Oleksandr „Saša“ Bilibov se narodil v roce 1983 na Ukrajině ve městě Dolyna, do rodiny agronomky a servisního technika šicích strojů. Rodina se v roce 1992 přestěhovala do České republiky, kde Saša vystudoval Střední školu managementu EU a následně to zkusil i na ČVUT a VŠE. Mezi lety 2005 a 2016 se živil jako IT administrátor a správce sítí, od roku 2017 se na plný úvazek věnuje minisoškám a figurkám.
[miptheme_quote author=“Saša Bilibov“ style=“text-left“]Ovšem nic z toho bych asi nedokázal bez podpory mojí ženy. Jelikož dokázala respektovat mojí umanutost stát se sochařem. Dva roky mi denně pomáhala řešit co jsem udělal špatně a proč to a tamto nevypadá dobře. Ve chvíli kdy jsem už byl pro svojí rodinu divný patron, co sedí za stolem a „lepí pajduláky“, ona stála za mnou.[/miptheme_quote]
Sašo, ty vytváříš, modeluješ, vyřezáváš, formuješ…co to sakra těm figurkám děláš?
Ahoj, takže ve své podstatě dělám všechno co říkáš. Ty postupy se od tradičního sochařství ani moc neliší. Hlavní rozdíl je v rozměru skulptu a materiálu který používám. Začátek je vždy stejný, vytvoří se kostra z drátu a na tu se už lepí „hlína“, jedná se o polymerové hmoty typu Fimo, takže zapékání je možné v domácích podmínkách. Jestli si dokážeš představit jak postupuje sochař, tak si dokážeš představit jak postupuje mini-sochař, s tím rozdílem že my používáme ve většině případů zubařské nástroje 🙂
Jak jsi se vlastně k tomuhle koníčku dostal? Já znám tak maximálně figurky z Warhammeru nebo Blood Bowlu, ale ono toho bude asi víc, ne?
To bude dlouhé ale ok. Psal se rok cca 93, kdy jsem na Staroměstském náměstí objevil knihkupectví U Jednorožce, které už asi neexistuje (je tam zaručeně nějaký bar). Byl tam takový malý pultík, kde stála krabice plná krabiček s figurkami z cínu. Byly to figurky ze hry Warzone, artworky jim dělal Paul Bonner a já v tu chvíli věděl, že tohle je to co budu sbírat do konce života. O měsíc později jsem objevil obchod v Haštalské ulici, kde byly dvě plné stěny figurek Games Workshop a prodavač mi řekl, že Warzone už neexistuje takže jsem přesedlal na Warhammer (teď už ovšem opět funguje). Trávil jsem v Haštalské aspoň jeden den v týdnu cca 2 hodiny jenom tím že jsem okukoval. Veškeré kapesné jsem odevzdal Games Workshopu a nelituji ani jediné koruny. Většinu těch figurek stále mám. Nikdy jsem ty figurky neplánoval používat na hraní – za celou dobu jsem hrál snad jen 2x, primárně mě strašně bavilo je malovat. Asi se nedá říct že jsem je maloval. V té době jsem měl jen jeden štětec, 3 barvy od Revellu a strašně moc nadšení. Maloval jsem 5 figurek za jednu hodinu. No vlastně spíš jsem ty figurky v těch barvách máčel J. Bylo to krásný období, protože internet nebyl až takovou studnicí informací jako je tomu dnes. A my jsme ho ani neměli, takže ve své podstatě jsem se nikde nedočetl, že to všechno dělám špatně.
Každopádně jsem v té době žil v tom samém dojmu, že kromě GW už nikdo figurky nedělá. Popravdě nebýt kolegy ze serveru NYX (tímto zdravím Libora Hybla) bych měl ten dojem pořád. Takže jsem cca do roku 2006 netušil, že existuje něco víc. Libor mě tehdy vzal na výstavu modelářů Modelmánie, kde bylo možné vystavovat i namalované figurky a soutěžit o medaile. Byl jsem v té době trochu namyšlený, protože jsem maloval podle mě obstojně, ale jelikož jsem nebyl registrovaný na fórech neměl jsem žádné srovnání.
