Černý dům navazuje na kultovní fantasy román Talisman. Stephen King ho napsal společně se svým přítelem Peterem Straubem.
Ve Wisconsinu dojde k sérii nelítostných vražd, které připomínají nelidské řádění šíleného Alberta Fishe před desítkami let, a proto se neznámému vrahovi začne říkat Rybář. Velitel místní policie nemá s takovým druhem zločinu zkušenosti, proto požádá o pomoc detektiva Jacka Sawyera.
Jenže – jsou vraždy opravdu dílem duševně nemocného člověka, nebo v tichém městečku řádí tajemná zlá síla? Čím to, že se Jackovi při plném vědomí zdají podivné sny? Možná se mu někdo snaží něco sdělit… Jack už nemůže vzkazy ignorovat a nechá se vtáhnout do vlastní skryté minulosti.
Černý dům je pokračování předchozího dílu Talismanu, výhodou však je, že ho může číst i čtenář, jenž předchozí díl nečetl. Hlavním „hrdinou“ příběhu je Rybář, vrah, který řádí ve Wisconsinu.
Zaujal mě způsob, jakým nás spisovatel seznamuje s jednotlivými hrdiny. Čtenář se totiž promění ve vítr a postupně nahlížíme do jednotlivých domácností. Vidíme běžný život hrdinů, jak fungují, co dělají či kam chodí do práce.
Anebo jim nahlížíme přes rameno, když dělají něco nekalého. Přijdete si skoro jako v pohádce. Užíváte si zvláštního divadla a říkáte si, že tady by se vám líbilo žít. Tedy až do chvíle než uvidíte mrtvé dítě… tím idyla jednoho městečka končí a začíná děsivé a nekonečné řádění.
Díky tomu je do příběhu zatažen i Jack Sawyer, jenž žije ve Žlebech. Vyspěl a stal se z něho dospělý muž, který šel svoji cestou. Navíc je v předčasném důchodu, tak má konečně vytoužený klid. Přesto vyslyší prosbu o pomoc ve vyšetřování vražd malých dětí. Svědomí mu totiž nedovolí zůstat stranou, byť je mu to nepříjemné.
Děsivá temnota všude, kde se podíváš…
K tomu spadá i návštěva míst, které ukrývají děsivou temnotu. Patří sem nejenom Černý dům, kam se normálně zdravě uvažující člověk bojí přiblížit, ale taky domov důchodců s divnou atmosférou.
Někdo si u tohoto díla stěžuje na dlouhé a vleklé popisy, já si je užívám. Dodávají vyprávění tu správnou hororovou atmosféru plnou beznaděje a zoufalství. Zároveň oba autoři skvěle dokázali rozepsat pocity jednotlivých protagonistů. Od klidného života až po okamžik, kdy najdou kus mrtvého dítěte ve svém domově.
King šel až za hranice toho, co známe a rozepsal nejenom pocity oběti, od děsivého prozření až po šílené smíření, ale taky jednotlivé reakce okolí. Od náhodné „kelišové“, která jako správný radar hlídá, co se kde šustne, a jakmile vidí něco nezvyklého, tak to hned hlásí. Až po reakci manžela, jenž najde svoji psychicky rozloženou ženu na základě takového upozornění.
Psychologické hrátky…
King a Straub jsou mistři v psychologických hrátkách. Takže je dobré vnímat knihu z vícero vrstev vyprávění. Párkrát se mi stalo, že jsem se trochu ztratila, ale oba spisovatelé svého čtenáře znají a umí ho navést zpět na správnou cestu.
První polovina vyprávění se nese v duchu seznamovacím, pomalý rozjezd postupně odhalující všechny a všechno, co vedlo k děsivým vraždám. Až v druhé polovině se začne něco dít a čtenář přejde do hrůzných okamžiků, které si nedokážete ani představit. Bolest, strach a bezmoc. Tři slova provázející celou knihu. A proto i chápete hrdiny, když propadají zoufalství a neví, jak šíleného vraha zastavit.
Příběh odpovídá temnotě, která je již patrná z přebalu knihy. Chátrající rodinný dům uprostřed ničeho skoro jakoby vyskočil z nějakého hororového filmu. Kolem je pustina s uschlou trávou a jeden rtvý strom nad nímž poletují krkavci. Jak výstižné, že? Skoro jakoby chtěl spisovatel čtenáře varovat před hrůzou, do níž se čtenář zaboří.
Dva tábory, které knihu čtou…
Vlastně i chápu ty, kteří Černý dům nesnáší. Tahle kniha skutečně není pro každého a sama jsem si v některých chvílích musela dát od čtení pauzu, poněvadž některé části příběhu jsou velmi silné a depresivní. Přidávám taky úryvek:
Byla naživu, když ji Rybář prostrkal dveřmi vedle proděravělého poutače na coca-colu. Určitě se bránil, určitě křičela. Rybář ji dotáhl k zadní stěně a umlčel ji několika fackami. Velmi pravděpodobně ji uškrtil. Položil její tělo na podlahu a rozložil jí údy. Kromě tenisek New Balance ji stáhl všechny šaty od pasu dolů, prádlo, džíny, šortky, nebo co měla Irma na sobě, když ji unesl. Potom ji Rybář amputoval pravou nohu. Použil k tomu nějaký dlouhý silný nůž, a bez pomoci sekáčku nebo pily odřezával maso a kosti, dokud se mu nepodařilo nohu oddělit od těla.
Horory jako takové mi nevadí, ale nedávám přesně tenhle druh ve stylu Saw a dalších šíleností. Ale tady mě nutil číst dál um spisovatelů, kteří to do vyprávění dávají minimálně a pak se hned zaměří na psychiku postav. Nemazlí se totiž nejenom se svými hrdiny, ale taky se čtenářem.
Právě ten si šáhne na dno toho, co je ochoten snést. A řekla bych, že je dobře, že začátek byl rozjezdový a pouze nás vtahoval do děj. Protože v druhé polovině jsme to dostali se vší surovostí, které je King a Straub schopen.
Upřímně málokdy se mi stane, že by autoři měli takhle promyšlený nejenom svět, ale i postavy. A proto si pamatuji i ty, jež se příběhem pouze mihnou, ale zanechají ve vás otisk. Pamatujete si je a záleží vám na jejich osudu. S překvapením jsem zjistila, že jsem se k některým osudům vrátila znovu.
Ano, Černý dům je rozporuplná kniha. Jedni ji budou nenávidět, druzí milovat. Já patřím mezi ty, kteří ji milují a oblíbili si jí. Pakliže jste milovníci jste milovníci podivných vyšetřování, hrozivých vražd a neuvěřitelně výborně propracované psychologie hrdinů, tak Černý dům mohu vřele doporučit.
Stephen King, Peter Straub – Černý dům
Vydal: Nakladatelství Pavel Dobrovský – Beta s. r. o., 2023
Obálka: Robin Brichta
Počet stran: 612
Cena: 530 Kč
