Hideo Kojima přináší temnou, pomalou a hluboce osobní hru, která staví mosty mezi lidmi i emocemi. Death Stranding 2 je zážitek, na který se nezapomíná.
Když Hideo Kojima v roce 2019 představil Death Stranding, herní svět byl rozdělen. Pro někoho šlo o mistrovské dílo, pro jiné o pomalou, nesrozumitelnou „simulaci chození“. Ať tak či onak, hra zanechala mezi hráči silný dojem.
Nyní se vracíme s Death Stranding 2 (DS2), pokračováním, které je ještě odvážnější, bizarnější a emocionálnější než předchůdce. A navíc se zdá, že Kojima zároveň odpovídá na kritiku i očekávání fanoušků – to vše ve hře, která balancuje na hranici mezi osobní zpovědí a interaktivním uměním.
Příběh: Když balík nese osud lidstva
Příběh DS2 pokračuje nějakou dobu po událostech prvního dílu. Sam Porter Bridges (opět Norman Reedus) je zpět, ale jeho role se tentokrát mění. Z kdysi osamělého kurýra se stal symbol znovusjednocení.
Svět se sice stabilizoval, ale nové hrozby, tajemné entity a filozofické otázky o smrti, životě a propojení mezi lidmi se opět vynořují z mlhy neznáma. Kojima tak opět těží z existenciálních otázek, které místo jednoznačných odpovědí pokládají hlubší otázky.
Příběh je opět rozmáchlý, vrstevnatý a plný Kojimovských zvratů. Ano, budete se ptát: „Co se to sakra děje?“ Ale to je v pořádku. DS2 se nebojí být zvláštní, a právě v tom spočívá jeho krása. Místo klasické narace sledujeme mozaiku výjevů a symboliky, která se vám zařezává do podvědomí.
Postavy jsou opět silně napsané a herecké výkony (kromě Reeduse např. Léa Seydoux, Troy Baker, Elle Fanning, Shioli Kutsuna a dokonce i tvář filmového Del Torra) hru posouvají směrem ke kinematografickému zážitku.
Zápletka se zároveň hlouběji ponořuje do mytologie světa a otázek, co znamená být naživu ve světě, kde hranice mezi životem a smrtí je překvapivě průchodná. Prolétáte se mezi dimenzemi, navštěvujete záhrobní prostory i zbytky lidské civilizace a postupně skládáte obraz toho, co vlastně znamená „spojení“ v době, kdy lidé ztratili důvěru jeden v druhého.
Gameplay: Chození 2.0 a něco navíc
Death Stranding 2 si zachovává to, co první hru udělalo tak unikátní: simulaci doručování v extrémních podmínkách. Ale tentokrát jde dál. Nové mechanismy pohybu, vylepšené vybavení a rozmanitější mise dodávají gameplayi větší hloubku i rozmanitost.
Například přístup k plavidlům, sofistikovanější systém stavby infrastruktury, nebo i možnost spolupracovat s ostatními postavami v reálnějším časovém kontextu.
Souboje byly vylepšeny a působí dynamičtěji. Zbraně mají větší variabilitu, protivníci jsou chytřejší a celkově je akce uvěřitelnější, ale stále není hlavním těžištěm hry. Střety s BT (Beached Things) jsou v DS2 napjatější a hrozivější.
Přibylo i interaktivních prvků, které propojují singleplayer s komunitou – to, co postaví jiný hráč, můžete využít i vy. A stejně tak můžete nechat svůj otisk ve světě někoho jiného.
Srovnání s jinými tituly
Death Stranding 2 je tak unikátní, že se srovnává jen těžko. Přesto můžeme najít určité paralely. Pokud hledáte stejně intenzivní a existenciální zážitek, může vám na mysl přijít The Last of Us Part II – i zde hraje hlavní roli trauma, vztahy, morální dilemata a lidskost v nelidském světě. Rozdíl je však v tempu – zatímco TLOU2 je akční drama, DS2 sází na meditativní rytmus a kontemplaci.