No abych to zkrátil na výstavě jsem zjistil, že moje figurky jsou na tak špatné úrovni, že jsem se styděl je tam vytahovat. No ale to nejdůležitější co jsem tam zjistil bylo, že společností co vyrábějí figurky je opravdu velká spousta. Seznámil jsem se tam s velmi dobrým malířem ze Slovenska Branislavem Lukačovičem. Jeho malba figurek mě natolik ohromila, že jsem chtěl být aspoň z poloviny tak dobrý jako on. Takže tohle je vlastně popis mého malířského života až po mojí první modelářskou výstavu. Od té výstavy jsem se zaregistroval snad na všech fórech zabývajících se modelářstvím a malbou. Začal jsem objevovat figurkářské firmy a nakupovat figurky. Od historických až po všelijaké fantasy šílenosti. Objevil jsem svoje sochařské idoly, které uznávám dodnes a když mi třeba „olajkují“ fotku na instagramu, mám z toho vysloveně dětskou radost :D. No a teď se už pomalu dostávám k tomu, proč dělám to, co dělám.
Jak šel čas a já maloval a maloval a maloval… Neustále jsem se snažil zdokonalovat techniky, ale přicházela temná období, ve kterých pokud bych neměl po boku svojí ženu, (která mě ve všem podporovala) se vším bych seknul. Snažil jsem se sám sebe s každou malbou přeskočit. Už mi nešlo o výstavy, ale o vnitřní pocit kdy budu opravdu spokojený s tím co jsem namaloval. Nešlo to. Pocit spokojenosti nahradili situace, kdy jsem měl dojem že už ani neumím namíchat barvy. V těch chvílích jsem začínal hledat další a další figurky, které by mne zaujaly, ale nic moc nepřicházelo. Napadlo mě tedy, že bych zkusil figurky vyrábět sám. A tím bych vyřešil „problém“, že není co malovat a já bych měl přesně to co potřebuji. No a od té doby jsem štětec držel v ruce asi jenom dvakrát. Mám tady rozmalované figurky už snad 6 let. Ovšem nic z toho bych asi nedokázal bez podpory mojí ženy. Jelikož dokázala respektovat mojí umanutost stát se sochařem. Dva roky mi denně pomáhala řešit co jsem udělal špatně a proč to a tamto nevypadá dobře. Ve chvíli kdy jsem už byl pro svojí rodinu divný patron, co sedí za stolem a „lepí pajduláky“, ona stála za mnou. Takže ano dostal jsem se k tomu z velké části kvůli ní.
Jak je tohle zajímavá oblast v Čechách? Je tu hodně lidí, co sbírá figurky, busty atd.?
Řekl bych že je v Čechách velmi oblíbený Warhammer a celkově produkty Games Workshop. Ale nejedná se o sběratele jako takové, ale spíš hráče, kteří nakupují figurky hlavně kvůli podstatě té či oné postavy. Prostě se jim hodí do armády. Je tady i skupina figurkářů, kteří jsou plnokrevní sběratelé, takže například od Games Workshop nakupují pouze limitované edice nebo modely které jsou něčím zajímavé – do té skupiny bych se také zařadil. Je tady také komunita lidí, která se schází na fórech, jako je například Modelforum a tam je pro to přímo celá místnost, která se věnuje figurkám všeho druhu od sci-fi až po historické. Například na tuzemských výstavách nejsou figurky ještě stále tak hojně zastoupeny jako v zahraničí, kde se pořádají výstavy pouze pro figurky a nejsou to druhořadé výstavy, ale opravdu monster akce. Krásným příkladem je výstava/soutěž, kterou pořádá přímo Games Workshop – Golden Deamon. Abych se dostal k jádru věci, na ty zahraniční soutěže jezdí spousta zástupců z Čech a Slovenska a jedná se o opravdu výborné umělce. Takže je tady hodně lidí, kteří sbírají figurky a busty, ale společnost to ve své podstatě nebere vážně. Abych to vysvětlil. Například zde na výstavách máme vymezených pár stolů pro figurky. Pokud pojedeš na výstavu do Itálie, je ti vymezena polovina města. To město potom 3 dny žije pouze tou výstavou. Pokud se podíváš na zastoupení zemí, tak tam najdeš lidi od Las Vegas až po Smolensk, což je podle mě nádhera. Podle toho vidíš jak moc jsou ty výstavy důležité. Ale tím nechci nijak hanit tuzemské výstavy, to ne! Jsou to také krásné akce a jsem opravdu rád i za těch pár stolů. Hlavně to není ani tak o těch pořadatelích, ale o těch soutěžících. Pokud se mi do soutěže přihlásí 20 lidí s figurkami, je zbytečné vymezovat víc místa. Co jsem si všiml je, že se už hodně kvalitních malířů zaměřilo pouze na zahraniční soutěže, které se věnuji jenom figurkám. Jedním z důvodů je, že porota na tuzemských soutěžích moc neví jak hodnocení figurek uchopit. Tím pádem tady vznikaly situace, kdy se hodně figurkářů cítilo ukřivděno, protože je hodnotil člověk co figurky nemaluje, což opět ale není chyba pořadatele.
