Dvanáct povídek a jeden doslov ve sbírce Čím temnější, tím lepší, které dokazují, že Stephen King stále vládne nejen hororu, ale i lidskosti.
Jestli rádi chroupete Kingovy grafomanské výlevy, okamžitě kupujte. Jestli neholdujete hororům, ačkoliv název nemává vlaječkou MUST HAVE, nenechte se odradit. Tahle sbírka obsahuje několik skvostů, které potvrdí jen to, že King dokáže zaujmout každého.
Přestože i úvod zní mému uchu stejně lacině jako reklama na prací prášek, musím vám tuto knihu opravdu doporučit. Dvanáct povídek a doslov působí tak lidsky, jak jen to jde.
Nikdo si tady na nic nehraje, a i neuvěřitelné se zdá být na dosah ruky. Některé povídky už můžete znát, jiné jsou novinky a další za sebou skrývají zajímavý příběh.
Prolnutí Kingova universa je samozřejmostí a místy tak nápadnou, že nejen znalci zaplesají radostí.
V povídkách se King zaměřuje na svá obvyklá témata, a to jak v předešlé i aktuální tvorbě. Bezúčelná fabulace je ovšem jen okrajovou záležitostí a ze stávajících reakcí na knihu docházím názoru, že i to je jen osobní dojem. King neoplývá darem unudit čtenáře k smrti, naopak dokáže zaujmout, ať už jste kdekoliv na své životní cestě.
Dva talentovaní pancharti
Na úvod hutnější povídka připomíná svým laděním Pavučinu snů (lovecká výprava, chata, mimozemšťané), ale trochu i Pohádku (studna plná námětů). I když jde o parafrázi na zázračnou pilulku, chcete-li něčeho dosáhnout, zachází King v tématu i do filozofické roviny.
Dotěrná novinářka pátrá po tajemství úspěchu dvou přátel, kteří zarytě mlčí. Po vleklém úvodu se čtenáři konečně dostávají k jádru věci a odhalení tajemství, jež si oba starci měli vzít do hrobu. Chcete věřit jim, nebo Kingovi? Kingovi bych to uvěřila i s navijákem, díky nenucenému stylu vyprávění.
Pátý krok
Jednohubka, v níž jak bývá poslední dobou obvyklé vystupuje stařec a rovněž s ním i závislost na návykových látkách. Trochu primitivní vyvrcholení bez hlubšího sdělení nastane tak náhle, že se sotva dá věřit, že už je po všem. Povídka byla koncipovaná bez zbytečných odboček a působí trochu jako obsáhlý úvod pro tvůrce true crime podcastů.
Pošuk Willie
Krátký příběh působí nejprve zcela normálně, přitom se mluví o věcech zcela nenormálních. Nápověda, kam se bude příběh ubírat se sama nabízí, ale v závěru King přidá třešinku na dortu a čtenáře potěší vydařeným koncem.
Noční můra Dannyho Coughlina
Nejdelší povídka se vyjímá jako skvost v celé knize. Jeden věštecký sen způsobí hotovou lavinu událostí a nabírá stále bizarnějšího charakteru. Zejména v podobě posedlého policajta Franka. Proti němu stojí možná až příliš uvědomělý křupan z venkova.
Danny má sice něco za sebou a jeho proměna působí trochu neuvěřitelně, možná ale jen proto, že se neodehrála v rámci příběhu před očima čtenáře. Tuto maličkost lze snadno odpustit, obzvlášť když se čtenář soustředí na dechberoucí eskalaci příběhu.
„Takže dokážete věřit v Boha, ale ne tomu, že se mi zdálo, kde je tělo Wickerové. Říkám to správně?“
King předkládá příběh zdánlivě neuvěřitelný, ale nezapomíná si jej obhájit. Až na ten tradičně slabší konec lze jen máloco vytýkat. Příběh je jeden z těch, který by stál za filmové zpracování, stejně jako se jej dočkala povídka Skryté okno do skryté zahrady.
Finn
S lehkým nadhledem vyprávěná povídka zprvu docela baví, než nabere temný ráz. Únos nevinného nekončí omluvou a bonboniérou, ale daleko hůř. I když je konec jednou z řady dalších zvláštností z pera Stephena Kinga, je zřejmé, co nám chtěl říct.
Slide Inn Road
Cesta za umírající tetičkou, která se nedaří od samého začátku. Zapadlé auto je to nejmenší, co pětičlennou rodinu potrápí. Opuštěný a vyhořelý hotel si jako kulisa říká o průšvih.
