V minulém díle jsme řešili jak jsem si našel překladatelku na převedení knihy do angličtiny a jak probíhal samotný proces překladu. Teď jsme ve fázi, kdy je kniha hotová. Máme před sebou 400 stránek našeho textu v angličtině. Finance na překlad jsem získal i pomocí crowdfundingu, takže jsem nebyl v mínusu. Už zbývá jen ten malý detail, nějak to dostat do světa.
Tradiční cesta
Ještě před nějakými sedmi lety byla tradiční cesta ta jediná. Cesta, kterou vydávám i v České republice. Pošlete rukopis do nakladatelství a budete doufat, že se vám ozvou, když máte známé, možná vyloví váš rukopis z hromady přednostně. Na anglicky mluvícím trhu většina velkých tradičních nakladatelství nebere autora bez agenta, ale shánění agentů funguje na stejném principu, jen rukopis se prostě posílá do agentur a ne do nakladatelství. Samozřejmě, stejně jako váš rukopis, tam bude i rukopis desítek tisíc jiných. Konkurence je velká.
Já zkoušel oslovit několik agentur i nakladatelství různých velikostí, ale nakonec jsem se rozhodl jít trochu jinou cestou. Cestou, před kterou v ČR aspirující autory spíš varuji – vlastní vydání. V angličtině nyní nazývané indie (od slova „independent“ – nezávislý)
Zbavení se předsudků
Ještě před pár lety byl nějaký „samonáklad“ jen rychlou cestou, jak se zruinovat. Autor investuje velké peníze do knih, které bude mít někde v garáži, bude mu na ně sedat prach a nic neprodá.
Potom přišel Kindle a jiné čtečky, a platformy jako Amazon (a jiné) doslova změnily fungování knižního trhu. Jsou tu tisíce úspěšných autorů, kteří buďto začínali u nezávislého vydávání na Amazonu nebo tam jsou neustále. Jenom z těch, kteří jsou překládání do češtiny, můžeme jmenovat Nicka Webba (Stará Flotila), Marko Kloose (Smlouva na život) a samozřejmě Andyho Weira (Marťan).
Zároveň spousta úspěšných autorů, kteří po léta vydávali v tradičních nakladatelstvích, přechází i na nezávislé indie, například Kevin J. Anderson (Sága sedmi sluncí, Duna), Eric Flint (Koruna otroků), nebo Kristine Kathryn Ruschová (Kroniky Fey).
Já sám celá léta lidi přesvědčoval, že vydávat takhle nezávisle a samostatně je nesmysl. Ale potom jsem byl přesvědčen čísly. Změnil jsem názor. Trh se za několik let opravdu radikálně změnil. Spousta lidí samozřejmě bude stále ráda tvrdit, že indie autor není „opravdový“ autor, ale to nám může být jedno.
Uvažujte digitálně
Na fotce z PragoFFestu jsme spolu s Isabel a anglickým vydáním Hranic impéria. Vypadá to krásně, ale 99 % prodaných kopií knihy bude elektronická verze. Tištěnou knihu je dobré mít v nabídce, protože někdo může chtít právě tu tištěnou a měl by mít tu možnost, ale většina prodejů na Amazonu a podobných obchodů bude ve formě e-booku. Čtenáři si kupují hromady knih do čteček a když se jim nějaká hodně zalíbí, koupí si i tištěnou verzi do poličky.
Tím vám samozřejmě odpadají jakékoliv náklady za tiskárny a skladování a taky nepotřebujete do ničeho investovat. Jak to ale je s tou fyzickou kopií? Prakticky stejně díky systému, který se jmenuje print-on-demant (tisk na požádání), který zavedl Amazon a spousta jiných firem (nejkvalitnější je Draft2Digital, jejíchž produkty můžete taky dát na Amazon).
V praxi to funguje tak, že někdo si koupí jednu knihu, ta jedna se mu vytiskne a pošle. Navíc se tiskne v té tiskárně, která je nejblíže místu doručení, aby bylo co nejlevnější poštovné. Samozřejmě, že je to dražší než kniha vyšlá v nákladu 3000 kusů, ale už ne tak výrazně jako před lety.
Udělej si sám a podobné hrůzy
Co tedy potřebujeme k nahrávání na stránky typu Amazonu? Vlastně jenom rukopis knihy ve zlomu (na zlom je k dispozici spousta programů) a ve formátech pro čtečky (mobi a epub). Dále potřebujeme profesionálně vypadající obálku a to je vlastně všechno. Pokud nemáte vlastní ISBN kód, stránky jako Amazon vám nějaký přidělí, ale je lepší obstarat si vlastní, máte potom nad vlastním dílem větší kontrolu. V České republice vám ISBN kód vydá zadarmo Národní knihovna.
Co rozhodně nesmíme podceňovat, je obálka. Známé přísloví říká, že bychom neměli soudit knihu podle obálky, ale stejně to všichni dělají. Pokud nejde o známého autora, pak je obálka tím, co vás v knihkupectví přesvědčí vytáhnout knihu z regálu a podívat se na ni. Zároveň pokud obálka vypadá profesionálně, nikoho nebude zajímat, jestli to vydalo tradiční nakladatelství nebo nezávislý autor. Dobrá obálka je dobrá obálka.
Já pro obálku použil stejné obrázky jako pro české vydání a jenom jsem nechal udělat nový frontopis. Jinak je spousta stránek, kde si ne moc draze můžeme koupit existující obrázky na obálky knih, často hodně kvalitní.
Při nahrávání musíme samozřejmě napsat i anotaci knihy, vybrat ze seznamu žánr a podobné věci, aby čtenáři knihu snadněji našli. Nakonec musíme nastavit i cenu. Výhodou je, že nic není neměnné pokud budeme chtít později udělat jakoukoliv změnu, můžeme jednoduše nahrát nový soubor nebo něco změnit a nová verze bude k dispozici do jednoho dne.
Za všechno může…
Indie vydávání má jeden velký psychologický blok a člověk se na to musel připravit. Když vydáte knihu tradičním způsobem a z jakéhokoliv důvodu se jí nedaří, vždycky to můžete svést na nakladatele, grafika, marketéra…
U indie vydávání za všechny problémy můžete nadávat jenom a jenom sobě. A já těch chyb a omylů udělal už spousty a spoustu jich ještě udělám. Všechno se teprve učím. Výhodou je, že mám spoustu času, ta kniha tam zůstane a přibudou k ní další.
Jenom za leden mi prodeje na Amazonu vydělaly víc, než první náklad mojí prvotiny před deseti lety. Takže asi jsme na dobré cestě.
Doufám, že se ke mně spousta z vás přidá. Protože tady není konkurence, čtenářů je hodně a pořád chtějí něco číst.