Je to koníček nebo už business? Dá se vlastně tímhle uživit?
Podle mě je hlavní pravidlo dělat co tě baví a potom už nebudeš muset pracovat do konce života (není to z mé hlavy, ale podle mě je to pravda). Tady ale ještě jde ruku v ruce to jak dlouho tě to bude bavit. Pokud tě bude strašit to, že na tebe každý měsíc čeká nájem, nedejbůh hypotéka a další náklady na život, může se z tvého koníčku stát práce, povinnost. To znamená, že se ze zábavy stane stereotyp (protože prostě potřebuješ zaplatit účty) a tím pádem si znechutíš to jediné co ti přináší radost. Je to stejné jako když tě každé ráno budí ta samá písníčka. Ale popravdě pokud mám povinnost vytvořit něco, co ostatním přinese radost a budou to malovat a jezdit s tím po výstavách, tak je to pro mě více než povznášející povinnost. Mě to baví. Samozřejmě je to těžké a například pro mě ještě dlouho bude. Zatím nejsem tak známý. Další důvod je ten, že můj styl nesedí každému. Šel jsem svojí vlastní cestou, takže tohle je ta daň. Například některé figurky se mi začínají prodávat až po roce. Pokud bych měl spoléhat na to, že měsíčně obdržím výplatu, byl bych zklamaný. Vše záleží na počtu zakázek. Dalším velkým pomocníkem jsou sociální sítě. Figurkářská komunita se na ně kompletně přesunula a podle mého je to snad to nejlepší co se mohlo stát. Není potřeba být na deseti stránkách, kde budu s každou novou figurkou muset sledovat reakce ostatních. Takto je to vše na jednom místě. No a další podstatná věc je, mít někoho kdo ti s tím bude pomáhat. U mě je to opět žena, která funguje jako hlavní kritik a kontrolor. Většinou už po nějaké době přestanu vnímat bustu nebo figurku objektivně a tak potřebuju někoho s čerstvým párem očí, kdo mi řekne jestli jsem už nepřestřelil a nebo nedostřelil J Uživit se tím dá, ale člověk se musí připravit na to, že to nebude v začátcích taková zábava jak si představoval.
Ok, řekněme, že chci dělat figurky, asi ze začátku jako koníček, sem tam nějakého Batmana nebo Facehuggera, co k tomu potřebuju? Co bych měl umět nebo vlastnit? Koho musím znát?
Asi tě zklamu, ale ve finále k tomu nic moc nepotřebuješ. Fimo nebo cokoliv zapékacího seženeš v každém papírnictví, kus drátu najdeš buď ve stavebninách nebo snad i doma. Jediná věc, které potřebuješ opravdu hodně, je trpělivost. Ještě snad dobrý Google skill. Jelikož postupů na sochaření je už na youtube tolik, že kdyby to tak bylo když jsem začínal, snad by mi možná netrvalo tak dlouho naučit se základy J Hele v dnešní době kdy opravdu stačí jít na facebook a zadat první písmena „Skulpt..“ .. vyskočí na tebe několik skupin, kde jsou opravdu výborný umělci, kteří poskytnou rady do začátku. Například takový Shiftlett Brothers sdílejí svoje postupy na facebooku v jejich skupině, která je volně přístupná. Myslím že pokud máš chuť začít, není lepší doba. Jenom se připravit na to, že první výtvory prostě nebudou přesně takový jak sis to představoval. Musíš zkoušet a zkoušet a pak uvidíš zlepšení a výsledky. Je to celý o zkušenostech, které nabudeš a o fantazii, kterou do toho vložíš. Bylo by například strašně fajn, pokud by tady probíhaly skulptící workshopy, ale nemám moc pocit, že by o to byl zájem.
