Chmurný Válečník je velmi pozoruhodným románem, který překypuje skvělými nápady i ryze unikátními postavami, ale neocení jej každý. Chmurný Válečník totiž značně vybočuje ze zavedených mantinelů žánru fantasy a vůbec lineárně vyprávěného příběhu. Stručně řečeno, kdo od knihy čeká vyprávěný příběh od A do Z, bude zklamán.
Už při čtení anotace se totiž nabízí lákavá představa velmi jednoduchého příběhu, ve kterém Chmurný Válečník prochází světem při hledání smyslu života a u toho překonává nejrůznější překážky, poráží roztodivné protivníky a zažívá pikantní noční dobrodružství s ženami.
Tuto představu je třeba velmi rychle pustit z hlavy, protože vyprávění Alistaira Rennieho je všechno, jenom ne lineární.
Nejsem si úplně jistý, zda to byl autorův záměr nebo je to jen čistě moje spekulace, ale o stylu vyprávění příběhu v románu referuje autor již v samotném počátku. Na prvních stránkách knihy totiž označuje normální svět za „lineární“ a speciální jedince, Metaválečníky, za „nelineární“.
Čili vyprávění o nelineárních bytostech také logicky musí být… no, nelineární.
Roztříštěné epizody
Děj románu tedy nelze připodobnit k pomyslné lince, nebo linkám, které se táhnou od začátku knihy, všemožně se větví, zaplétají, spojují a rozpojují, aby na konci textu přinesly nějaké vyřešení problému.
Rennie se zaměřuje na své Metaválečníky, kterým věnuje plnou pozornost a vyprávění zcela záměrně tříští do kratičkých, vyhrocených, ustavičně akčních nebo napínavých epizod, které na sebe ani tak úplně nenavazují.
Než čtenář přijde na to, že postupným hromaděním těchto střípků se mu skládá příběh dohromady, bude ustavičně nadávat, kdy už začne nějaký děj?!
Odpověď je prostá – tyhle střípky, tahle epizodní střetnutí a mihnuvší se postavy, to je základní kámen celé knihy.
Ruku na srdce, z těch nahromaděných střípků postupně nevznikne nějaká ohromná a dech beroucí mozaika, kterou oceníte až tedy, kdy ji poskládáte a od díla poodstoupíte. V Chmurném Válečníkovi má svůj smysl každý střípek sám o sobě.
Každou epizodku autor vybrousil k dokonalosti, každou vystupující postavu propracoval a promyslel do jemných detailů, aby ve čtenáři vzbudila nějakou reakci. Když už se bavíme o reakcích, je jedno, zda to má být lítost, vztek, sympatie či hnus. Cílem je prostě vyvolat reakci a to se Renniemu daří na výbornou.
Metaválečníci nenacházejí oddychu
Jedno rychlé varování na úvod, Metaválečníci v knize nemají absolutně nic společného s metabarony, kteří hrají hlavní roli ve fenomenálním sci-fi opusu Kasta metabaronů Alejandra Jodorowskyho. Konec varování.
Klíčové v názvu postav je slovo „meta“ které v knize Chmurný Válečník označuje cosi „za“ nebo „nad“. Rennieho Metaválečníci tvoří soubor unikátních postav, které se absolutně vymykají z mantinelů jejich literárního světa, ale současně v něm žijí a působí.
Každý z nich je jiný a nečekaný, v knize se neobjeví ani jeden stereotyp. Nečekejte barbary se sekerami a plavovlasé lukostřelce. Nereprezentují ani žádné frakce či klasické strany doba a zla. Prostě žijí volně roztroušení po světě a navzájem si jdou po krku. Autor k tomu neřekne proč ani odkud se vzali, prostě jsou a bojují.
Metaválečníky můžeme chápat jako přírodní živly, které se potkávají, jeden hubí druhého, aby je vzápětí zabil další, který šel prostě a jednoduše úplnou náhodou okolo. Zapomeňte na nějaký řád, musíte přijmout roli diváka, který se na ten neuvěřitelný mumraj akčních scén a odvážných a netradičních postav divá a užívá si to.
Tohle je žánr meč a magie ve své nejsyrovější podobě očesaný od všech pozlátek. Zůstává jen nemilosrdný boj na život a na smrt.
Sžíravé sperma a další lahůdky
Metaválečníka reprezentuje vždy jeho dedikovaná zbraň a nějaký atribut. Jeden si libuje v hnusu a odpornosti, druhý rád oheň, tak s sebou v pytli nosí žhavé uhlíky, třetí využívá k boji jinak obyčejné kuchyňské potřeby, varlata čtvrtého dokáží ejakulovat semeno, které rozežírá živé bytosti zevnitř.
Soupis Metaválečníků je přehlídka neuvěřitelně originálních nápadů a občas i těžko stravitelných kombinací. Rennie ale s jejich popisem příliš času neztrácí.
Pomocí vhodných slov jejich představení omezuje na naprosté minimum, omezuje se jen na náčrt postavy tak, aby zbytek práce nechal na čtenáři, aby si ji domyslel sám. Chmurný Válečník z bohaté konkurence nakonec vychází jako jeden z těch nejnormálnějších.
Tyto postavy se naprosto vymykají z klasického lidského světa, v němž žijí, ale veřejnost na ně nijak přehnaně nereaguje. S lidmi většinou nespolupracují, respektive omezují své kontakty na uspokojování základních lidských potřeb, jako je jídlo a sex.