Z hlediska otevřeného světa a stavění lze DS2 volně srovnat s Zelda: Breath of the Wild nebo Elden Ring, ale tam, kde tyto tituly lákají na dobrodružství a objevování, Kojima nabízí odcizení, samotu a snahu o překonání izolace.
V žánru survival her by snad mohl připomenout Subnautica – také zde jde o přežití v nehostinném světě, ale Death Stranding 2 přidává výrazně silnější emoční a filozofickou rovinu.
Svět a atmosféra: Ticho, déšť a samota
Kojima opět přináší dechberoucí audiovizuální požitek. Krajiny DS2 jsou monumentální, krásné i znepokojivé. Změněné podnebí, opuštěné městské oblasti, podivná biomechanická stvoření a metafyzické prostory vytvářejí unikátní vizuální styl, který se vymyká jakékoli šabloně.
Hudba od Ludviga Forssella a hostujících umělců podtrhuje těžké emoční jádro hry. Soundtrack se skvěle mění dle kontextu, nenásilně podbarvuje děj a občas doslova zlomí srdce. Zvukový design tak skvěle dokresluje pocit izolace i klidu. Ticho má v DS2 svou vlastní váhu.
Jednou z nejsilnějších stránek hry je atmosféra izolace, propojení a melancholie. Kojima opět rozvíjí témata lidského kontaktu, odcizení a smrti s citem, který nemá v herním světě obdoby. Pocit, že nejste nikdy opravdu sami, ani když nikoho nevidíte, je stěžejním pilířem celé hry a zážitku z ní.
Filozofie hry: Spojení jako odpověď na rozpad
Death Stranding 2 pokračuje v rozvíjení filozofických témat načatých prvním dílem. Hra se zabývá nejen konceptem smrti a posmrtného života, ale především propojením mezi lidmi v době digitálního odcizení. Kojima klade důraz na to, že skutečná síla nespočívá ve zbraních nebo technologiích, ale v empatii, důvěře a ochotě spolupracovat.
Symbolika mostů, doručování, ale i hranic mezi světy slouží jako metafory pro náš vlastní svět. V době, kdy se společnost fragmentuje, vytváří Kojima dílo, které nás nutí přemýšlet nad tím, jaké máme vztahy, jak komunikujeme a co pro nás znamená být „spolu“. Jde o hluboce humanistickou hru, která si klade otázky, na něž si musí každý hráč odpovědět sám.
Technické zpracování: Kojimova laboratoř na maximu
DS2 běží na vylepšené verzi Decima Enginu a je to vidět. Textury, animace obličejů, fyzika pohybu i světelné efekty jsou na absolutní špičce. Hra je optimalizovaná, běží plynule i v náročnějších sekvencích.
Na PS5 doslova září a ovladač DualSense opět posouvá pocit z hraní na další úroveň. Haptická odezva je precizní, reakce na terén přirozená a adaptivní triggery výrazně zvyšují pocit, kterým se ponoříte do hry.
Minimalizace nahrávacích obrazovek a plynulý loading podporují nerušený zážitek. Technická kvalita je zároveň důkazem, že Kojimův tým zůstává jedním z nejambicióznějších v průmyslu.
Verdikt: Něco mezi hrou a uměním
Death Stranding 2 rozhodně není hra pro každého. Je pomalá, rozjímavá, zvláštní a nekompromisně svá. Ale právě v tom spočívá její krása. Nabízí zážitek, který jinde nenajdete. Není to jen o hraní, ale o zážitku, který se vám zaryje pod kůži. Je to hra, kterou nemusíte milovat, ale rozhodně na ni nezapomenete.
Pro fanoušky prvního dílu je DS2 povinnost. Pro nováčky příležitost naskočit do jednoho z nejoriginálnějších světů, jaké kdy herní průmysl nabídl. Je to odvážné, osobní, náročné i odměnující. Takový je Death Stranding 2.
Kojima tak opět ukázal, že hranice mezi hráčským zážitkem a uměním můžou být rozmazané. A právě v těchto mlhavých oblastech vznikají ty nejzajímavější věci.
Death Stranding 2
Vývojář: Kojima Productions Co., Ltd.
Platforma: PlayStation 5
Vydavatel: Sony Interactive Entertainment
