Are You Afraid of the Dark? cover
- Reklama -

Připravte si pohodlné křeslo, nervy a popcorn, a vydejte se na cestu do hlubin duše milovníka hororů. A být vámi, minimálně na některé epizody bych si raději rozsvítila a skočila se preventivně vyčurat, protože pak už budete mít problém dojít i k vypínači.

Kanada je vysoce podceňovaná země, která se už několik desítek let celkem úspěšně snaží předstírat, že neexistuje. Což je ovšem obrovská škoda, protože, jakmile objevíte kterýkoli ze zlatého fondu tamějších fantastických seriálů, zjistíte, že co do nápaditosti a schopnosti dostat divákovu čelist rychle, elegantně a nenásilně na zem a ještě níž, je to opravdová země zaslíbená. Platí to i u skvělého seriálu Are You Afraid of the Dark?, který v ČR v 90. letech chvíli běžel v televizi pod názvem – překvapivě – Bojíte se tmy?

Začínáme

Are You Afraid of the Dark? kids Skupina teenagerů, kteří si vznosně říkají Midnight Society (Půlnoční spolek), se schází v blíže nespecifikovaném lese u blíže nespecifikovaného ohně, kde každý večer jeden vyvolený přebírá štafetu a pytel čehosi hořlavého a prskavého, co dělá takové hezké zelené plameny.

Tento šťastlivec má pak za úkol své kamarády pobavit a vyděsit zbrusu novým strašidelným příběhem vlastní výroby. Čili, méně obsáhle: Haranti, které po nocích nikdo nehlídá, si u táboráku oživeného soupravou Malý chemik vyprávějí děsivé historky. No panečku – bu bu bu, že ano? Jenže jak už to bývá, první dojem může klamat. Bát se budete. A ne málo.

Za málo peněz muziky jak naděláno

Are You Afraid of the Dark? taborak Že máte tu čest s tvůrci, kteří vědí, co dělají, vám dojde zhruba po prvních pěti vteřinách znělky. Ta velice stručně, ale výstižně charakterizuje celý seriál, který sází především na jednoduchost a osvědčené archetypy. Ono totiž… ta správná atmosféra, díky které si v noci pomalu ani nedojdete na záchod, vůbec nemusí stát na tricích za miliony.

Are You Afraid of the Dark? sází na úplně jiné koně – ostatně, stačí jediný pohled na poněkud papundeklové kulisy, nedbale nalíčené rádoby duchy či jiné entity (no, alespoň už víme, kdo ve škole krade křídy), těch pár chudých příbuzných mezi filmovými efekty a celkově komorní pojetí seriálu (občas se sice vykývne i opačným směrem, ale do očí bijící nízkorozpočtovost tvrdě převažuje) a je vám nad slunce jasné, že výprava to tedy opravdu nevytrhne. A když ne ona, tak co?

Are You Afraid of the Dark? klaun Vtip je v tom, že pokud si to dobře promyslíte, dá se i s malým kašpárkem zahrát velké divadlo. A to se tady rozhodně podařilo. Kromě samotných děsivých prvků, jako jsou duchové, upíři, mimozemšťané, obří hmyz, klauni, divné artefakty s potenciálem zničit svět, divné reality s potenciálem uvěznit postavy, démoni, a tak dále, a tak dále (dlouhý, dlouhý výčet…), si totiž tvůrci seriálu umí pohrát i s hudbou, napětím a jeho gradací a také se závěrečnými pointami.

Ačkoli se snad prý původně mělo jednat o seriál pro děti, s jejich křehkými a citlivými dušemi se tu nikdo moc nemaže. Devadesátkové děti byly zjevně velice odolné (asi jim ani nic jiného nezbývalo), takže vždycky, když se necháte ukolébat pár epizodami, ve kterých dobro zvítězí a během natáčení nebyl zraněn žádný jednorožec, přijde díl, který vás dokonale sestřelí.

A úplně nejlepší je, že se výsledný charakter dílu nedá příliš úspěšně předvídat. Můžete mít temný tunel beznaděje, na jehož konci zničehonic zazáří světlo a duha i s koťátkem, ale také pastýřskou idylu, na jejímž konci se ovce zblázní a sekerami vyvraždí přilehlou vesnici. Hoďte si kostkou, který díl je který, určitě se minimálně jednou pěkně seknete.

Retro jak metro

Are You Afraid of the Dark? svazana Těžko říci, jestli to ocení publikum napříč generacemi, ale pro lidi, kterým v devadesátkách bylo nějakých těch osm až patnáct let, jako většině hrdinů, má celá show ještě jednu velkou přidanou hodnotu, a to hodnotu nostalgickou.