Jsou figurky poplatné nějakým trendům? Například v kině jsou Avengeři a najednou všichni chtějí Iron Mana? Jsou nějaké stálice, které jedou pořád?
SAMOZŘEJMĚ, vždy je zajímavé sledovat kolik inspirovaných figurek a bust se po uvedení nějakého trháku objeví. Ale jedná se převážně o „fan skulpty“. Ne každý má nervy na to aby si zařizoval práva na možnost výroby a prodeje té či oné filmové nebo komiksové postavy. Ale jsou tady stálice z komiksového světa, které budou nesmrtelné. Myslím že pokud by v jeden měsíc někdo vytvořil 10 verzí Hellboye nebo soudce Dredda i tak se komunita nepřesytí. Jedná se tedy spíš o ty starší a ikonické komiksáky, to jsou tahouni. Co je ještě hodně žádané jsou spisovatelé. Například posledně jsem pracoval na H.P. Lovecraftovi a nečekal jsem tak kladné přijetí. Je vidět, že fanouškovská základna je velká.
Jak je to ve srovnání Čechy versus svět? Máš hodně zájemců ze zahraničí? Mají jiný vkus a požadavky než Češi? Co se nejvíc prodává v Čechách a co víc do zahraničí?
Pokud bych to měl vzít procentuálně, tak 10% jsou zakázky z Čech a 90% svět. Ale není to ničím jiným než mým zaměřením. Nedělám historické figurky, věnuji se spíše fantasy a horor tématice. Mám komiksový styl, který není v Čechách velmi oblíbený. Počítal jsem s tím když jsem do toho šel. Pokud bych chtěl oslovit české publikum asi bych musel dělat více historických reálných postav z různých významných období. Takže ve zkratce v Čechách je to více o historických figurách, komunita je víc konzervativní, kdežto v zahraničí je oblíbenost historických a fantasy figurek na stejné úrovni. Zahraničí opravdu dokáže ocenit pokud má někdo vlastní styl a jeho práce se něčím odlišuje. Asi bych doporučil podívat se na práce Romaina Van Den Bogaerta, Pedera Bartholdyho, Christophera Eichhorna a dalších.
Jak dlouho ti trvá vytvořit jednu figurku? Jak je to pracné, nákladné?
Na to se nedá úplně dobře odpovědět. Jsou věci, které začnu a dokončím během pár dní a jsou věci, které mi stojí na stole i několik měsíců a nejsem schopný je dokončit. A to není moc dobře, jelikož to mám stále v hlavně jako neodfajfknutý úkol, který mi každých 15 minut vyskakuje před očima. Tím pádem se mi špatně pracuje na ostatních věcech, mám potom takový provinilý pocit. Občas se to nahromadí a pak je to opravdu „zábava“, ale to všechno je moje chyba, musím si to líp organizovat J Nákladné je to hlavně na materiál a na čas, který nad tím strávím, ale nedá se to nijak vyčíslit.
Na co ze svých výrobků jsi nejvíce pyšný a na co by jsi nejraději zapomněl?
Asi nejvíc pyšný jsem až ve chvíli kdy z té mé práce má radost ještě někdo jiný. Takže pokud vytvořím bustu a vidím jak na to komunita reaguje až potom začínám být pyšný. Ve finále ty moje výrobky jsou tak dobrý jak jsem dobrý já sám. Takže nikdy to není jejich chyba, že nemají úspěch. Snažím se vytvářet charakterní postavy, které mají potenciál na to aby v tom i někdo jiný viděl nějaký příběh. Například jedna z prvních bust byl starší muž s plnovousem, který byl komunitou přejmenován na „Epic Bearded Mana“. Každý v té bustě vidí nějaký příběh, mám z toho potom radost a jsem pyšný. Takže ve finále asi neexistuje nic na co bych chtěl vysloveně zapomenout, protože všechno co jsem dělal mi v tu danou chvíli připadalo jako strašně super věc J Hodně skulptů samozřejmě nestihlo spatřit světlo světa a jsou už dávno v koši. Kdybych je vydal asi by to byli právě tyhle „košáci“ na které bych nebyl pyšný.
