Šestice nepravděpodobných spojenců z různých zemí a různých armád dostane jedné noci roku 1945 za úkol unést vlak směřující do Hamburku. Tohle je operace Vanguard. Tady jde o všechno – a především o zabránění vzniku Čtvrté říše.
S některými z nich vás čeká ještě pěkných pár hodin zábavy – asi tak pět až deset v závislosti na zvolené obtížnosti singleplayeru a vašich schopnostech, celkem si s nimi užijete devět misí.
Kingsley, Webb, Petrova, Jackson a Riggs se setkávají ve vězení na velitelství gestapa v Berlíně. Zde se začínají odvíjet jejich příběhy – jak se dostali do armády nebo jaké průšvihy stihli napáchat, než se přidali k operaci Vanguard?
Hráč tak získává možnost seznámit se nejen s jejich minulostí, ale i speciálními schopnostmi. Každou ze sedmi následujících misí ho provede jeden z uvedených protagonistů. Teprve v té úplně poslední se potkávají, aby společně… ale to už musíte zjistit sami.
Nažhavte grafárny
Nemusíme si nic nalhávat. Call of Duty: Vanguard je po grafické stránce opravdovou lahůdkou. Téměř realistickou animaci si lze upravit asi tak na tisíc různých způsobů, abyste dostali přesně takový zážitek, na který nebudete potřebovat Kinedryl a vaše grafická karta hodně dlouhou dovolenou na Antarktidě.
Nastavení náročnosti detailů, vykreslení odlesků a setup dalších podobných vyožeností umí pěkně potrápit hardware. Kvalita zobrazení odpovídá zátěži, ale při ultra detailech na 2K si na svůj strop sáhne i taková karta jako NVIDIA GeForce GTX RTX 3090. Drobnou úpravou ji lze lechtat kolem 70 %, avšak některé cut scény jako by tato nastavení nerespektovaly a zatěžují kartu nad úroveň běžného hraní.
CoD: Vanguard počítá s využitím DirectX 12, zážitek z grafických detailů hodně vylepšují Ray tracing, DLSS a další podobné hračičky, přestože v systémových požadavcích najdeme zmínku o NVIDIA GeForce GTX 1060. V takové konfiguraci však nelze počítat s nejvyššími detaily a rozlišením.
Tvůrci počítali i se streamery. Hra podporuje mód, ve kterém se nezobrazují reálná jména spoluhráčů v multiplayeru. Ovšem nejspíš zapomněli umožnit úplné vypnutí oznámení chatu pro hraní v singleplayeru, nebo ho až příliš dobře ukryli, a tak se všichni sledující dozví, kdo z vašich přátel na Battle.net se právě přihlásil a kterou hru zapnul.
Alternativní dějiny inspirované realitou
Operace Vanguard, tak trochu sebevražedná mise, svedla do jedné cely pětici vojáků, z nichž minimálně čtyřem sloužila jako inspirace reálná osobnost z dějin 2. světové války. U velitele skupiny Arthura Kingleyho to byl Sidney Cornell, afroamerický parašutista oceněný medailí za hrdinství. Kingsley je však ve hře prezentován jako Brit.
Předobrazem Poliny Petrovy byla sovětská sniperka Ljudmila Pavličenková, která se do dějin zapsala 309 potvrzenými odstřely. Osudy Wada Jacksona inspiroval americký pilot Vernon “Mike” Micheel oceněný Záslužným leteckým křížem. Lucas Riggs je ve hře prezentován jako Australan, jeho vzorem však byl Novozélanďan, který bojoval v severní Africe, Charles Upham – což hráči z Nového Zélandu nesli skoro jako zradu, že jim tvůrci hry sebrali národního hrdinu.
Vzhledem k rozdílným osudům těchto postav od začátku války získá hráč možnost vyzkoušet si různé typy misí – od klasických pozemních přes sniperské až po leteckou bitvu. Každá z postav má přitom svá specifika, například drobná a mrštná Polina Petrova je výrazně rychlejší při pohybu v podřepu.
Hra dokonce nabízí jednu speciální misi, ve které se tato sniperka pohybuje po budově větracími šachtami a hraje si tak s nepřítelem jako kočka s myší. Petrova je však v tomto případě spíš tou myší. V roli Kingsleyho si opravdu vyzkoušíte velení jednotce.
Propojení společnou misí těchto protagonistů s následnými odskoky do jejich minulosti dává perfektní smysl, příběh je propracovaný přiměřeně herní době. Hráč se díky němu dozví, proč se postavy chovají právě tímto způsobem a jaká byla jejich motivace pro zapojení do nebezpečné akce s hodně nejistým výsledkem.