Pokud patříte k těm, kteří zažili přechod od telefonních budek k mobilům, od třiosmšestek k notebookům a od knížek k eReaderům, může pro vás být opravdu příjemné na chvilku se vrátit do doby, kdy byly všechny výše uvedené vymoženosti moderního světa v plenkách nebo dokonce ještě na houbách, a romanticky si zavzpomínat na vlastní dětství, kdy se srazy domlouvaly přes pevnou a děcka celý den lítala někde po venku.

Je zajímavé sledovat, kam se za tu dobu posunula móda, účesy, technika, nábytek (přitom vy ještě pamatujete, když to všechno bylo žhavá novinka!)… A ještě o fous zajímavější je sledovat, jak si hrdinové poradí bez technologií, které před dvaceti lety vůbec neexistovaly, ale dnes už si bez nich život nedovedeme představit (drinking game, při níž se hráč napije při každém „a proč jim prostě nezavoláš na mobil??? … Jo aha vlastně…“ by mohla mít hodně zajímavé výsledky).

Are You Afraid of the Dark? hracky

Jako u mnoha dalších dětských pořadů jsou Achillovou patou seriálu herecké výkony, které jsou dost nevyrovnané. Při těch kvantech mladých nadějných představitelů, kteří byli potřeba na vykrytí všech 91 dílů, se asi není moc čemu divit, ale u hlavních dvou skupin stálic v rolích členů Midnight Society by asi bývalo stálo za to být trochu vybíravější a/nebo o něco lépe promyslet charaktery.

Hlavně v prvním Spolku jsou totiž všichni kromě Garyho, Tuckera a Stiga zoufale nevýrazní a v paměti neuvíznou, možná proto, že se tu jedná spíše o jakési typy než o postavy (v dlouhovlasých blondýnách se například ztrácím dodnes). To, co jim scénář káže říkat a dělat předtím, než dojde na vyprávění toho kterého příběhu, tím pádem často působí zbytečně křečovitě a strojeně.

Žádná vyložená hrůza hrůzoucí, ale vata to je, a ne že ne. Dá se nad tím přimhouřit oko, ale hnidopicha to stejně občas vyruší. Na druhou stranu by pouhé příběhy, nijak mezi sebou pospojované, asi zdaleka neměly to kouzlo. A když se pak navíc ještě realita vyprávěného příběhu v jednom extra vydařeném dvojdílu prolne s realitou postav, nemá to chybu. Byla by škoda o to přijít.

Are You Afraid of the Dark? zombici Ve vedlejších rolích to stran hereckých výkonů (až na výjimky) zas až tolik neřve a kdyby nic, můžete se v případě nouze bavit alespoň hledáním povědomých tváří, které jste už možná zahlédli ve filmech a seriálech (nejen kanadských) o několik (desítek?) let novějších – v epizodních rolích se tu objeví například docela malinkatá Sarah Gadon, dvojčata Tia a Tamera Mowryovy nebo Adam MacDonald, který tu, stejně jako v seriálu Being Erica, hraje pěkného zmetka. Pocit cestování v čase to tak příjemně umocňuje.

Sečteno, podtrženo: Are You Afraid of the Dark? je na svou dobu (a na ten rozpočet) velice zdařilý počin. Má všechno, co je potřeba, aby vám běhal mráz po zádech – tajemno, lekačky, wtf efekt, pestrou škálu hororových prvků, humor, který ač není z nejvytříbenějších, pokaždé je trapný ještě tím roztomilým způsobem (ano, pane Sardo – „That’s Sar-DOH! No Mister, accent on the do!“ – na Vás se dívám…), nápady a hlavně  velké procento nepředvídatelnosti a překvapení.

Za svou nižší než zaslouženou popularitu tedy vděčí snad jen svým kanadským mimikrám, díky kterým ho skoro nikdo nezná. A to je velká chyba, kterou byste měli alespoň u sebe co nejrychleji napravit. Nebo se vám za úplňku u postele zjeví démon z Bigfoot Ridge a až do konce života budete na záchod chodit s baterkou přivázanou k předloktí. No fakt!

Bojíte se tmy? (Are You Afraid of the Dark?)

Kanada, 1990, 91 dílů (22 min.)

Režie: David Winning, Scott Peters, Craig Pryce, Will Dixon, Michael Keusch

Scénář: Ted Elrick, Matthew Cope, Ron Oliver, Alison Lea Bingeman

Hudba: James Gelfand, Leon Aronson

Hrají: Ross Hull, Daniel DeSanto, Raine Pare-Coull, Jodie Resther, Jason Alisharan, JoAnna Garcia Swisher, Elisha Cutchbert a další.

Reklama

- Reklama -
Jím až příliš mnoho čokolády a vstřebávám až příliš mnoho pohádek, příběhů a knih pro děti. Pokud tedy vůbec může být něco jako "až příliš mnoho" čokolády, pohádek, příběhů a knih pro děti...