V povídce se neodehrává jen souboj s padouchy, ale i mezigenerační spory a traumata zde snadno vyplouvají na povrch. Podařená je povídka zejména v poslední větě. Každý dostane, co si zaslouží.
Rudé znamení
Snadno předvídatelný příběh o invazi mimozemšťanů neobsahuje sdělení, ani žádnou výraznou expozici. Vše vysvětlující dialog mezi policistou a vrahem povídku značně zkrátil a zařadil ji mezi ty méně výrazné.
Odborník na turbulence
Slabší sci-fi povídka, která je v knize možná jen do počtu. Ať chci, jak chci, můžu k ní jen říct toto: tak originální námět, až se zdá nudný.
Laurie
Krásný příběh, který se jednorázově prolne v následující povídce, je o vyrovnávání se se smrtí a nalezení opěrného bodu. Protože nikdy není pozdě na to začít aspoň částečně znovu.
Myslím, že King vybudováním dojemného vztahu Loyda se štěnětem a nastíněním hrozby, chtěl vyloženě vydeptat čtenáře. Já neprozradím, jestli se hrozba vyplní, jen zdůrazním, že tady je čtenář absolutně pohlcen vyprávěním a směřováním povídky. Bohužel musím podotknout, že úplný závěr je nemastný neslaný.
Chřestýši
Chtěli jste pokračování Cuja? Máte ho mít. Povídka, která je sice příjemná, ale jevila se mi jako nejméně vypravěčsky přehledná, se zabývá osudem Vica Trentona, otce malého Tada, který zemřel kvůli vzteklému bernardýnovi. Vic se v podzimu svého života těší jen na poklidné stáří, události kolem bláznivé sousedky a jejích dávno mrtvých dvojčat ho ale přinutí podívat se zpátky do minulosti.
King tak podal svým fanouškům vzrušující vhled do svého světa, který nechává podobné pokusy daleko za sebou (ano, narážím na pokračování Stmívání). Výrazná postava posedlého policajta přidává povídce na pikantnosti a trochu ji vytrhuje z nostalgie a béčkového strašení. Zajímavá je hlavně díky hlavní postavě. Všehovšudy povedený kousek, o kterém se dá říct jen jedno: hrň sem další, Stephene.
„Láska a nenávist jsou také dvojčata.“
Snící
Průměrná povídka, u níž mi teď chvíli trvá, než si název spojím s obsahem. King zavede čtenáře k veteránovi vietnamské války a jednomu, jakože Zdvořilému vědci, Ten se snaží nahlédnout za oponu věcem nám vzdáleným.
Možná ani nevíme co žije na dnech oceánů, mužná jen tušíme, co se nachází v oblastech vesmíru, kam dohlédneme teleskopem, ale co je dál? A co je v našich snech? Několik otázek zůstává v závěru neodpovězeno, ale příběh se snaží vyznít jako příslib další hrozby, ovšem stejně neurčitý jako to, co se skrývá za oponou světa, který známe.
Odpovídající
Velice poutavý příběh, který na závěr slupnete jako malinu. Když Phil potkává záhadného staříka, který zná na vše odpověď, nepřijde mu nijak věrohodný, dokud se nestane to, co starý muž předpověděl. Po několika letech potkává Odpovídajícího podruhé a tentokrát z něj vůbec nemá radost. Život nakonec Philovi přinese jiný pohled na věc a donutí k zamyšlení i čtenáře.
V závěru se Phil ve spárech smrti setká s Odpovídajícím ještě jednou. Jaké otázky bude mít tentokrát? King v tomto okamžiku nastolí jeden ze svých příjemných konců. Jako tečka za celou knihou nemá tato povídka chybu.
Jestli jsem vás nenavnadila dosud, jen sotva to budu dělat nyní popisem obálky, která se úzce pojí s jednou povídkou a možná představuje formu easter eggu. Novinka Stephen Kinga dále ukazuje, že tato legenda pořád žije. A každý čtenář by měl minimálně jedno jeho dílo mít přečtené, tak proč nezačít tímto?
Za sebe můžu doporučit: Pošuk Willie, Noční můra Dannyho Coughlina, Finn, Laurie, Odpovídající. Určitě si ale dokážete vybrat sami ty své TOP, tak s chutí do toho.
Stephen King: Čím temnější, tím lepší
Vydal: Pavel Dobrovský – BETA s.r.o. (2025)
Překlad: Adéla Bartlová
Počet stran + vazba: 478, hardback
Cena: 416 Kč
