Setkali jsme se s ním v zatím posledním filmu o Kapitánovi Amerika, kde pořádně vytasil drápy. Jenže mladý následník wakandského trůnu skrývá mnohem víc než jen superhrdinskou identitu. Jeho národ totiž doslova vyrostl na meteoru plném vibrania a vybudoval nejvyspělejší stát planety – o kterém nikdo nic neví! Až doteď…
Navzdory všem těm krásným africkým lokacím a wakandské mystice i technice je to další příběh, který jede podle rozjezdové, do posledního detailu propočítané šablony – akce-humor-vztahovka. Akce je přitom naprosto parádní. Především automobilová honička v Jižní Koreji, kam se Black Panther a jeho dvě ochránkyně vydávají na až bondovskou misi ne nepodobné návštěvě Daniela Craiga v Macau (včetně vychytávek a instruktáže jak od pana Q); je naprosto parádní záležitost, kde dojde třeba na souboj dodávka vs. oštěp. Jediné, co tohle může trumfnout, jsou už pak jen obrnění nosorožci ve finále. Ty by chtěl asi doma každý. Nebo aspoň na Čapím hnízdě místo surikat, kdyby ta farma k čemu byla.
Humor je pak vyloženě příjemný. Hlavně tím, jak se vyhýbá stereotypům spojeným s černošským humorem, takže žádné prdění a žádný otravný sidekick, co nezavře hubu (tuhle roli zde hraje Martin Freeman, který v roli agenta CIA britsky distinguovaně mlčí, protože jinak by ho sežraly děti horského náčelníka M´Bakua, a hraje hlavně pohledy… aby v závěru ukázal, zač je toho stíhačka). Film se prostě drží při zemi a nezapomíná, že se jedná žánrově hlavně o thriller o politickém převratu, a ani v těch nejzábavnějších okamžicích nesklouzává do ryze absurdní komedie jako poslední Thor (který je jinak pochopitelně výborný). Mile civilní je i pošťuchování hlavního hrdiny s jeho sestrou (v rámci přístupných filmů jen těžko najdete lépe využitý fakáč!) a pak milou (on prostě ztuhl, no, jako antilopa před autem).
Což nás dostává k té třetí nožičce marveláckých filmů. Vztahy. Je jich tu spousta. Nejprve děj pohání vztah prince T´Chally k jeho zesnulému otci (který skrýval až do smrti jedno hodně hnusné tajemství), pak vztah T´Chally k jeho lidem, kterým se už moc nelíbí být v izolaci a sledovat, jak „kolonizátoři“ mrví celý svět, a nakonec vztah s Killmongerem aneb pozůstatkem onoho hnusného tajemství zmíněného výše. Potud všechno v cajku. Má to napětí, postavy nejsou černobílé (to není laciný vtip, to je fakt! A navíc je tam i pár Asiatů… jasně, to už je lacinej vtip) a dává to možnost i vedlejším postavám (jako je šéf jednoho z pěti wakandských kmenů, Hraničářů, kterého ambice i charakter táhnou k záporákovi, kdežto přátelství a srdce k hrdinovi), aby se dostaly ke slovu a udělaly pár zásadních rozhodnutí.
Samozřejmě můžete jít na Black Panthera a tyhle záležitosti – které navíc nemusí všem vadit stejně – ignorovat a prostě si užívat atrakce. Mezi které v prvé řadě patří nádherná Wakanda. Jasně, pořád je to o něco horší než Lví král, ale Lví král je prostě Lví král. Navíc tu nehraje Elton John, ale to neva, soundtrack je výborný a šlape… Možná si teď myslíte, že si dělám srandu, ale ta přes dvacet let stará disneyovka je v Black Pantherovi dost silně cítit – jak v některých scenériích, tak třeba v postavě šamana Zuriho. Tyhle drobné detaily spolu s výše uvedenou akcí a dynamikou založenou na vyvíjejících se vztazích jsou přímo zodpovědné za skutečnost, že více jak dvě hodiny podívané utečou jako voda.
Jinak je ale Black Panther skvělá podívaná, kde zazní i jedna zásadní hláška aplikovatelná i na současnou střední Evropu. Když T´Challovi jeho kamarád říká, že po otevření hranic přijdou cizí lidé se svými problémy, král odpovídá, že Wakanda je dost silná a poradí si s tím. Black Panther má prostě odvahu, a proto je tak sympatický.
[review]