Přišli bez varování. Tajemní Vládci a jejich stříbrné lodě, které se vynořily nad každým hlavním městem planety. Kdo jsou? Co chtějí? A kam tahle cesta lidstvo zavede? Na to všechno se pokouší ptát Arthur C. Clarke ve své naprosté klasice – Konec dětství, která nyní vychází jako audiokniha.

Zlatý věk

Karellen. Nikdo neví jak vypadá, a jen jeden člověk na zemi, má tu možnost s ním mluvit. Je to hlavní dohlížitel Vládců, mimozemských návštěvníků a skrze generálního tajemníka OSN, kterého nechává vyzvednout do své lodě, sděluje své úmysly lidem na zemi. Pravda, není nikterak sdílný, ale jeho hlavní úmysly jsou jasné. Přinést lidem blahobyt a mír. A nehledě na to, jak se takové představy mohou u jednotlivců lišit, se mu to celkem daří. Některým to ale stále nestačí. Ať už jsou to lidé konzervativní, bránící se změně, nebo lidé s vlasteneckým cítěním, kterým je proti srsti, ztráta národní identity po smazání hranic. A nebo prostě ti lidé, kteří nevěří tomu, koho nevidí. To se nakonec ukazuje jako zásadní problém a vztah lidí a Vládců je narušen…

Studená válka

Pro pochopení Clarkova díla, je nutné znát kontext. Kniha poprvé vyšla v roce 1953, tedy v období studené války. USA a SSSR se předhánějí ve vesmírném průzkumu a napětí mezi zeměmi eskaluje na všech frontách.         Přesto, že lidé mají zdánlivě všeho dostatek, spoustu své energie a času věnují konfliktům. Proč tomu tak je? Co žene lidstvo za sebedestrukcí? A co by se muselo stát, abychom to zastavili? To jsou jen jedny z mnoha otázek, na které se těžko hledá odpověď. Jako by lidstvo, i přes veškeré své technické výdobytky, bylo jen v plenkách a čekalo na své zachránce. Původní verze knihy dokonce v úvodu akcentovala právě na souboj o vesmírnou dominanci, který v knižním světě neskončil úspěšným letem na měsíc, ale právě příletem Vládců. Clark pak knihu v roce 1991 lehce přepsal, aby nechal obě mocnosti soupeřit o první let na Mars.

Kdo je vlastně Arthur Charles Clark

Pro lidi kteří se v žánru science fiction alespoň trochu orientují, je představování Artura C. Clarka nošením dříví do lesa. Nejen první část jeho knihy se nazývá Zlatý věk, ale také období, ve kterém psal, bývá označováno jako zlatý věk sci-fi. Tento britský autor, který v roce 2000 obdržel rytířský titul, patří spolu s Isaacem Asimovem a Robertem Henleinem do trojice těch nejzásadnějších autorů sci-fi. Jestli je třeba znát byť jen jediné dílo Clarka, je to samozřejmě 2001: Vesmírná odysea, která se stala i díky svému filmovému zpracování naprostým fenoménem. Mezi další, neméně důležitá díla, lze pak zařadit Setkání s Rámou a Rajské fontány. Mimo svou spisovatelskou dráhu, se pak Clark věnoval také technickým vynálezům, z nichž největší je rozhodně jeho nápad komunikace skrze geostacionární satelity, který publikoval již v říjnu roku 1945 a jen díky absenci prostředků pro výrobu prototypu, přišel o tak zásadní patent.

Kdo jsou Vládci a co chtějí

Vládci, kteří přišli na zem s obecným cílem všeobecného dobra, prezentovali své záměry skrze první tři požadavky – už žádné samostatné národy, celá planeta bude pod jednou vládou, už žádné války a zabíjení a už žádné bezdůvodné násilí na zvířatech. Svou nadvládu prosazují jasně a nekompromisně. Když po nich jedna ze zemí vystřelí raketu, raketa prostě zmizí. Nepřijde odveta, nic. Když fanoušci koridy odmítnou ukončit bezdůvodné trápení zvířat pro zábavu, ucítí všichni v mžiku stejnou bolest, jakou zakusí býk při prvním zapíchnutí oštěpu do trupu. To samozřejmě stačilo na definitivní konec této národní kratochvíle. Celý svět se ocitl pod neustálým a perfektním dohledem. Žádný zločin nezůstal nepotrestán a postupně tak vymizel. Všichni obyvatelé planety spolupracují na cestě k dokonalému blahobytu. Kdo nechce, nemusí pracovat. Každý může mít jakékoliv hmotné statky a cestovat kam se mu zachce. Ráj na zemi, ze cenu čeho? Dohledové nadvlády? Stojí to za to? Co mi to jen připomíná.

Nemohu se zbavit dojmu, že úvodní část knihy poukazuje na britský či francouzský kolonialismus. Výměna svobody za technologický a ekonomický pokrok. Dodnes se ostatně vedou debaty, jaké vlastně byly přínosy a naopak nevýhody kolonialismu, s jehož důsledky se potýkáme dodnes. Clark na to přímo neodpovídá, dává spíše otázky a nechává nás přemýšlet. Nechci se však pouštět do dalšího popisu, abych nevyzradil děj knihy. Každopádně po první úvodní části, nás čekají ještě dvě, každá zasazena do jiné doby, s jinými hlavními postavami. Není tu tedy jeden hlavní hrdina, či hrdinka, ale příběh se spíše vine jako nit a jednotlivé postavy si předávají štafetový kolík.

Kniha je kniha, co audio?

Pokud jde o samotnou audioknihu, má délku lehce přes devět hodin a to přesto, že kniha samotná není extra dlouhá (necelých 300 stran). Je to způsobeno částečně tím, jak narátor Václav Neužil zpracoval přednes Vládců. To ovšem není výtka, ale pochvala, jelikož jejich mluva pak opravdu působí kostrbatě a „cize“ a není pochyb o tom, která z postav zrovna v rámci dialogu mluví. Neužil, divadelní a filmový herec, který po angažmá v brněnských divadlech Polárka, HaDivadlo, nebo Národní divadlo Brno, zakotvil v pražském Dejvickém divadle, se celkově knihy chopil dobře. Má čistý přednes, a srozumitelnou dikci. Hudební doprovod není v audioknize téměř žádný, vyjma melodií, uvádějících každou kapitolu.

Verdikt

Na závěr mi nezbývá, než audioknihu s klidným svědomím doporučit všem čtenářům a posluchačům. Kombinace nesmrtelné klasiky od Clarka a kvalitního narátora funguje na výbornou. Nejen, že vás kniha zabaví na příjemných devět hodin, ale zůstane vám v hlavě i dlouho po skončení, v podobě otázek o směřování naší civilizace. Konec dětství je sci-fi toho nejlepšího druhu – zábavné a s přesahem.

Knihu nám laskavě k recenzi dodala Audioteka.cz

Délka: 9 hodin 30 minut

Autor: Arthur Charles Clarke

Interpret: Václav Neužil

Vydavatel: Bookmedia, Audiotéka

[review]