svého života užít trochu té rozjařené noční Prahy. Mladý pár na začátku dlouhé cesty životem, který si vybral dokonalé zázemí.
Lehkost a forma jazyka, kterou jsou povídky psané, pak dopomáhají k tomu, že celá knížka krásně a svižně ubíhá a i přes pár, poměrně nepodstatných hluchých míst, ani na chvíli nestihne čtenáře nudit.
Každá z povídek má kolem šedesáti stran a zejména u posledních dvou mě vlastně až trochu mrzelo, že nenabídly trochu víc. Zakončení první, bohnické, na můj vkus pak mělo trochu příliš zbrklý konec.
Ano, občas se možná stane, že vám tam prostě “něco bude chybět”. Ale bylo víc, než patrné, že Skřipský nám chtěl předložit spíš čtivé jednohubky, než větvit velké příběhy a silná témata. Ubránit se dojmu, že před sebou máte takovou večerní epizodu prvorepublikového Věřte nevěřte, je vskutku těžké. Je ale stejně těžké něco z toho knize vyčítat. I přes svou krátkost ve vás zanechá příjemný dojem, baví a v hlavě nějakou chvíli zůstane.
Každá jedna povídka má něco do sebe a formát je doslova ideální na jízdu vlakem, před spaním nebo pro krátkou chvíli líného nedělního odpoledne u šálku dobrého čaje. Skvěle by jí slušelo pomalé předčítání ve formě audioknihy. A ačkoliv povídky samy o sobě nenabízí žádné velké jinotaje a hluboké myšlenky, dovedu si představit, že se k nim jednou při dlouhé chvíli rád vrátím.
Marek Skřipský má velice příjemný styl psaní. Své příběhy prokládá reálnými místy i historickými událostmi, jazyk, byť ne stoprocentně, uzpůsobuje době, ve které se příběhy pohybují.
U poslední povídky jsem se ve vlastní hlavě doslova procházel Pustkovcem, nedaleko kterého jsem ještě relativně nedávno sám žil a hospodu U Zlatého Lva mám najednou velkou chuť navštívit, projít se kolem a zeptat se místních, jestli neslyšeli něco o domě Matesů a jeho historii. Kdo ví, třeba se někde v trávě bude povalovat stříbrný klíč?
Žánr weird fantasy, do kterého by se kniha dala asi nejlépe zařadit, časovému zasazení náramně sluší. Koneckonců není to asi nic nového pod sluncem.
Skřipský, díky povídkovému formátu, v tématech a dialozích povětšinou spíše klouže po povrchu a nejde příliš do hloubky. V některých pasážích je ale cítít, že by rozhodně mohl a dost možná i chtěl. Nebo bych chtěl rozhodně já.
Nakonec, z příběhu Dolních Laub i tajemné zpěvačky Ianthé by se určitě dalo vymáčknout mnohem, mnohem víc a já bych si rozhodně mnohem víc rád přečetl. Nebo poslechl u sklenice utopenců víc detailů od starého Krutila, který ke Zlatému Lvovi přišel půllitrem studeného piva zapít hořkost z právě dopsané pasáže ve svém deníku.
Knížka může mít pro někoho mírně rozpačitý rozjezd, abych jen nehýřil superlativy. Prvních pár stran jsem se nedokázal úplně rozhodnout, co vlastně čtu a i když popisek na zadní straně obálky to píše poměrně jasně, nebyl jsem si úplně jistý, jestli to bude pro mě. Jako každá správná záhada mě ale ani tahle nenechala klidným a nakonec jsem ji, přiznám rád dobrovolně, slupnul jako malinu.
Uspořádání povídek, alespoň pro mě, skvěle napomáhá se do knihy včíst, každá mi připadala jen lepší, než ta předchozí, ač zpětným pohledem je třeba říct, že všechny byly skvělé. Po bližším přezkoumání Skřipského bibliografie poměrně lačně koukám po jeho další povídkové sbírce Ostravská mystéria.
Jen mám trochu obavy, abych se pak raději nestěhoval pro klid vlastní duše do jiného města. I když bůh ví, že naše země je těch záhad stejně nejspíš plná a co kdybych se dostal do něčeho, jako jsou Dolní Lauby, že jo…
Pokud máte zrovna období, kdy vás velké knihy netáhnou, hledáte lehké čtení na dlouhou cestu za vlastním dobrodružstvím, nebo máte jen rádi záhady, můžu Děsy první republiky jen doporučit.
Přes pár naprostých drobností, které ale nijak neubírají na kráse, se jedná o velice zábavné čtení, které vás nenechá odložit rozečtenou povídku. A kdo ví, třeba někdo z vás v rodině taky schraňuje deník po dědečkovi, který skrývá jedno krátké vyprávění… už jste koukali do té krabice v rohu na půdě?
Marek Skřipský: Děsy první republiky
Vydal: Nakladatelství Laser-books, 2024
Počet stran: 240 / brožovaná vazba
Cena: 269 Kč
