Danse Macabre – Tanec smrti. Oblíbený motiv středověkých malířů, znázorňující konečnost lidského bytí. Rovněž ale kniha z pera mistra strachu Stephena Kinga, jejíž nové vydání se už chystá. Nejedná se o klasický román, ale o pojednání o hororovém žánru jako celku. Všichni fanoušci by tak určitě měli zbystřit!
Že je Stephen King skutečnou autoritou hororu, a tedy ideálním průvodcem po temných zákoutích děsu a hrůzy, musí být snad jasné i těm, kteří jej nemají kompletně načteného. Jeho spisovatelský záběr se přitom neomezuje pouze na zmíněný žánr. Otevřeme-li Kinga, obvykle otvíráme thriller plný mrazivého napětí. Ne každý je ovšem zároveň hororem. Pojďme se tedy nejprve podívat na celou mistrovu geniální osobnost, v jejímž světle lépe vyniknou nejčerstvější novinky.
První krůčky
Nemám v plánu zde obšírně rozebírat Kingovu životní dráhu, kterak se z mladíka, jenž nepříliš úspěšně posílal své povídky do různých časopisů, stal jeden z nejplodnějších spisovatelů 20. a 21. století. Pokud vás to zajímá, přečtěte si knihu „O psaní“. V této napůl učebnici a napůl autobiografii se dozvíte mnoho zajímavých věcí z Kingova života, a navíc se i něco přiučíte, pokud sami hodláte začít tvořit.
Prvním dílem, se kterým v polovině 70. let prorazil, byla útlá knížečka „Carrie“. Příběh o šikanované dívce a mysteriózní pomstě. Důležité je zde zmínit, že v tomto příběhu je obsažena většina Kingových oblíbených prvků. Je zde dívka, v podstatě ještě dítě, v roli oběti. Další děti v roli agresorů. Tyranští rodiče, v tomto případě šílená matka, a k tomu všemu ještě paranormální schopnosti. To vše zabalené do všedního života na americké střední škole. A právě v tomto osobně vidím velkou část autorova mistrovství. Spousta jeho děsivých a syrových příběhů stojí na tom, že zlo, včetně toho nadpřirozeného, nás může potkat na zcela obyčejných místech, ve zcela běžných situacích. Ano, po přečtení několika takových knih, zejména pak „To“, už je málokterá všední situace obyčejná.
Do jednoho zcela obyčejného městečka tak zasadil i svůj druhý slavný román – „Prokletí Salemu“, v němž vzdává hold „Draculovi“ Brama Stokera. Tato kniha stojí za zmínku nejen kvůli tomu, že byla nominována na Cenu světové fantasy, ale rovněž kvůli tomu, že s jednou postavou se King rozhodl pracovat i ve své nejobsáhlejší sérii s názvem „Temná věž“. K té se ale ještě dostanu.
To nejlepší, co může být
Nemám zde prostor, abych se věnoval všem knihám, které král hororu napsal, ale učiním aspoň pár zmínek, neboť je toho opravdu spousta, co by nemělo zapadnout.
Tak třeba kniha „Osvícení“, ve které jedna rodina čelí šílenství, jež prostupuje zdmi hotelu Overlook. Tento příběh se proslavil i díky filmové verzi Stenleye Kubricka, která je kladně přijímána většinou lidí, s výjimkou Stephena Kinga.
Vynikajícím hororem, snad nejděsivějším, jaký King kdy napsal, je pak „Hřbitov zvířátek“. Co se stane, když necháte dítě, aby pochovalo domácího mazlíčka na území starého indiánského pohřebiště? Nic pěkného. Hororovou kombinaci dětí a zvířat pak přináší i román Cujo, v němž se pro změnu ujímá hlavní role pes trpící vzteklinou. Utéct mu je jedna věc. Utéct do smrtící pasti je ale věc druhá.
V osmdesátých letech pak přichází dvě patrně nejslavnější díla, která jen těžko budou překonána. Rozbíhá se totiž série „Temná věž“ a přichází psychologický horor/sociální thriller „To“. Je zajímavé, že letos se obě tato díla dočkala nové filmové adaptace, ačkoliv s různým výsledkem. Zatímco „To“ se povedlo a mohu jej doporučit, tak „Temná věž“ bohužel pohořela.