Je nějaký dreamjob, nějaký svatý grál figurek, něco, co by jsi chtěl vyrobit, kdyby jsi mohl? Nějaká snová zakázka, na kterou by jsi bez váhání kývl?
Ještě tak před několika lety bych řekl, že by to byla práce pro Games Workshop, to by byl můj svatý grál. Dnes musím říct, že ty cíle, o kterých by se mi ani nesnilo už jsou tu. Jedná se o projekty, na které jsem bez váháni kývl a jsou velmi úzce spojeny s mými úplnými začátky, jsou pro mě tedy víc než důležité. Až budou hotové rád se podělím, ale do té doby musím mlčet jako hrob J Pokud by se mi ale například podařilo získat zakázku od Mike Mignoly … bylo by to moc fajn.
Dá se tahle práce zvládat při regulérním zaměstnání nebo je to full time job se všemi riziky? Jak se vlastně shání zakázky na figurky?
Dá se to zvládat při regulérním zaměstnání, ale záleží na tom jak moc se tomu člověk chce oddat. Dokud jsem měl civilní zaměstnání a toto jsem měl jako koníček bylo to fajn, ale s postupem času jsem zjistil, že bych chtěl vyzkoušet dělat naplno sochaření. Je pravda že ta jistota pravidelného platu v zaměstnání je skvělá, ale na druhou stranu to znamená, že se nemůžu věnovat tomu co mě baví naplno. Takže jsem to risknul. Zatím se to daří.
Jak se shání zakázky. Základem je být vidět. Tady zase pomáhají sociální sítě, prezentuješ tam svoje práce a pokud některá společnost vidí že by ses jim hodil, tak se ti sama ozve. A nebo taky nemusí. Musíš se snažit ukázat jak moc jsi všestranný a dokážeš vyrobit od historické figury až po fantasy, jak moc jsi schopný pracovat do detailu. Trvá to dlouho než si tě někdo všimne, hlavně musíš pracovat na portfoliu. No a nebo můžeš jít vlastní cestou a založit si vlastní „společnost“ a budeš si figurky navrhovat sám a vytvářet sám, budeš si sám obhospodařovat e-shop atď. To jsem na začátku zkusil já, ale nevydrželo to moc dlouho, protože díky počtu zakázek jsem začal svoje stránky zanedbávat. Takže se teď věnuji pouze zakázkám a čas od času vytvořím něco svého. Další věc je ta, že si mě hned na začátku vzal pod svoje křídla kamarád z Anglie, stará se o výrobu forem z originálu, stará se o výrobu kopií a následně o propagaci a prodej na zahraničních výstavách. Jedná se vlastně o takového uměleckého agenta a manažera, který dává šanci novým tvůrcům a pomáhá jim dostat se do povědomí. Bez něho by to bylo o hodně těžší.
Co by měli o tvé práci vědět potenciální objednavatelé? Jakým stylem pracuješ?
Asi by měli vědět to, co u každého člověka, který vytváří něco rukama. Hlavní je respektovat tvůj styl (a myslím, že to je jeden z hlavních důvodů proč tě vůbec někdo osloví), že se mu líbí tvoje práce, tvůj rukopis. Když se při nějaké objednávce až příliš odkloníš od toho co děláš, bude to trápení nejen pro tebe, ale i pro objednavatele, protože jeho představa bude úplně jiná. Tím pádem i když se budeš sebevíc snažit, pro něj to nebude to co hledal. Proto je už na začátku důležitá domluva a jistota, že se vaše představy shodují. Pak se pracuje dobře a na výsledku je to hodně znát. Dalším důležitým aspektem postupu mé práce je komunikace s objednavatelem. Posílání fotek o tom jak jsem pokročil a jestli je něco, co by chtěl změnit nebo upravit. Ale samozřejmě je hrozně fajn pokud už na začátku víme, že to bude například démon, který má dvě hlavy a jednu ruku s šesti prsty a upravují se jenom detaily. Úplně nejhorší scénář je, když se objednavatel uprostřed práce nebo ke konci rozhodne, že chce vlastně hlavy tři a těch prstů osm. To je pak hodně náročný a není to moc žádoucí. Protože musíš v podstatě začít od začátku.