Nepřátelé chytřejší než spojenci
CoD: Vanguard nabízí čtyři úrovně obtížnosti, které se od sebe liší především tím, kolik zásahů vydržíte. V případě té nejlehčí se můžete téměř procházet po minovém poli, zatímco veteráni padnou po dvou, maximálně třech ranách a pes je zvládne složit na jediné zakousnutí.
Jak je u této herní série zvykem, nemusíte hledat lékárničky, stačí se na pár vteřin uklidit do bezpečí a postava se vyléčí sama. Checkpointy, ke kterým se v případě úmrtí vracíte, jsou zejména v úvodní fázi hry relativně časté, což ocení zejména hráči na vyšších obtížnostech.
Abychom ale jenom neplýtvali superlativy, je třeba zmínit i několik celkem nepříjemných aspektů. Například UI. Zatímco vaši nepřátelé jsou občas jako čarostřelci, jejichž kulky častěji najdou cíl, vaši NPC spojenci občas připomínají bandu retardů. Ignorují nepřátele a hozené granáty, mohou vás vytlačit z krytu, zastoupit cestu do bezpečí nebo nabíhají přímo do vaší střelby.
Některá místa ve hře jsou naskriptovaná tak, aby byla záměrně obtížnější, a tak najednou nelze sprintovat s kulometem, ačkoli ještě před chvílí to šlo, najdete rohy, zpoza kterých se prostě nevykloníte, a nastávají i takové situace, že se po smrti objevíte na check pointu uprostřed palby, takže vteřinu po znovuzrození jste znovu mrtví. To, že nenecháváte stopy ve sněhu, nelze odstřelit zámek nebo prostřelit zábradlí už jsou proti tomu jen drobné detaily.
Ve většině misí existuje více než jedna možnost, jak ji vyřešit. Celkem zajímavá situace ale nastane, pokud se úkol rozhodnete vyřešit ještě úplně jinak, než jak tvůrci zamýšleli. V misi, kde Petrova běží se svým bratrem, máte toho pomatence následovat. Jakmile ho předběhnete a splníte úkol dřív, než vám on řekne, nedoběhne na určené místo a hra nemůže pokračovat. Následuje tedy restart celého levelu.
Jindy zase není počítáno s tím, že byste po cestě sebrali jiné zbraně, než jaké máte v cut scéně, a tak při další animaci o vaše pracně nasbírané samopaly zase přijdete.
Zajímavými zlepšováky oproti předchozí Warzone je například možnost slepé střelby nebo posouvání objektů v prostředí, abyste si zajistili patřičné krytí. Pokud máte chytřejší myš s více tlačítky, hra je automaticky využije pro funkce jako krytí nebo dash.
Multiplayer a zombíci
CoD: Vanguard nabízí vedle příběhového singleplayeru také multiplayer, který bude pro většinu hráčů tvořit těžiště samotné hry. Nabízí větší množství postav, které se odemykají postupným levelováním, stejně jako zbraně nebo perky.
Klasické režimy Deathmatch, Team Deathmatch, Dua a Tria doplňují dvě novinky – Patrol, ve kterém hlídáte pohybující se cíl, a Champion Hill, který vychází z pravidel Deathmatche, ale vítězí tým, který s omezenými životy zůstane déle naživu. Multiplayer nabízí celkem 16 map a 4 další dedikované pro Champion Hill.
Druhým speciálním režimem jsou Zombies. Ti přinášejí další část příběhu, ve které nacisté při snaze využít bojovou magii stvořili cosi, co nápadně připomíná Stranger Things, jen se zombíky místo demogorgonů. Z herního hlediska mód připomíná například Back4Blood.
Abychom zážitek ze hraní Call of Duty: Vanguard shrnuli – jedná se o graficky vymazlenou záležitost, kterou si užijete, zejména pokud vlastníte výkonnější hardware. Nabízí nepříliš dlouhý, ale vesměs zábavný singleplayer s propracovaným příběhem, který si ale příliš neužijete, pokud neumíte solidně anglicky. Hra totiž postrádá českou lokalizaci.
Herní zážitek narušuje nemalé množství bugů a nedodělků, u kterých doufejme stále existuje šance, že budou opraveny. Lze však očekávat, že většina hráčů si Vanguard pořídí spíš kvůli multiplayeru, který oproti předchozí Warzone nabízí nové postavy i herní režimy.
Call of Duty: Vanguard
Vývojář: Sledgehammer Games, Treyarch (Zombie režim)
Vydavatel: Activision
Datum vydání: 5. 11. 2021
Platformy: PC, PS4, PS5, Xbox One, Xbox Series X | S
