Ezio Auditore býval elitním assassínem. Jenže ani on nemládne, a pomalu začíná myslet na to, že pověsí řemeslo na hřebík, usadí se a třeba i založí rodinu. Jenže jednou assassín – navždy assassín, a tak se Ezio vrhne do dalšího dobrodružství, které může být jeho posledním. Čeká na něj Odhalení.
V sérii knih z Universa Assasin´s Creed sepsaných Oliverem Bowdenem je Odhalení již čtvrtým dílem. A je nutno říct, že čím více dílů přibývá, tím je výsledný dojem z knih lepší a lepší. Čtvrtý díl se vrací na samý počátek, k postavě Ezia Auditoreho, aby dovyprávěl jeho životní osud.
Smyčka se uzavírá
Možná si vzpomenete, že postavě Ezia Auditoreho byly věnovány první dva díly literární série, zatímco v předchozí knize ho vystřídal legendární velmistr Altair. V Odhalení se osudy těchto dvou postav protnou. A je třeba říct, že kromě zajímavého nápadu je toto setkání oživením série poskytujícím knize emocionální náboj. A těch emocí je v Odhalení celkově více než v předchozích dílech.
Děj začíná v syrské pevnosti Masyaf. Ano, přesně v té pevnosti, ve které velmistr Altair zanechal v minulosti knihovnu se svým odkazem. Naštěstí není snadné se k velmistrovu odkazu dostat – vstup je totiž uzamčen a je třeba získat pět zvláštních klíčů. Templáři obývající hrad mají zatím k dispozici pouze jeden, a navíc objevený pouhou náhodou.
Ezio Auditore má jasno. I přesto, že je mu kolem padesátky, šplhá jako kamzík pevnosti vstříc. Jenže je templáři očekáván, a i když nedá kůži lacino, je lapen a uvězněn. A jak tomu bývá, proklouzne nakonec Ezio odvěkému nepříteli mezi prsty a vydává se do Konstantinopole (Istanbulu) hledat zbývající klíče. Cestou se setkává s okouzlující ženou…
Něco starého…
I přes na svoji dobu pokročilý věk hlavního hrdiny zůstává ve své podstatě vše při starém. Přibývající roky Ezia nikterak nelimitují, dělá stejné blázniviny jako zamlada. V Istanbulu se setkává se členy bratrstva assassínů a vrhá se po hlavě do boje s tureckými vojáky i templáři. Běhá po střechách, bije se s přesilou a plíží se nepřátelským táborem jako duch; navíc k boji získal novou hračku – čepel s hákem, kterou si rychle osvojí a naučí se s ní v soubojích udělat pěknou paseku. Věk v případě tohoto „vitálního staříka“ zkrátka nehraje roli, což pozoruje i dáma jeho srdce, která je bezmála o dvacet let mladší.
A právě u této dámy se na chvíli zastavíme, respektive se podíváme na nešvar, který sérii provází již od samého počátku. Tím je věrohodnost některých situací. Ačkoliv zná Ezio zmiňovanou dámu jen velmi povrchně, téměř ihned jí začne vykládat, že je assassín, člen tajného bratrstva a podobné rozumy, které hned budete vykládat každému na potkání. Podobný do očí bijící příklad je, když Ezio při jedné z akcí potká zcela podřadného kopáče, který ale přesně ví, jak jsou rozestavěné hlídky, kde je schovaná věc, kterou hledá… Nebo když Ezio opráší své hudební vlohy a začne brnkat po mnohaleté pauze jako virtuos. Ach jo! Podobné drobnosti sice nikterak zásadně neškodí, ale je zřejmé, že autor překrucuje logiku jak se mu zrovna hodí s cílem dostrkat postavy tam, kde je potřebuje mít.