Kde začít a být co nejstručnější? Každé toto dílo by vystačilo na samostatný článek, a to nejen díky úctyhodnému rozsahu, ale především kvůli obsahu. Série „Temná věž“ se protáhla až do nultých let 21. století a na prostoru sedmi knih si zabrala asi 5000 stran, ale to není to nejzajímavější. Tou opravdovou peckou je fakt, že se ani nejedná o horor, ale o velice zajímavý mix westernu, fantasy a postapokalyptické sci-fi. K tomu přičtěte geniální příběh o přátelství a sebeobětování, charismatické postavy a dech beroucí zvraty, a vznikne vám koktejl, který prostě musíte ochutnat.
Oproti tomu „To“ se vrací do žánru hororu, ačkoliv hrůza v něm není tolik explicitní jako třeba ve „Hřbitově zvířátek“. „To“ sice obsahuje mysteriózní zlo (a taky děti, šílené rodiče, týrané ženy a další Kingovy libůstky), ale osobně jsem v něm vždy viděl něco trochu jiného. Příběh o dětských duších (de)formovaných okolím, o zlu, jež může napáchat jedině člověk, příběh o přátelství, odvaze, zbabělosti a o tom, jakou podobu může v dětských očích mít krutá realita. Třeba podobu ďábelského klauna Pennywise.
Mohl bych psát o dalších a dalších knihách, však mistr jich napsal desítky. A to nemluvím o sbírkách povídek, jako je třeba „Noční směna“ nebo „Černočerná tma“. Bohužel opravdu není místo. Přesto si neodpustím zmínit ještě jednu knihu. Mnozí ji nepovažují za to nejlepší z Kingovy tvorby, ale já ji mám velmi rád. Mluvím o knize „Pod kupolí“, která kombinuje mysteriózní thriller s politickou dystopií. Co se stane, když malé americké městečko náhle překryje neprostupná kupole neznámého původu? Jak se společnost zachová? Podaří se problém vyřešit dřív, než psychopatický starosta zavede policejní diktaturu? Jistě, pro mnohé to není úplně typický King, ale styl je stále stejně čtivý a neméně mrazivý.
Danse Macabre
Aspoň ve stručnosti jsem shrnul Kingovo hororové dílo, ale co horor jako žánr očima Stephena Kinga? To se dozvíte v knize Danse Macabre, která byla vydána již v roce 1981 a nyní se dočká konečně českého vydaní.
Pozitivní je, že King tuto knihu postupně aktualizuje, takže v posledních vydáních reflektuje i poměrně mladé hororové kousky, přičemž se tedy zabývá zejména filmem. Dozvíte se tak, co si král hororu myslí o celé řadě známých i méně známých snímků s hrůzostrašnou tématikou, stejně jako zjistíte, co se termínem „horor“ vlastně přesně rozumí.
Mistr vám toho prozradí ale mnohem víc. Třeba to, proč některé hororové snímky fungují, zatímco jiné prostě nejsou děsivé, a proč u hororu hraje rozpočet zanedbatelnou roli. Nová díla přitom neváhá srovnat s klasikou, takže ve výsledku dostanete vskutku komplexní pohled, jenž vám leccos ozřejmí a donutí vás o tomto žánru uvažovat zase trochu jinak.
Osobně jsem toho názoru, že tato kniha je naprosto nezbytná pro kohokoliv, kdo to s tímto žánrem myslí vážně a chce se o něm něco dozvědět odlehčenou formou. Jistě ale zaujme i mnohé další. Danse Macabre totiž není klasická učebnice, ačkoliv jiné pojmenování se mi hledá obtížně, ale podobně jako již zmiňovaná kniha „O psaní“ je napsána lehkým a čtivým jazykem.
Mnohem méně lehce však lze napsat něco závěrem k tomuto článku. Mnoho věcí totiž zůstalo nevysloveno. U tématu, jako je Stephen King a jeho tvorba, to tak ale bývá, neboť král hororu by si zasloužil minimálně celý přednáškový cyklus. No, co se dá dělat, aspoň se můžete těšit na Tanec smrti. Už se totiž blíží.
