Že jste se chtěli jen bránit? BUM! Teď už je to asi úplně jedno. Spojené státy tak dlouho budovaly obranný jaderný arsenál na obranu proti Rusům, až vybombardovaly samy sebe. A když se spad rozptýlil, vzniknul úplně nový svět s novými pravidly a novými živočišnými druhy.
Philip K. Dick je mezi fandy a znalci žánru sci-fi pojmem. Právě proto stojí za to vytáhnout na světlo jeden z jeho starších a méně známých kusů s poněkud krkolomným názvem Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě (dále radši už jen Dr. Krvemsta). Starším ročníkům připomene tento název známý Kubrickův film Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, a ano, spojitost tam opravdu je – téma jaderné války.
Originál tohoto titulu spatřil světlo světa v roce 1964 a stejného roku se dočkal i nominace na cenu Nebula za nejlepší román; český překlad vyšel v Argu až v roce 2009, jedná se tedy v českém prostředí o jedno z méně známých mistrových děl. Tehdy už třetí světová válka nebyla tak žhavým tématem jako v době, kdy Dick toto dílo psal. Na druhou stranu – pokud se vrátíte zpátky v čase, uvědomíte si, že tahle dnes už zdánlivě zažehnaná hrozba byla v nedávné minulosti několikrát sakra aktuální.
Válka? Nikoliv!
Počátek apokalypsy byl v kontextu mnoha dnešních postapo děl sice originální, ale ve své podstatě vlastně dočista hloupý. Žádní zombíci ani mimozemšťané se tentokrát nekonají. Příčinou je obyčejná chyba automatického obranného systému, díky níž se začnou sypat na Ameriku bomby ve chvíli, kdy není proti čemu se bránit.
Víceméně celý děj Dr. Krvemsty, nepočítáme-li poměrně krátké intermezzo, se odehrává sedm let po nešťastné nukleární události. Zavádí do nás do Kalifornie do jedné z komunit sdružujících přeživší lidi. Okolní svět nyní skýtá nové šance i nová nebezpečí. Lidé touží po zboží, kterého je nedostatek, což otevírá mnohé obchodní příležitosti, ale dopravní síť není ani zdaleka obnovena, a divočinu vně osady brázdí zmutovaná, mnohdy proklatě inteligentní nebo naopak početná, zvířena. Každá návštěva je nejprve důkladně prověřena, a teprve poté uvítána; radiace totiž dokáže s člověkem provést pozoruhodné věci.
Dick dal své knize do vínku mnoho zvláštností a netradičních věcí. Vlastně celý jím stvořený svět je svým způsobem zcela ujetý, v dobrém smyslu toho slova. Napadlo by vás někdy, že prakticky největší dopad na osudy lidí bude mít astronaut, který se nešťastnou náhodou ocitl v době výbuchu v raketoplánu na oběžné dráze? Že tento „dar z nebes“ jim bude do jejich rozhlasových přijímačů předpovídat počasí, pouštět hudbu (mnohdy i na přání, ať žijí vysílačky) a namluvené knihy ze své bohaté audiotéky, která se měla původně stát základem kulturního dědictví lidstva na Marsu?
Pro obyvatele tam dole se pravidelné rozhlasové relace stanou jakýmsi rituálem, jenže ne každá komunita má vlastní funkční radiopřijímač. Komunita v centru dění Dr. Krvemsty má hned dva – jeden je veřejný, druhý naopak striktně soukromým majetkem Hoppiho Harringtona. A propos Hoppi: velmi zvláštní člověk. Je to totiž trupík upoutaný na invalidní vozík s mnoha zvláštními schopnostmi. Díky své ctižádosti vynalézá nové věci, opravuje staré, a navíc dokáže silou vůle přemisťovat a ničit věci. Kromě toho je trupík Hoppi ztělesněním rčení, že s jídlem roste chuť, a jeho dětinskost a umanutost v mnoha situacích příliš nepomáhají. Do třetice všeho zvláštního, co se postav týká, je tu mladá dívka Edie, která všem ve svém okolí tvrdí, že má v bříšku schovaného svého malého bratříčka, kterého však kromě ní nikdo jiný neslyší.
K panoptiku postav se přidává kromě jiných ještě doktor Bluthgeld, muž s pocitem viny, že za katastrofu je odpovědný právě on, protože na triku už podobný incident má; ten však zahrnoval „pouze“ jednu jadernou raketu, která ovšem díky jeho špatnému propočtu elegantně žuchla taktéž na území Států pouhých pár let před mnohem globálnějším průšvihem.
Superhrdinové (téměř) naruby
Ono by se mohlo zdát, že napráskat tolik specifických jedinců (z dnešního pohledu část z nich jsou díky svým schopnostem vlastně regulérní superhrdinové) do jedné knihy nikdy nemůže dělat dobrotu. Zvládli to scenáristé v Justice League, tak kampak s tímhle na Dicka. Příběh je v podstatě poměrně banální, ale ke konfrontaci dochází až v pokročilejší fázi děje, kdy jsou karty mnoha postav vyloženy na stole. Tím pádem si vlastně postavy příliš nekonkurují a jedou si svoje paralelní linie. Závěrečná pointa je těžko uvěřitelná a dost přestřelená, ale co vlastně v tomhle příběhu přestřelené není?
Krátké shrnutí: příběh s nepravděpodobným začátkem, dějem a pointou, která neurazí, ale nenadchne… Proč vám vlastně cpeme průměrnou a ještě k tomu starou knížku? Na odpověď stačí pouhá dvě slova: psychologie postav. Kdyby každý uměl psát postavy jako P. K. Dick, to by bylo pošušňání! Tenhle chlapík není legenda jen tak pro nic za nic. Dokáže vás dostat přímo do hlav svých hrdinů, pochopíte, jak uvažují, co dělají a proč, a i přes jejich poměrně velké množství autor žádného z nich nešidí a dává jim dostatečný prostor k seberealizaci. Právě kvůli dokonale zpracovaným postavám se Dr. Krvemsta vyplatí číst, a dokonce si troufnu tvrdit, že tato kniha by s klidem mohla být doporučována jako studijní materiál pro začínající a středně pokročilé autory.
Dickova kniha nese ještě jedno poselství. Přes všechno zlé, co se událo, autor jasně dává najevo, že věří, že lidé jsou ve své podstatě dobří, a že ono dobro v nich žádná katastrofa ani negativní zkušenost nevykoření. Zda autor přestřelil i v tohle tvrzení asi nechám na zvážení každého ze čtenářů.
V celkovém dojmu je Dr. Krvemsta zajímavou psychologickou studií mnoha bizarních jedinců s poměrně tuctovým příběhem na pozadí. Můžete se usmívat, pošklebovat, ale tahle kniha má své nesporné kvality, které jí razantně vytahují ze šedého průměru. V kontextu veškeré Dickovy prózy není sice toto dílo zrovna zářivá supernova, ale pokud snesete trochu těch s lehkou nadsázkou pojatých podivností… Pro znalce autorova života navíc může mít kniha navíc ještě detektivní příchuť, protože Dick nasázel do imaginárního světa ve svém příběhu mnoho střípků ze svého skutečného života.
K. Dick: Dr. Krvemsta and Jak se nám vedlo po bombě
Vydalo: Argo, 2009
Obálka: Pavel Růt
Překlad: Bob Hýsek
Počet stran: 258
Cena: 238,-