A do třetice: ačkoliv se Bowden snaží a kontinuálně zlepšuje, pořád nejsou souboje úplně to pravé ořechové. Některé scény jsou popsané detailně (většinou ty efektivní, kde Ezio provede nějaký trik s hákovou čepelí), některé naopak odfláknuté. Ale pořád by to ještě pár sezení se Žambochem a Sapkowskim chtělo…
Pocitově se zdá, že autor opisuje z počítačové předlohy, místy hraje hodně na efekt a snaží se některé věci „vizualizovat“, postrkuje hrdiny; vlastně i hlavní zápletka s klíči je opět docela questovitá, i když si to čtenář nejspíš neuvědomí, protože věci na sebe navazují vcelku nenásilně a nejsou to úkoly pro úkoly, ale dávají smysl.
…a něco nového
Na druhou stranu obsahuje Odhalení jednu novinku, se kterou jsme se prozatím v sérii nesetkali. O velmistru Altairovi, jemuž byl zasvěcen předchozí díl série, již byla řeč. Nalezení každého z klíčů k Altairovu přenáší Ezia do časů slovutného velmistra prostřednictvím flashbacků, a ukazuje některý z jeho činů. Tím se kniha prováže s předchozím dílem, jsou dovyprávěny některé drobnosti. Čtenář je potěšen, příběh získává hloubku a vše konečně vypadá koncepčně. Samotný závěr této zápletky je velice emotivní a nebál bych se hovořit o prozatím nejsilnějším momentu celé série.
Druhou novinkou vyplývající z vývoje příběhu je jeho závěrečná pasáž. Ezio se skutečně usadí, založí rodinu, stará se o své vinice a sepisuje paměti – hlavně se již do ničeho nemíchat. Dožívá jako moudrý muž dokonale smířený se svým dobrodružným životem, obklopen milující rodinou, vědomý si naplnění svého životního poslání. Oliver Bowden se nám nesnaží podat tuto fázi života nijak pateticky, byť v samém závěru si trochu toho hořkosladkého ždímání emocí neodpustí.
A malý náhled do možné budoucnosti série: v knize se objevují zmínky o nově objeveném kontinentu a také členové assassínského bratrstva z Asie. Uvidíme, jakým směrem se tvůrci hodlají vydat.
Pár dovětků
Ještě krátce zmíníme postavy. Ezio coby hlavní tahoun, kolem kterého se vše točí, působí protentokrát umírněným a vyzrálým dojmem, spíše jako vzdělaný a moudrý muž než jako zabiják. Pryč je jeho krvežíznivost a horká hlava, jen pud sebezáchovy občas nevěřícně vrtí hlavou v koutě. Ostatní figury jsou spíše přicmrdávači, příliš prostoru nedostanou nebo je zkrátka nebudete výrazněji vnímat. Ale popravdě – v téhle charismatické poloze utáhne hlavní hrdina celý příběh bez problémů sám.
Opět se nám vrací staré dobré promluvy v cizím jazyku. Tentokrát jsou ovšem mnohem snesitelnější, slovníček na konci knihy je podstatně kratší a často autor využije i „zkratku“ a v následujícím pokračování věty slovo či obrat vysvětlí nebo opíše.
Setkáte se i s několika doloženými historickými postavami, jak je v této sérii zvykem, podíváte se na zajímavá místa (dobový Istanbul je vykreslen opravdu malebně!) – prostě historik se v Bowdenovi nezapře.
Odhalení uzavírá jednu kapitolu série Assassin´s Creed. Život Ezia Auditoreho skončil, je čas se s pocitem hořkosti a lehkým smutkem posunout zase dál. Čtvrtý díl je bez diskuze zatím nejlepším v celé sérii. Částečně díky propojení s předchozími díly, částečně díky větší věrohodnosti hlavního hrdiny, trochu i díky spisovatelskému vývoji Olivera Bowdena a pár zajímavým nápadům.
Assassin´s Creed: Odhalení
Překlad: Kateřina Niklová
Vydal: Nakladatelství Fantom Print, 2012
Počet stran: 272 / brožovaná
Cena: 279 Kč