Metaválečníci neslouží králům, nepracují pro pány podsvětí ani sami žádnou takovou organizací neřídí. Prostě ve světě jsou a Rennie se nijak přehnaně nesnaží ani naznačovat, jak by jejich působení v lineárním světě vypadalo dál. To by ho příliš zdržovalo od divokého víru boje na život a na smrt.
A jelikož je Metaválečníků na světě hodně, občas se potkají a začne mela. Pokud oceňujete dílo George R. R. Martina pro jeho nesmlouvavý vztah k literárním postavám, Rennieho budete milovat.
Skoro až s lítostí budete číst o úmrtích tolika vymazlených a originálních bojovníků, i když se vám spíš hnusili. Stejně rychle nesmlouvavě, jako se na scéně objevili, z ní zase mizí.
Dozajista bohatý literární svět
Chmurný Válečník je zasazený do fiktivního světa, který má dokonce i svou vlastní mapu, názvy zemí, měst i obyvatel, ale autor s nimi pracuje jen do té míry, že v jejich kulisách nechává odehrávat střety Metaválečníků.
Nelze říci, zda je to svět středověký, evropský, asijský, zda je to steampunk, western či klasická fantasy. Nejblíže bychom mohli Chmurného Válečníka zařadit do New Weird, a to jen proto, že sám název New Weird vznikl prostě proto, aby obsáhl všechny ty „divné“ věci, které se jinam nehodí.
Důležité pro literární svět uvnitř knihy je, že Rennie má o něm jasnou představu a čtenáři je zprostředkovává jen velmi náznakově tak, aby si zbytek domyslel (a pak trpěl, že občas velmi lákavé myšlenky a nápady dál nerozvíjí).
Čtenářský zážitek z Chmurného Válečníka leží především na jednotlivých Metaválečnících. Na jejich vlastnostech, na jejich soubojích a rozmluvách. Nejblíže se dá tento styl příběhu přirovnat k dílu rozporuplně přijímaného (leč pro vývoj fantasy nesporně přínosného) autora Michaela Moorcocka.
Například jeho Věčný Bojovník svým způsobem připomíná Chmurného Válečníka v tom, že oba hrdinové bezcílně brouzdají po zemi a hledají smysl života zatímco se kolem nich děje mnoho násilí. Rennie ale dokázal osekat veškerý balast, takže jeho kniha je řádově o polovinu kratší a na její kvalitě je to výrazně znát.
Dlužno však podotknout, že ne všichni budou z Chmurného Válečníka nadšení (to nebyli a nejsou ani čtenáři Moorcocka). Pro mě osobně je Chmurný Válečník originální a zajímavé dílo, které se vymyká zavedeným mantinelům žánru a nabízí skvělou porci imaginace.
Současně ale může být Chmurný Válečník naprosté zklamání pro ty, kteří čekali pevné či alespoň pevnější dějové mantinely, mezi kterými by se postavy pohybovaly a nějakou jasnější vizí.
Chmurný Válečník není ani tak hlavní hrdina jako spíš provázek, na který se navlékají korálky tvořené ostatními Metaválečníky. Kdo tento styl románu nepřijme, jemu bude v románu chybět zápletka, její řešení a vlastně celý děj.
A taky to avizované násilí a ustavičný boj. On tam tedy přítomen je, ale autoři anotace se nechali maličko unést superlativy, takže člověk očekává krev a tělní tekutiny v explicitních popisech tryskající z každého kousku těla a Rennie je sice velmi přesný ve svých popisech, ale nikoliv perverzní. Prostě tak akorát.
Krásný jazyk (jakože řeč)
Chmurný Válečník nabízí výborný zážitek už na úrovni samotného jazyka, kterým je napsaný. Alistair Rennie využívá slovních hříček, nebojí se novátorství, ale současně jde text bez problémů číst i v akčních a dramatických pasážích, aniž byste se zasekli o hradbu slovní ekvilibristiky.
V tomto bodě je třeba ocenit a vyzdvihnout také překlad Romana Tilcera, který si s očividným gustem pohrál s převodem anglických vět do českých a uchoval vysokou uměleckou úroveň textu tak, abychom si ji mohli vychutnat i v naší mateřštině.
Nakladatelství Planeta9 si dalo záležet nejen na překladu, ale také na fyzické podobě knihy. Pevná vazba s hrubým přebalem, na kterém se nachází vynikající ilustrace Tomáše Kučerovského patří skutečně k tomu nejlepšímu, co se na českém knižním trhu dá pořídit.
Děj tvoří kapitoly, jejichž nadpis se roztahuje vždy přes dvoustranu, což vede k tomu, že si jako čtenáři kupuje hodně prázdných stránek. Jenže ono to k formátu knihy a jejímu obsahu patří. Samotné názvy kapitol, i jejich vysázení na stránce, totiž jsou značně „nelineární“ nebo možné lépe řečeno netradiční, takže samy o sobě tvoří součást obsahu příběhu.
Závěrem
Planeta9 vydala vynikající román, novátorský, současně důvěrně známý, skvěle napsaný a výborně přeložený. Za svou originalitu bude platit tím, že nenaleznete jednoznačně kladné přijetí.
Přehlídka originálních a fascinujících Metaválečníků je dostatečně lákavá a zábavná, aby ospravedlnila smysl této knihy.
Alistair Rennie: Chmurný Válečník
Vydal: Nakladatelství Planeta9, 2021
Obálka: Tomáš Kučerovský
Překlad: Roman Tilcer
Počet stran: 360 / pevná vazba
Cena: 359 Kč