A vlastně, oslovují tě třeba nakladatelé komiksů, kina, vydavatelé knih, herní producenti apod., abys jim vyrobil figurky k jejich produktům?
Právě teď mě oslovil americký vydavatel komiksů, pro kterého dělám hlavní komiksovou hrdinku. Jedná se o crowfundingovou kampaň, začínajícího tvůrce. Jinak jsou takovéto spolupráce spíš výjimkou. Ale musím říct, že další takovou bych klidně uvítal.
No a uživí tě to? Je to jako, že si vyděláš na nájem a pak se modlíš a čekáš až prodáš další figurku nebo se dá tímhle koníčkem pohodlně uživit?
No pohodlně. To asi určitě ne. Není to pravidelný příjem. Není to tak, že bys měl každý měsíc určitý počet figurek a mohl být spokojený, že ten příjem, bude více méně stejný. Nebude.
Jeden měsíc je to lepší, jiný horší. Důležité je naučit se s nepravidelným příjmem hospodařit. Takže musím vědět, že například když tento měsíc dodělám pár projektů, bude mi to muset vystačit i na další měsíc, který bude o tvoření něčeho nového a teda nebude výdělečný. Určitě se u tohoto typu práce nemusíš bát, že bys usnul na vavřínech. Drží tě stále v pohotovosti.
Čteš scifi a fantasy knihy/komiks?
Komiksy si spíš prohlížím, hlavně Hellboye, protože mě baví styl kreseb od Mikea Mignoly, to samé Soudce Dredd. Ale co mám asi úplně nejraději je Arzach od Jeana Girauda.
Co se týče sci-fi a fantasy knih, tak toho moc nečtu. Ale když už, tak Lovecrafta.
Jaká je tvá oblíbená kniha z těchto žánrů?
Všechny sbírky povídek od Lovecrafta. Nejoblíbenější povídky jsou Hrůza v Dunwichi a V horách šílenství. Jsou mé nejoblíbenější asi z důvodu, že to nejsou takové ty polopatistické horory, kde je nějaká konkrétní příšera, zlý duch, nebo já nevím vlk s rudýma očima. Je to všechno o tvé představivosti a fantazii. Třeba já si vždy představím jen to nejhorší. A to mi pomáhá při mé práci, když vytvářím nějakou charakterní postavu s prvky hororu.
Jak by jsi srovnal scifi a fantasy scénu v Čechách a na Ukrajině? (spisovatelé, knihkupectví, čtenáři, komunita…)
Tak tady ti asi nebudu schopný odpovědět. Asi to pro tebe bude možná překvapení, ale tuzemskou a ani ukrajinskou fantasy scénu moc nesleduji. Co se ale týče ukrajinských knihkupectví, tak jsem je samozřejmě navštívil abych měl nějaké srovnání, nebo spíš abych sehnal staré ruské spisovatele v originálu. A musím říct, že výběr byl opravdu široký. I když jsem hledal něco konkrétního, narazil jsem na spoustu světových fantasy a sci-fi spisovatelů.
Je někdo z ukrajinských spisovatelů, u kterého je ti líto, že tady u nás čtenáři scifi a fantasy neznají a kterého by jsi jim doporučil?
Tak tady mi je opravdu líto, že takového spisovatele neznám ani já. Ale jako podnět pro přezkoumání ukrajinské fantasy scény je to skvělý.
Odkud čerpáš inspiraci na figurky? Děláš vždy podle předobrazu nebo i popouštíš uzdu své fantazii?
Jak už jsem řekl výše, když dělám něco vlastního, tak samozřejmě popustím uzdu své fantazii. Protože je hodně zdrojů, které mne inspirují. Ať už to jsou knihy, filmy, staré příběhy nebo kresby malířů, tatérů atď. Těch podnětů je hrozná spousta. Někdy to může být jen pocit, který si z těch děl odnesu. To všechno pak můžu využít při tvorbě nějaké postavy. I když dělám figurku podle předlohy tak se do ní snažím vložit něco svého, svůj vlastní rukopis, který je ovlivněn každodenní inspirací z venku.
Sašo, to je asi všechno, díky!
Není zač, byla to zábava 🙂
